They called him Blak

They called him Blak 9

Doktor sklopil hlavu. ,,Je mi líto..." řekl soucitným tónem. ,,J... jak, líto..." Dostal jsem ze sebe.
Selly vstal z lavičky a položil mi ruku na rameno. ,,Blaku... běž prosímtě k autu." ,,Ne!" zaječel jsem. ,,Nikam nejdu!" Vběhl jsem do pokoje, kde sestra odpojovala Natona z přístrojů.
Při pohledu na něj, se mi podlamovala kolena. Klekl jsem si na zem vedle jeho lůžka a začal vzlykat. Po chvíli jsem se rozbrečel. Byl ještě děcko. Ten parchant, co mu tohle udělal bude litovat, že se narodil.
,,Zabiju je. Zabiju ty všechny, co na tebe vztáhli ruku." řekl jsem tiše a s výrazem bez jakýchkoli emocí, jsem vyšel z pokoje a zamířil k autu.
Dojeli jsme domů.
Na stole v kuchyni ležela studená, nedojezená večeře.
,,Uklidím to." řekl Selly. Dobře věděl, jak mi je. Když mu bylo čtrnáct, zemřela mu kamarádka.
Šel jsem do svého pokoje. Sedl si na postel zkoušel přemýšlet. Nešlo to. Nemohl jsem myslet na nic jiného, než na to, jak ty hajzly, co zabili Natona, budu pomalu mučit, až budou prosit, abych to ukončil. V hlavě se mi promítaly tisíce způsobů, jak jim ubližovat. Byl jsem pohlcován vztekem. A nejlepší bylo, že jsem dobře věděl, kdo mu to udělal.
Zvedl jsem telefon z nočního stolku a vytočil číslo.
,,Eliote? Můžeme se... sejít?"
...
,,Fajn. Za hodinu u Severního vztupu do parku."
...
,,Zatím."
Položil jsem to a vyšel z pokoje.
,,Selly, jdu ven. Vrátím se pozdě. Nečekej na mně." Selly mi chtěl něco říct, ale než otevřel pusu, byl jsem pryč.
Čekal jsem na Eliota. Byl jsem tam dřív, takže jsem si mohl promyslet, co udělám.
,,Jdeš poudě." řekl jsem, když se Eliot přihnal na kolečkových bruslích. ,,O minutu a sedm vteřin." řekl uraženě. ,,To je jedno. Chtěl jsem se tě... na něco zeptat." Eliot se rozhlédl. ,,Teď? To nemohlo počkat do zítřka?" V mé tváři nebyla vidět jediná emoce. Eliot se tvářil trochu rozrušeně. ,,Co je ti? Děsíš mně." řekl ustrašeně a udělal krok dozadu.
Chvíli jsem přemýšlel. Měl sem chuť něco popadnout a praštit s tim kohokoli v mé blízkosti, ale on za to nemohl. Ne. To jeho bratr. To Rian za to mohl. A Rian za to taky zaplatí.
,,Chtěl jsem se zeptat na číslo tvého bratra." Eliot se zašklebil. ,,K čemu ti bude?"
,,Am... řeknu ti to pak." ,,Hmh..." Eliot pokrčil rameny a sáhl si do kapsy pro mobil. ,,Oh, asi jsem ho nechal doma. Bude ti vadit když pro něj zajedu?" ,,Půjdu s tebou." ,,A budeš mi stačit?" ,,Neboj. Budu." Eliot se rozjel k jeho domu. Běžel jsem za ním.
Dojeli jsme a on odemkl.
Hned za dveřmi jsem se málem srazil s Rianem. ,,Sory vole." pronesl a šel pryč. Chtěl jsem ho praštit, ale ještě nebyla ta správná chvíle.
,,Ri?" zavolal na Riana Eliot. Rian se na něj otocil. ,,Hm?" ,,Tady Blak chce tvoje číslo." Ach Eliote, to nemůžeš mlčet? ,,K čemu?" Podíval se na mně Rian. Chvíli jsem nevěděl co říct. ,,No vlastně... když už tě vidím, pojďme si někdy domluvit schůzku." Eliot a Rian se na sebe podívali. Musel jsem se z toho nějak vymluvit.