Deprese?

17 0 0
                                        

Desátá kapitola
***

*Nikdy jsem tě nemiloval. Nikdy jsem tě nemiloval. Nikdy jsem tě nemiloval. Nikdy jsem tě nemiloval. Nikdy jsem tě nemiloval. Nikdy jsem tě nemiloval. Nikdy jsem tě nemiloval.* zněl mi stále Haizakiho hlas.
,,Proč?!" zacpal jsem si uši polštářem, ležíc doma na posteli.

*Nikdy jsem tě nemiloval.* ,,Já nechci!"
Nikdy jsem nevěřil, že ony slova mě dokáží takhle zruinovat.
***

*Nechci zítra do školy. Nechci zítra potkat Haizakiho. Proč víkend nemůže být delší?!* celý víkend jsem proležel v posteli  s brekem a voláním si s Haru.
***

Zvedl jsem zvonící mobil.
,,Ano Haru?"
,,Ahoj Tatsuki!" pozdravila mě energeticky. Nechápal jsem a doteď nechápu, jak může být tolik napovrchu šťastná, když ve svém nitru zažívá peklo.

*Jsem vážně sobec. Myslet jen na sebe a na své utrpení.*

,,Ahoj Haru." zachrapěl jsem, načež jsem si odkašlal, abych si srovnal hlasivky.
,,Tak co? Jak se vede?"
,,Výborně. Zítra je škola." zasmál jsem se.
,,Poprosila bych bez ironie. Takové věci se hold stávají."
,,Stávají."

,,Víš co si myslím?!" nadšeně vyhrkla.
,,No to netuším..."
,,Tak já ti to tedy řeknu..." ušklíbla se a pokračovala ,,Řekl ti, že tě nemiluje kvůli tomu, že musí na vážnou operaci, u které je velké riziko, že zemře!"

,,Moc píšeš povídky na Wattpad Haru. Je to nemožné." * Nikdy jsem tě nemiloval.* buď už ticho!* stále jsem slyšel tu větu. *Ať už ztichne.* rozbrečel jsem se.

,,Tím jsem ti chtěla říct, že nic není nemožné." řekla a položila hovor.

,,Tvá slova jsou stejně nemožná, jako tvé povídky na wattpadu." řekl jsem tiše a znova se zachumlal pod peřinu.

Love without Limits(Cz)Kde žijí příběhy. Začni objevovat