Skullcrusher- Connor Fisher

9.

Velký rozdíl mezi Coltonem a mnou byl ten, že zatímco on už v šest ráno pobíhal po bytě s polovinou zařízených věcí, já jsem do sebe marně lil druhé kafe a pořád jsem nebyl schopný se probrat.

"Melanie Stroff, 45 let, svobodná, bezdětná, pracuje jako učitelka francouzštiny a dějepisu na gymplu," prolistoval si novou složku od Hádese, zatímco se mi zavíraly oči únavou.

"Connore, nespi!" zvedl hlas a hodil složku vedle mě, což udělalo nepříjemný mlaskavý zvuk, který mě zas na pár minut dokázal probudit aspoň tak, abych byl schopný vnímat slova, která vycházejí z jeho úst.

"A proč máme zabít učitelku?"

"Sexuálně zneužívala nezletilé studenty kvůli známkám, soud měla podplacený od soudce až po uklízečku díky bohatému manželovi, takže se jí nic nedokázalo, ale když se kvůli tomu zabil jeden ze studentů a další dva z toho mají deprese, rodiče to nechtěli nechat tak. Navíc v tom pokračuje i teď."

"Učitelka, co sexuálně zneužívá studenty? U chlapa by mě to tak nepřekvapilo, ale u ženský jsem to ještě neviděl." Co přiměje ženu k sexuálnímu zneužívání studentů? Sexistická otázka. Co přiměje člověka k sexuálnímu zneužívání studentů?

"Nespi, meleš ze spaní sračky, Connore," protočil oči, otočil se k pultu s varnou konvicí, kde stála ještě horká voda z přípravy kávy. Ze skříňky nad umyvadlem vytáhl hrníček a hnědý sáček sypaného zeleného čaje, nasypal do hrníčku 2 lžíce a zalil ho horkou vodou.

"Na, tohle by tě mělo probrat," postavil hrníček přede mě.

"Čaj? Vážně mě má k životu probrat čaj? Coltone nechci nic říkat, ale už mám v sobě druhý kafe a pořád se vidím v posteli, k čemu mi pomůže čaj?" ušklebil jsem se a místo čaje jsem do sebe kop poslední zbytek černý kávy s tunou cukru.

"Je to maté, když ti nezabírá kofejn, čemuž se nedivím s tvou drogovou minulostí, maté tě nakopne. Dal jsem ti dost velkou dávku, takže tu budeš za chvíli lítat jak fretka. Když už to nechce zkusit kvůli tomu, že jsem ti to udělal já, tak to zkus aspoň kvůli sobě protože jestli nebudeš životaschopnej, nemůžu s tebou pracovat."

S otráveným výrazem v obličeji jsem se přece jenom přemluvil k tomu, abych to zkusil. Nikdy jsem nebyl čajový člověk, nechutnalo mi to a dával jsem přednost brutálně sladkému kafi nebo stimulantům. Hlavně se mi do toho moc nechtělo, protože kdyby měl Colton náhodou pravdu, moje ego by to špatně neslo a já z toho budu mít zkažený celý den.

"Jaký je vůbec plán?" uchopil jsem do ruky hrníček s velice výraznou zelenou barvou a usrkl z něj.

"Mám na tý škole jeden kontakt, se kterým si vyžádala ve 3 odpoledne schůzku mezi dvěma očima u ní v kabinetu, takže to uděláme tam."

"Děláš si prdel? Co mám dělat do tý doby? Proč jsi mě vůbec potřeboval vzhůru tak brzo, jsem mohl ještě spát a-" přistála mi jeho ruka na mých ústech.
"Že bys mě nechal dokončit myšlenku třeba," ruku zpátky oddálil. " Převezeme pro Hádase nějaký holky k zákazníkovi."

"Tohle ve smlouvě ale nemám," nakrčil jsem nos. Měl jsem zaplacený odstraňování lidí, ne taxikařinu.

"Dostaneš za to dost zaplaceno. Ty holky pojedou do nebezpečný skupiny lidí a ty máš podle Hádese přirozenou autoritu. Podíváš se na ně tím svým prázdným bezcitným pohledem, trochu jim pohrozíš a všechno bude v pohodě," tak zvláštně se na mě usmál, jenom lehce pozvedl koutky rtů, nakrčil nos a díval se mi přímo do očí, čemuž jsem okamžitě podlehl.

"Fajn, uděláme to. V kolik tam máme být?"

"Asi za půl hodiny, takže bychom měli vyrazit do pěti minut, město zas bude ucpaný."

