Skullcrusher- Connor Fisher

4.

Zastavil v jednom z mrakodrapů v jedné z nejrušnějších ulic přímo v centru. První dvě minuty po vypnutí motoru jsem si myslel, že si ze mě dělá prdel, ale když vystoupil z auta a vytahoval z kufru tašky, smích mě přešel.

"To si tam honíš péro nebo co?" zabouchal na okénko, otevřel dveře od auta a pohledem mě popoháněl, abych zvedl svou línou prdel a pomohl mu odnést věci.

"To nemyslíš vážně, že ne?"

"Na mě se nekoukej, já to nezařizoval. Hádes si myslí, že se tu ztratíme, je to hrozně moc lidí, takže můžeš splynout s davem, navíc si tě nikdo nebude pamatovat, že tu někde bydlíš."

"To nemůže vyjít." zamumlal jsem si pod nosem tak, aby mi nebylo rozumět.

"Tak zvedni prdel a pojď mi pomoc, nebudu to tahat sám." hodil po mně tašku.

S výběrem bytu jsem byl nadmíru spokojený, byl to světlý a hodně otevřený prostor, navíc v ložnicích byly obrovské postele, kam se vlezlo více lidí než dva, což mi maximálně vyhovovalo.

"Jsi si jistý, že chceš spát v tý druhý ložnici?" opřel jsem se o futra dveří jeho pokoje. Zrovna si ukládal věci do skříně a překláněl se tak, že jsem mu mohl očumovat tu dokonale vypracovanou prdel.

"Ach, Connore," prudce se napřímil a přišel ke mně blíž. "Nevyspím se s tebou, smiř se s tím."

"To si jenom myslíš. Stejně tě dostanu." zašeptal jsem mu do ucha, strčil si ruce do kapes a pomalu odkráčel k sobě, abych si taky mohl vybalit věci. Cestou jsem si všiml nenápadné kamery nad dveřmi od mé nové ložnice a další jsem si všiml ještě v rohu ve stěně.

"Hej, Coltone, proč máme po bytě kamery?" zakřičel jsem, aby mě slyšel. Ve vteřině stál u mně a sedl si na mou postel.

"Aby tě mohl Hádes hlídat. Bude vědět o každém tvém kroku, o každým klukovi, kterýho si sem přivedeš. Docela je mi líto těch lidí, co kontrolují ty záznamy." zašklebil se.

"Myslíš si, že mi to vadí?" zasmál jsem se. "Coltone, už jsem se ocitl v horších situacích. Že si někdo pohoní nad tím, jak mrdám nějakýho kluka z baru, mě vážně netrápí."

"Nad tím by si nikdo nepohonil." pokrčil rameny a natáhl se na postel. Pousmál jsem se nad tím. Snažil se mě nasrat, ale používal špatný prostředky. Lehl jsem si vedle něj, přece jenom to byla moje postel a on tady neměl co dělat. Stejně si toho nevšímal a věnoval se zařizování věcí na telefonu.

"Nemůžeme spolu aspoň vycházet?" lehce jsem ho šťouchl do ramene.

"My snad spolu nevycházíme? Connore, já proti tobě nic nemám, klidně se s tebou budu bavit, pařit nebo cokoliv jinýho, ale na sex se mnou zapomeň, odmítám ti sloužit jako další děvka." Poprvé jsem z jeho úst slyšel něco, co nebylo ironie a sarkasmus.

"Ale já přece..." chtěl jsem mu vysvětlit, že bych z něho nedělal sexuální hračku, ale nakonec jsem si uvědomil, že bych stejně kecal. "To je jedno, radši mi řekni, co víš o Hádesovi."

"O něm nic vědět nepotřebuješ, věř mi."