Love without Limits(Cz)

Od teďka spolu chodíme, ne?

Dvacátá druhá kapitola
***

,,To myslíš vážně?" zeptal jsem se.

,,Myslíš, že bych v tomto někdy žertoval?"
,,Ano myslím si to. Vlastně to vím... Pamatuješ si na Sakuru?" odpověděl jsem a rovnou položil otázku.

,,Ehm... Ano pamatuju. Ale to bylo jen kvůli tomu, že jsem ji nechtěl zranit tím, že ji odmítnu." zazněl jeho ironický hlas.

,,Já se ti ale nevyznal." podíval jsem se mu do očí.
,,Taky s tebou to myslím vážně." přistoupil a udělal mi další znaménko lásky, tudíž a jednoduše mi udělal cucáka.

Zrudl jsem. *Chci vůbec takový vztah?*
Nevěděl jsem jak reagovat... Zase.~

*Mám brečet štěstím? Jásat? Padnout mu okolo krku? Začít hystericky brečet? Napsat Haru? Naplánovat si sebevraždu?*

*Už mohu v klidu zemřít. :3*

*Bude asi nejlepší ta třetí možnost.* rozzářil jsem se a vší silou ho objal.
*Jsem rád. Jsem hodně rád.*
***

Nehledíc na rozdílné povahy, jsem s ním začal dobrovolně chodit.
***

V práci jsme pracovali tak, jak jsme měli a když jsme šli z práce, udělal něco co by mě ani ve snu nenapadlo, že udělá.
***

,,Krásné hvězdy, že?" ukázal jsem na oblohu plnou hvězd, abych navodil nějaké téma.
Ikdyž si myslím, že i mlčení s ním má nějaký význam.

,,Ano hezké." jeho nezaujatý pohled se podíval na oblohu.

,,Krásně hřejivá ruka." řekl Haizaki a chytnul mi ruku, načež jsem se pozbytek cesty usmíval a culil jak sluníčko na hnoji.
***

Celou cestu jsme se drželi za ruce a já si přál, aby ta cesta domů nikdy neskončila.