Skullcrusher- Connor Fisher

7.

Ani nevím jak, ale úplně jsem vytuhnul. Usnul jsem v jakési absurdní pozici, ještě do toho jsem cítil Damianovu hlavu, jak mi lisuje dutinu břišní. Nestávalo se mi, že bych vedle někoho usnul, natož tak oblečený.

Vzbudilo mě až neustále šťouchání do lícní kosti, které se každým šťouchnutím stávalo více a více bolestivým. Rukou jsem se ohnal a chytil jeho zápěstí, které jsem pevně zmáčkl, aby mě nechal být.

"Co je?" zachraptěl jsem ospale a mžoural na Coltona stojícího nade mnou.

"Co tu dělá?" zavrčel a ukázal prstem na spícího Damiana.

"Pak ti to vysvětlím, teď mi uhni." Odstrčil jsem ho a snažil se vysoukat zpod Damianovo vyhublé tělo.

"Ne, řekni mi to hned!" zavrčel a nasraně složil ruce na prsa. Chytil jsem Coltona za paži a táhl ho k sobě do ložnice, kde jsem s ním mohl mluvit. Nechtěl jsme ho vzbudit, protože jsem chápal jeho stav.

"Ten kluk sem přišel pod fleshem a jedinej, kdo mu byl schopnej pomoct, jsem byl já. Tak ho nech spát, protože musí být hrozně v píči."

"Ježiš, Connore, mně je úplně u prdele, kdo to je nebo co se mu stalo, nechci ho tu, chápeš? Vzbuď ho a pošli do prdele dřív, než to udělám já."

V afektu jsem ho chytil silně pod krkem a přitiskl na stěnu.

"Ty mu nebudeš říkat, co mám nebo nemám dělat." zavrčel jsem na něj dost agresivně a když jsem si všiml jeho vystrašeného výrazu, rychle jsem ruku pustil a poodstoupil od něj trochu dál.

"Ten kluk tu zůstane, dokud nenajdu ty lidi, kteří mu prodali flesh."

"Fajn, je mi to jedno, hlavně si přečti tohle," hodil po mně další modrou složku, tentokrát výrazně tlustší. Hrábl jsem po fixu a na složku napsal velkým 56.

Muž, 32 let, propuštěn z vězení po pěti letech za dobré chování, pár dní po propuštění znásilnil a brutálně zabil nezletilého kluka. Vraždu objednala matka mrtvého kluka, bez speciálních požadavků. Kód pro zjištění polohy: 255697468726875

Už předtím jsem se seznamoval s mým novým telefonem, ve kterém jsem našel hromadu pro mě neznámých aplikacích, telefonních čísel a dokumentů, ale než jsem přišel na to, kam se píšou ty dlouhý kódy, Damian už byl vzhůru a Colton ho nasraně hypnotizoval pohledem. Přepsal jsem kód do vyhledávacího okénka 'track code' v Hell app a na mapě se mi okamžitě ukázala současná poloha padestášestky.

"Mám ho, jdeme!" popadl jsem Coltona za ruku a táhl ho s sebou směrem ke dveřím.

"Počkej, co jako budeme dělat s tím klukem? Toho tu chceš jen tak nechat?" založil si ruce na prsa a zaujal obrannou pozici.

"Jo. Nic neudělá, neboj se."

"Jestli se mi bude prohrabovat ve věcech, tak ho zlikviduješ ty, je ti to jasný?" zavrčel, což jsem bral jako znamení ústupu.

"To beru," uculil jsem se a hodil po něm klíče od auta.

Navigace nás táhla na konec města, pak přes jakýsi les, o kterém jsem do té doby ani nevěděl, kolem pole plného řepky, přes nějaký vesnice a nakonec zpátky k lesu, kde stál pomalu se rozpadající, ztrouchnivělý barák, vzhledově spíše chata, s velkou cedulí "Flint".

"To není špatněj nápad na schovku pro kriminálníka. Kdo by tě v týhle prdeli hledal." Napadlo mě, když jsme s Coltonem vystupovali z auta.

Otevřel jsem velké, těžké, dřevěné dveře a ostražitě vešel dovnitř. Rychle jsem se porozhlédl po pajzlu, moc lidé tam nebylo, všechno spadalo pod spodní třídu, dva opilci chrápali na desce pomalu plesnivějícího stolu, v jedno rohu v takovém jakémsi boxu seděl malý kluk, okolo osmi let, a hrál si sám s kartami. Ale u baru byl on, padesát šestka, seděl na vrzající barové stoličce, jednou rukou držel za útlý pas lacinou šlapku, druhou do sebe házel jednoho panáka za druhým.

