This is life w. MenT [DOKONČENO]

Žiju?

Pohled Honzy

Probudil jsem se na nějakém prostorném pokoji, vedle mě byly obrovské přístroje a všude to pípalo.

,,Dobrý den pane Macáku, přišel jsem vám oznámit, že jste byl tři dny v komatu, a kvůly pokusu o sebevraždu k vám bude každý den na hodinu docházet psychiatr." Řekl doktor, zkontroloval přístroje a odešel.

Byl to hrozný pocit, nemohl jsem se hnout, nemohl jsem zaostřit.. Nemohl jsem nic než přemýšlet.. Přemýšlet o Molly.. Jak jsem to mohl dopustit? Cítil jsem se hrozně..

Martin za mnou chodil skoro pořád.. Nechtěl jsem ho vidět.. Strašně mi jí připomínal.. Ano.. Nechápu jak jsem mohl vidět mojí milovanou lásku zrovna v Martinovi ale ok..

.
.
.
Zítra je pohřeb, a mě pustí z nemocnice.. Psychiatrické zkoušky jsem zvlád na výbornou.. I když mi k ničemu nebyly, protože jsem se nic nového nedozvěděl..
.
.
.

Momentálně tady stojím v saku vedle mé rodiny a vedle Martina a brečím.. Brečím nad Mollyinou fotkou, která byla položená na velkém kameni v kostele.

Když už všichni byli pryč, sedl jsem si vedle toho kamene a přemýšlel.. Pozoroval jsem tu Mollyinu fotku a zdálo se mi že se hýbe.. Rychle jsem zamrkal a vše bylo v pořádku. Vzal jsem tu fotografii do ruky, naposled ji políbil a odešel.

Táák... Konečně jsem se dokopala k další kapitole.. Příběh už se nám blíží ke konci, ale já slibuji že bude i druhá kapitola :D vaše Kája