Skullcrusher- Connor Fisher

10

Od toho, co jsme vylezli na naší zastávce a pokračovali pěšky k Hádesovi, jsem vůbec nevnímal okolí. Věděl jsem, kudy jít, ale kdybych měl popsat cestu, jak jsme šli, tak bych nevěděl, co říct. Hlavou se mi honily myšlenky o tom, jak se mohl flesh dostat ven, kdo takhle mohl zradit svoje lidi a proč. A vůbec, kdo to vyrábí.

Flesh byl vytvořen jako interní droga mezi určitou skupinou lidí, která si říkala Insomniacs, znal jsme od tama pár lidí, kteří mě s Fleshem seznámili, nikdy se to nemělo dostat ven a už vůbec ne do mainstreamové společnosti a mezi bohatý děcka. Ta draga se dělala z jedu hadů, proto byla tak nebezpečná a často se po požití musela píchat protilátka. Jenže chtěli na to, vydělat, tak to pustili mezi feťáky a do "podsvětí" a od tama to někdo musel roznášet dál až ke smetánce.

Vadily mi hlavně děti, co s tím neuměly zacházet, ale chtejí dělat machry před kamarády a pak do sebe nacpou větší dávku, než by jejich tělo dokázalo zpracovat a umírají. Úplně zbytečný životy. Docela paradox, že? Člověk, kterému nedělá problém zabít na objednávku, má najednou starost o to, aby se děti nezabíjely drogama.

Možná jsme k tomu měl až moc osobní přístup, protože sám jsem od mých mladých let měl kladný vztah ke drogám a dneska ke svému životu pořád potřebuju aspoň trochu methu, život bez drog by mě nebavil a nechci, aby byl někdo jako já. Tohle prostě není dobrý život pro nikoho.

"Connore? Haló, Connore!" křičel po mě Colton a šťouchal mě prstem do paže. Rychle jsem se na něj podíval se zmateným výrazem v obličeji a rozhlédl se kolem, abych si uvědomil, kde vlastně jsme.

"Já tady na tebe mluvím a ty mě neposloucháš."

"Promiň, já jsem se nad něčím zamyslel."

"To vidím, co tak důležitého tě uchvátilo, že nad tím tak rozjímáš? Viděl jsi nejlepší prdel ve svým životě?"

"Ne a nerýpej do mě, teď na to opravdu nemám myšlenky," odbyl jsem ho s úšklebkem.

"Tak co se stalo?" stoupl si ke mě blíž, že to vypadlo, jakoby ho fakt zajímalo, co mě trápí.

"V tom speedu si jedna týpka píchla flash."

"Co-cože? Jsi si jistej, že to byl flash?"

"Myslíš si, že jsem blbej a nepoznám drogu, kterou jsem sám bral? Řekni mi, která jiná droga má zářivě červenou barvu a píchá se do těla," trochu jsem se rozčílil, až se mi na čele začaly objevovat silné žíly.

"Dobře, bože, klid."

"Coltone mi se to nelíbí. První studenti a teď smetánka. Jestli se ven dostanou i další drogy, bude z toho pěkný průser."

"Já vím, ale co s tím chceš dělat?"

"Musíme najít dealera, který ty drogy prodává a vymlátit z něho důvody," pokrčil jsem rameny. Samozřejmě jsem nečekal na jeho souhlas, jestli do toho půjde se mnou, už jsem s ním počítal a v hlavě se mi vytvářel plán.

"A neměl by o tom vědět Hádes?"

"Ne! Hádes o tom nesmí vědět," přikročil jsem k němu ještě blíž a naklonil k němu hlavu tak, že jsem se mu upřeně díval do očí s kamennou tváří. "A opovaž se mu o tom říct. Víš, že nemám problém lidi umlčet."

"Zabijáku," usmál se a položil mi ruce na ramena. "neboj se, v tomhle jsem s tebou i bez násilné cesty."