Sedli jsme si s Coltonem do jednoho boxu, odkud jsme na padesát šestku viděli. Nezdálo se, že by byl nějak agresivní, cpal do ožralé šlapky jeden blbej vtip za druhým a ona se tomu jako vygumovná smála na celé kolo. Když tohle pokračovalo i po dalších deseti minutách, začínal jsem si myslet, že máme špatnýho chlapa, ale pak jsem si všiml odlesku ze zbraně za pasem a vyčuhujícího průhledného sáčku s drogou. To mě vrátilo do reality s fackou, že nikdy není všechno tak, jak to vypadá a že tenhle chlap určitě má něco v plánu, jen si musíme počkat.

Když už se po dalších minutách blbých vtipů a neustálém přisouvání dalších a dalších panáků šlapce podlamovala kolena tak, že nebyla schopna stát sama, padesát šestka chytil šlapku kolem pasu a zatáhl ji na pánské záchody. To pro nás byl signál, že můžeme jít na věc. Pohodil jsem hlavou ke Coltonovi, který okamžitě pochopil, co má dělat.

Zvedli jsme se od stolu a bez povšimnutí zmizeli ve dveřích od pánských záchodů, kde už padesát šestka neztrácel čas a natahoval dávku drogy do injekční stříkačky, zatímco šlapka seděla na desce kousek od umyvadla, opřená hlavou o zrcadlo a pomalu usínala i bez drogy.

"Co tu chcete, vypadněte!" zakřičel a snažil se ze zad nahmatat zbraň. To nám dalo dost času, aby Colton zajistil šlapku a já se postarat to prase. Chytil jsem ho levou rukou za vlasy a pravou pevně svíral jeho krk, čímž jsem si ho zajistil. Pokud by chtěl utéct, bolelo by ho to.

"To jsi rychle přesedlal z třináctiletých kluků na levný kurvy," zavrčel jsem mu do ucha a cítil jsem, jak stuhnul a nebyl schopný ani dýchat.

"Jak.." zasýpal, což pro mě byl signál k tomu, abych ruku ještě víc stiskl.

"Dneska chcípneš. A bude to dost bolet!" usmál jsem se do zrcadla, ten pohled, jak se mu ustrašeně roztřepalo celé tělo a v očích se leskly slzy, když jsem nad ním měl kontrolu, mi dodával neskutečnou dávku adrenalinu.

Pravou ruku jsem z jeho krku pustil a přehodil ji u vlasů s levou. Počkal jsem, až se rozbrečí a pak jsem jeho hlavu prudce narazil o zrcadlo před námi, které se okamžitě rozbilo na kousky. Kusy zůstaly v jeho ksichtě, nos měl minimálně jednou přelámaný, zuby si zevniř roztrhal pusu, z čela mu tekl proud krve a začal křičet bolestí.

"Pšššt, za chvíli nic neucítíš," chytil jsem ho za pusu, abych utlumil jeho výkřiky, které mohly přivolat pomoc, i když jsem o tom dost pochyboval.

"Prosím, ne!" Slyšel jsem, jak se pokoušel zamumlal přes mou ruku, ale bylo to marné. Zakázka je zakázka. Znovu jsem tedy jeho hlavou prudce narazil o zbytek zrcadla před námi; krev byla spíše na zdi, na kterém zrcadlo před malou chvílí stálo. Způsobil jsem mu dost velkou frakturu lebky, přes kterou se do jeho mozku zapíchly střepy zrcadla, takže smrt nastala po druhém nárazu okamžitě, navíc byl jeho mozek vážně pohmožděn.

Nechal jsem jeho bezvládné tělo s rozbitým obličejem k nepoznání ležet na zemi, než jsme s Coltonem vymysleli, co s tím dál. Mezitím nám šlapka usnula opřena o záchodovou mísu v kabince, kam ji Colton ukryl, aby nic neviděla a nestala se tak svědkem vraždy. Když jsem pak zahlédl obrys nože u jedné z kapes, napadlo mě to využít k něčemu zábavnému. Tak jsem opatrně nůž vytáhl, přetočil padesát šestku na břicho a nožem rozpáral triko.

"Co chceš dělat?" zeptal se Colton a už mi sahal na paži, abych přestal.

"Hraju si," uculil jsem se, ale to na něho stejně neplatilo. "Chci něco zkusit, nech mě se vydovádět, ok?" Sednul jsem si obkročmo na jeho prdel, stejně mu to bylo jedno, a pomalu do jeho zad začal vyrývat #Skullcrusher, jako takové poznávací znamení pro policajty.

"To vážně? Podpis?" protočil nad tím oči, jakoby to byl nějaký amatérský čin.

"Hele, buď ticho, aspoň si uděláme prdel z policajtů a to je vždycky sranda, nebo ne?"

"Connore, hlavně už pojď, protože za chvíli se začne rozkládat."