This is life w. MenT [DOKONČENO]

Bezmoc?!...

Už 12 hodin tady sedím v nějaké hnusné chladné místnosti s Martinem a přemýšlím co se teď bude dít. Prý Honza má nějaký plán.. Prý to všechno dobře dopadne.. Ale kdo ví? Stačí jen jeden malý omyl a všechno je v hajzlu.. Nechápu proč zrovna my..

,,jsem strašně unavená Martine.,, rekla jsem.
,,klidně spi a odpočiň si.,, odpověděl a hodil mi svojí mikinu abych si měla na co lehnout.

,,Molly!!! Vztávej hoří!!,, křičel Martin a já cítila jenom ten hnusný kouř.
,,c-co se děje?,,
,,nějaký hlídač úmyslně zapálil tuhle budovu, musíme pryč! Honem.,,

Rychle jsem se sebrala a Martin rozkopl dveře. Před budovou už byli hasiči.
,,chybí někdo? Už je tam moc velký oheň, nedostaneme se tam.,,

Rozhlídla jsem se kolem sebe. ,,počkat? Kde je Honza??!,, zařvala jsem a aniž by někdo stačil odpovědět už jsem se řítila dovnitř. Slyšela jsem jen něco na způsob; Je někde vevnitř.

Vběhla jsem velkými vztupovými dveřmi a běžela kontrolovat všechny místnosti. Když jsem byla v jedné hodně úzké chodbě, spadl přede mě nějaký kovový trám nebo co bylo, nemohla jsem se dostat zpět. Pomalu jsem se začala smiřovat s tím že tady umřu.. Sedla jsem doprostřed a pomalu se dusila kouřem.

Najednou mě nějaký neznámí starý chlap vzal do náruče a někam nesl.

Mezitím venku:

Pohled Martina:

,,Ten je už pryč, křičeli jsem na Molly která se strácela v kouři.
,,notak!! Dělejte něco vždyť je vevnitř!,, křičel jsem na ty neschopné ,,záchranáře,,

,,už nemůžeme, je mi líto ale nemáme přístroje na takový velký požár, jediné co můžeme je hasit a doufam že bude v pořádku.,, odpověděli hasiči.

To si dělají srandu?! Tak na tohle nemám! Už jsem chtěl běžet za ní ale chytli mě záchranáři a naložili do sanitky. Celou cestu jsem byl v šoku a nereagoval. Prý mě v nemocnici navštíví psycholog. To bude tena fakt super..

V nemocnici mě odvezli na pokoj a ošetřili. ,,Nó pane Carec, měl jste velké štěstí, máte jen pár odřenin.,, řekla nějaká doktorka. ,,a co Molly? Už jí našli?,, vyjekl jsem.
,, zatím ne, hasiči stále hasí a oheň se posouvá stále dál a dál, ale jen taj poloviční šance že tam někde je ještě v pořádku.,,

Hned jak jsem to slyšel tam jsem se rozbrečel. Měl jsem pocit že už jsem jí stratil.. Že už jsme jí my stratili..

Když mě odvezli na lůžko byl za mnou hned Honza. Byl na tom psychicky ještě hůř než já.. Bál se o ní.. ale to všichni. Byl u mě celý den.

Asi po čtyřech hodinách přišel doktor.
,,Dobrý den pánové, já jsem doktor Kučera. Můsím vám oznámit velmi špatnou zprávu, Ta dívka se nenašla.. Je velmi vysoká šance že uhořela, našly se tam zbytky její mikiny.. Ale neztrácejte naději, pořád se prohledáva okolí.

,, c-cože?,, Vykřikl jsem. Honza se tam pomalu zkácel na zem. Doktor zmáčkl zvonek a pro Honzu si přijel urgent. Jen tak jsem tam seděl na posteli a čekal. Byl jsem plný prázdnoty.. Nespal jsem ani nic podobného..