Skullcrusher- Connor Fisher

8.

Odstrčil mě ode dveří ve chvíli, kdy jsem se je snažil otevřít jen proto, aby mohl vejít jako první. Už z principu byl na mě nasraný celou cestu sem, a i když jsem se snažil s ním komunikovat, ignoroval mě nebo mi svým výrazem dával jasně najevo, že prostě není vhodná doba na debilní rozhovory. A přitom jsem mu nic neudělal, ani nic špatného neřekl.

"Nemysli si, že teď s náma budeš bydlet," zavrčel na chudáka Damiana sedícího na barové stoličce u ostrůvku s notebookem, který mu neudělal už vůbec nic.

"Můžeš mi vysvětlí, co ti do hajzlu přeletělo přes nos? To máš jako krámy nebo co?"

"Řeknu ti, ať neděláš píčoviny a ty tomu chlapovi výřežeš podpis do zad. Přemýšlíš někdy, Connore? Došlo ti vůbec, že policajtům dáváš další stopy, jak nás najít?"

"No hlavně, že ses koukal na to, jak mu řežu do zad, ale nijak jsi mě nezastavil. A teď budeš dělat, jaký je to hrozný problém. Mě to nebaví, Coltone. Zítra jdu za Hádesem, že s tebou odmítat spolupracovat."

"A neříkáš to jenom proto, že jsem ti nenastavil prdel?" postavil se doprostřed místnosti, založil ruce na prsa a nahodil svůj povýšeně pobavený výraz.

"Jdi do hajzlu!" Odbyl jsem ho, elegantně ho obešel a zabouchl se v koupelně. Krev na rukou, obličeji, dokonce i na krku začala zasychat a vytvářet nepříjemnou texturu na kůži. Nechat jí tam ještě dalších pár minut, dala by se seškrábat jako kusy staré omlácené omítky.

Vzteky jsem ze sebe oblečení doslova strhal, bylo to jedno, stejně se muselo spálit, protože jedno blbé tričko by stačilo jako důkazní materiál k usvědčení mě z vraždy. A to by je dovedlo k dalším obětem, policajti nejsou úplně debilní, za chvíli by si to spojili, udělali z toho šílenou kauzu sériových vražd a poslali mě na křeslo. Hodil jsem ty kusy špinavé látky na hromadu do umyvadla, abych na ně nezapomněl, jak půjdu ze sprchy. Čurák.

Pustil jsem na sebe proud horké vody a spokojeně jsem zavrněl, když mi kapky rozpalovaly kůži. Opřel jsem se o zeď, zavřel oči a chvíli jen poslouchal ten zvuk. Jediný hluk v celém prostorů, nádhera.

"Connore?" Ozval se hlas za dveřmi současně s jemným klepáním na dveře. To nebyl Colton.

"Pojď!" Zakřičel jsem, aby mě přes zvuk sprchy slyšel a Damian vstoupil do koupelny s očima zakrytýma rukou. Roztomilé.

"Ježíš, co blbneš? Není nám patnáct," zasmál jsem a Damian lehce zčervenal při snaze odkrýt si oči, ale soustředil svůj pohled jen na horní část mého těla.

"Já vím, ale i tak, uh..." instinktivně mu oči sjely dolů, kde se zastavily a donutily Damianovi zaskočeně pootevřít pusu.

"Líbí?" Uculil jsem se. Damian okamžitě zrudnul a zatřepal hlavou.

"Promiň, já už ani nevím, co jsem chtěl, tak raději půjdu," zamumlal, ještě jednou se podíval a pomalu se otáčel.

"Ne. Pojď sem. Hned," otevřel jsem dveře od sprchy a upřeně se mu díval do očí. Dostaneš, co chceš, neboj.

Předstíral, že se rozhoduje, ale tu touhu v očích nevymazal. Rychle ze sebe shodil ty dva kusy oblečení, které na sobě měl, moje tričko a tepláky, hodil je někam do rohu a zalezl si ke mně.

Okamžitě po zavření dveří od sprchy jsem ho tvrdé přirazil na studené kachličky, šokovaně na mě koukal, ale neřekl ani slovo. Bál se cokoli udělal, jen tam tak stál opřený o zeď a čekal.

Pohladil jsem ho po celé tváří a přesouval se pomalu až ke krku, přivřel oči a vydechl, vypadal tak uvolněně. Je čas na pořádný šok. Uculil jsem se a a pevně stiskl jeho bledý krk. Vykulil na mě oči plné strachu, ale nijak se tomu nebránil. Můžeš si s ním dělat, co chceš.

Vášnivě jsem ho začal líbat, pořád v ruce svírajíc jeho protáhlý krk. Neprojevoval žádné známky odporu, ani, když jsem to kousl do rtů, nic. Užij si to, dokud je poslušný.

"Dolů," zašeptal jsem mu do ucha a jemně ho kousl do čelisti. Skousl si spodní ret a jako zkušená prostitutka si přede mě klekl a okamžitě do ruky uchopil moje už dost tvrdý péro.