S tím jsem s ním souhlasil, měl pravdu. V ranních hodinách je město nejvíce ucpané, všichni jezdí do práce a člověk musí vyrazit minimálně o půl hodiny předem, aby dojel do práce včas, obzvlášť, když se všechny velké firmy a s tím i celý technologický průmysl přesunul do vědeckého centra Brightport, který byl od Eagles Lake oddělený dlouhým mostem.

Sotva jsme s Coltonem vyjeli od paneláku, stáli jsme v koloně, protože zrovna dneska se město rozhodlo, že potřebuje technologkcý upgrade a na všechny velké mrakodrapy se začaly instalovat nové holografické spínače.

"Nebude rychlejší nechat tu někde auto a jít tam pěšky? Tohle je šílený." Řidiči po sobě troubili jako zběsilí, nedalo se nikam projet. Než bychom se odtud dostalo, tak je večer.

"Asi jo, vezmeme si speed, kousek odkud je stanice," ohnul se dozadu pro tašku, ze které vytáhl SpeedCard a zamával mi s ní před očima.

Speed, nebo taky nadzemák, je ekvivalent metra pro bohaté lidi. Jedna jízda stojí raketu peněz, ale stojí to za to. Je to rychlé, relativně dobře odhlučněné a máte záruku, že tím nepojede hromada lidí. Celý speed funguje na principu supravodivosti, díky čemuž mohly vlaky docílit vysoké rychlosti. Nad ulicemi, mezi mrakodrapy, byly postavené skleněné tunely s kovovou podpůrnou konstrukcí s kolejemi, které byly neustále ochlazována tekutým dusíkem a udžovány v konstantní teplotě. Spodní plocha u vlaků byla vytvořena z titanu a díky suprvodivosti vlak doslova levitoval nad kolejemi.

Hodně mě překvapilo, že Colton vlastní předplacenou SpeedCard, když jsem ho zatím viděl jezdit jenom autem. Navíc nezapadá do té smetánky lidí, která nadzemák používá.

Nechali jsme auto stát uprostřed ulice v zácpě, která tam bude i po tom, co se večer vrátíme z práce a kličkováním kolem aut na silnici jsme dorazili k nástupní stanici, což byla taková menší skleněná budova s přepážkou navazující na výtah k nástupišti.

"Dvakrát," Colton nadzvedl kartu do úrovní očí mladé slečny za přepážkou, která něco ihned naťukala do počítače.

"Tak bude to 200 dolarů, můžete přiložit kartu," na skleněném displayi se objevil text 'zaplaťte přilozením speedcard'. Jenom to rychle píplo a ocelový tyč, který bránilo přístupu se rychle stáhla a my mohli bezpečně projít k výtahu.

Cesta speedem byla velice intenzivní zážitek, tolik pohrdavých pohledů, které na mě byly během těch pěti minut mířeny, jsem nezažil za celý svůj život. Seděli jsme sice co nejdál od těch nafoukaných narcisů, ale stejně jsme byli středem pozornosti. Nikdy jsem nepochopil, proč všichni ti boháči chodí navlečení jenom v bílé barvě, co člověk ve vlaku, to bílá barva, až z toho bolely oči.

Kousek od nás seděla blonďatá, štíhlí žena, perfektně upravená, ale nervózně poklepávala nohou a neustále se otáčí okolo, jako kdyby někoho hledala. Zhruba po necelých pěti minutách tohoto podivného chování nenápadně z velké nákupní kabelky vytáhla malou injekční stříkačku naplěnou křiklavě oranžovo-červenou látkou, překřížila si stehna přes sebe, opatrně vyhrnula lem uplých krémově bílých šatů a obsah stríkačky si vpíchla do svalu.

Byl to flash. To znamenalo, že se undergroundové drogy, která jsou určeny k distribuci pouze v sociálních skupinách, ve kterých se pohybujeme my, se dostaly mezi smetánku a to byl problém. Znamenalo to, že Hádes a ostatní lidi nemají "podsvětí" pod kontrolou a nějaký dealer hraje na obě strany. To mohlo způsobit obrovské problémy. O fleshi a nových drogách se nikdy nemělo hovořit mimo určené kruhy. Už jenom to, že se to objevilo mezi studenty byl problém, ale když se to dá koupit i ve vysokých, "reprezentačních", společenských vrstvách mě dost znepokojilo. Bohužel jsem Coltonovi ještě nevěřil natolik, abych mu o tom řekl.