Skullcrusher- Connor Fisher

5.

"Vstávej, máme akci!" vtrhl do mé ložnice Colton a hodil na mě těžký batoh, až mi zakřupalo pár kostí.

"Co blbneš?" zamumlal jsem rozespale a prudce se posadil na postel.

"Dělej, máš dvě- tři minuty na to, aby ses převlékl!" zavelel jako kapitán Smith z mé bývalé vojenské jednotky, kde jsem strávil dva nezapomenutelné roky.Hmál jsem tedy po prvních černých věcech, co mi přišly pod ruku, aniž bych to zkoumal nějak blíž, na stehno jsem si připevnil pouzdro na zbraň, popadl i masku přes nos, na záda nahodil těžký batoh, do pouzdra zasunul svou životní lásku a s úsměvem na tváři, že jsem to všechno stihl do tří minut, vyšel z ložnice, kde už netrpělivě přešlapoval Colton a pohrával si s klíčema od auta. Natáhl jsem k němu ruku, aby mi klíče podal a mohli jsme vyrazit, ale on rychle ucukl a místo klíčů po mně hodil modrou papírovou složku.

"Já řídím, ty vraždíš," ušklíbl se a očima mě nabádal k tomu, abych složku otevřel.

Ve výtahu jsem se opřel o stěnu a otevřel modrou složku. Obsah připomínal nějaký policejní spis o podezřelém; spoustu papíru s informacemi a fotky. Na vnitřní straně byl nalepenými lístek s objednávkou.

'Doufám, že ten zmrd bude trpět za to, co mi udělal!' Byla poslední věta na papírku s objednávkou, jediná napsaná rukou a ne na počítači.

Colton si zabral místo u řidiče, obával jsem se, že to takhle bude po celou dobu, kdy budeme spolupracovat. Nestihl jsem se ani připoutat a on už vystřelil jako raketa z parkovacího místa v podzemní garáži.

"Ten chlap, říkej mu jak chceš, se vrací z večírku pro snoby a vede si s sebou kurvu od Hádese, " začal s vykládáním plánu, když jsem se začal přehrabovat v obsahu batohu. "Plán je takový, že ty zabiješ chlapa a já zajistím kurvu, odvezu ji zpátky k Hádesovi, mezitím co ty odklidíš tělo, pak pro tebe přijedu a můžeš jít zase spát"

"Hm, s tím, co jsi mi sbalil za věci, ho budu odklízet až do rána," uculil jsem se, nachystal mi sice kyselinu solnou, ale hodně koncentrovanou, která rozpustí kosti pomalu.

"Příště si to může sbalit sám, tohle je všechno, co jsem narychlo sehnal," zavrčel a nákrčník naštvaně nos, až se mi to zdálo​ být roztomilé.

"Dvacet sedm," zamumlal jsem z ničeho nic, Colton se na mě podíval s nechápavým pohledem.

"Cože?" pozvedl obočí a přibrzdil.

"Říkal jsi, abych si ho pojmenoval podle sebe. Já svoje obětí náhodně čísluju, tohle je 27," pokrčil jsem rameny, jakoby to byla úplně běžná věc každého člověka a vůbec na tom nebylo nic divného. Colton na nic neodpověděl, raději jen zakroutil hlavou a držel pusu.

Colton zaparkoval kousek od baráku, jehož fotku jsem měl ve složce jako potencionální místo výskytu. Z věnci vypadalo, že je někdo uvnitř, protože z oken šlo vidět světlo.

"Podle Deana jsou uvnitř, jdeme tam," rozkázal a donutil mě vystoupit z auta. Batoh jsem nechal v autě, potřeboval jsem jenom zbraň, na kterou jsem cestou ke dveřím našroubovat tlumič. Skrčil jsem se u betonové zdi, která sloužila jako pevná náhražka plotu a Coltona jsem stáhl vedle sebe.

"Kde máš ten batoh?" zavrčel na mě.

"K čemu? Zbytečný krámy."

"A jak to chceš provést?"

"Budeme improvizovat!" nahodil jsem svůj lehce úchylný pohled a naznačil mu, že mě má následovat.

Rozkopl jsem dveře a zakřičel do prostou: "Donášková služba!" Naštěstí jsme dvacet sedmičku nemuseli hledat dlouho, seděl před námi na stále ještě zabaleném gauči v igelitu a nechával si kouřit od špatně odbarvené blondýny.

"Co tu kurva dě..." nenechal jsem ho doříct větu, okamžitě jsem sáhl po zbrani a přesně mířenou střelou zasáhl dvacet sedmičku mezi oči. Colton okamžitě popadl dívku za rameno, ta jen neochotně vstala ze země, vůbec jí nevadilo, že před chvílí měla v puse péro momentálně již mrtvýho chlapa, zorničky měla roztažené do maxima a každý pohyb, který vykonal někdo jiný, následovala, sama nebyl schopná udělat ani krok. Člověk​ si s ní mohl dělat, co chtěl, druhý den by si to stejně nepamatovala.

"Odvezu ji k Hádesovi, ty to tu ukliď. Potřebuješ něco z toho batohu?"

"Ne, koupil jsi špatnou kyselinu. Tělo necháme tu." Pokrčil jsem rameny a jen tak kopl do těla válející ho se na zemi.

"Jsi se asi posral ne?!" vyjekl po mně se značným strachem v očích. Nedivil jsem se mu, stop bylo všude kolem dost na to, aby nás usvědčili z vraždy.

"Ne. Řekni Hádesovi, ať si tu pošle lidi, co ten bordel uklidí. Najal si mě jako vraha, ne uklízečku." Překročil jsem dvacet sedmičku, jako kdyby to byl kus hadru.

"Fajn, zavolám mu, ať pošle někoho na úklid!" zavrčel na mě a odstrčil blondýnu ke mně, aby mohl vyřídit telefonát.

Ta holka byla úplně mimo, mohl jsem s ní dělat cokoliv, jako s hadrovou panenkou. Jednou rukou jsem ji držel z rameno, aby nespadla a druhou jí chytil za bradu a důkladně si prohlížel její nepřirozeně roztažené zorničky.

"Co ti dal za drogy?" zeptal jsem se jasně a srozumitelně, ale nedokázala mi odpovědět, pořád měla stejně nepřítomný výraz.

"Fajn, zařídil jsem úklid, budou tu asi za deset minut, máme tu na ně počkat," zastrčil si telefon do kapsy a opřel se o zeď.

"Ty, Coltone, podívej se na ni." Dotáhl jsem ji před něj. Prohlížel si její zorničky, pak ji amatérky změřil tep na krku a prohlídl důkladně tělo a zaměřil se hlavně na ruce, kde zkoumal vpichy po injekcích.

"To nevypadá na naše drogy. Musel jí dát něco novýho, je úplně mimo."

"To vidím taky. Můžeš s Hádesem domluvit, aby zařídil krevní testy? Chci vědět, co ji ten zmrd píchnul."

"Proč? Chceš to používat taky?" zasmál se s pobavený výrazem ve tváři.

"Jasně, abych ti to mohl píchnout a ojet."

"To nebylo vtipný!" zavrčel.

Do domu vešli čtyři státní muži táhnoucí s sebou vybavení na úklid. Colton se se všemi přátelsky pozdravil, zatímco já hlídal stále duchem nepřítomnou blondýnu. Jeden z nich, vysoký blonďák, měl tendenci se se mnou taky přátelsky pozdravit, ale když se mi podíval do očí, rychle si to rozmyslel.

"Hezkej úklid přeju," ironicky jsem se pousmál a poplácal blonďáka po zádech.