Love without Limits(Cz)

Ulička z krabic

Devatenáctá kapitola
***

,,Nechci tam jít." řekl jsem si přes celou probděnou noc.

*Co Haru provedla?
Mám se bát?*

Vstal jsem z postele, šel si udělat ranní hygienu a nasnídat se.
***

,,Vzhůru na brigágu!" proplácl jsem si tváře a vyrazil.

Když jsem došel před zadní brány obchodu, kde byl velký sklad, nadechl jsem se a vešel.

,,Dneska budeš znova rovnat krabice, tak vydej ze sebe vše." přišla ke mě postarší paní jako včera.
,,Rozumím." odpověd jsem a šel do skladu.

Nikde nebyl Haizaki. *Zase se na to vykašlal? Nedivil bych se.*

Začal jsem přerovnávat těžké krabice s vakuovanýma potravinama a čistícíma prostředkama.

Najednou jsem uslyšel kroky mířící ke mě. Ignoroval jsem jej, určitě to jsou spolupracovníci.

A měl jsem pravdu.

,,Takže tvá kamarádka to za tebe žehlí, jo?" uslyšel jsem opovržený hlas za mýma zádama.

,,Nakonec ti napsala, jo? Heh." neotáčel jsem se a dále rovnal ony krabice.

,,Napsala..."
,,Ignoruj její slova tak, jako ignoruješ ty má." odvětil jsem.

,,Já" ... ,,Je" ... ,,Ale neignoruju." přistoupil ke mě, když jsem položil krabici na své místo a zatáhl mě do malé uličky mezi haldami krabic.

,,N-nech toho. C-co chceš?!" začal jsem se bát, co provede.

,,Dokončit to, co jsem včera začal." zákeřně se ušklíbl a natiskl mě úplně ke zdi v oné uličce.

,,Co kamery?! Nech toho..." řekl jsem.

,.Sem nikdo nevidí." odvětil.

,,Nikdo." nasucho jsem polkl.