Necítit nic

18 0 0
                                    

Jedenáctá kapitola
***

Celou nedělní noc a pondělní ráno jsem se koukal na depresivní obrázky a citáty, zachumlán pod dekou.

,,Měl bych asi vstávat co?" ironicky jsem promluvil na své morče v kleci, kterému jsem dal následně najíst hned po tom co jsem vstal z postele, šel se umýt a udělat ranní hygienu.

,,Tatsuki? Je ti špatně?" přišla ke mě mamka, když jsem vylezl z koupely, posadila mě a změřila mi teplotu, poté co mi šáhla na rozpálené čelo.
,,39°C! Zůstáváš doma..." rozhodla.

Nevím zda mám být rád, nebo mě to má mrzet.
Avšak doma jsem zůstal další tři dny, dokud se mi teplota nesnížila.

Za celých pět dnů jsem naspal něco málo okolo pěti hodin.
Měl jsem velké kruhy pod očima, ledové ruce a nakonec těžké a malátné tělo.

*Nemůžu si dovolit déle meškat ve šlole.*
***

Další den ve čtvrtek, jsem vstal a udělal jako každý den ranní koupel a hygienu.

Nasnídal jsem se, vzal si tašku do školy a vyrazil na autobusovou zastávku, aby jsem stihnul spoj.
***

Když jsem dojel autobusem před brány školy, kde je autobusová zastávka, šel jsem do školy.

Došel jsem ke skříňkám, kde jsem si svlékl bundu a přezul se.
Jenomže když jsem zavřel dvířka od skříňky, objevil se tam Haizaki.

*Co chce?* podíval jsem se urychleně na druhou stranu šaten, abych mu nekoukal do očí.

Love without Limits(Cz)Kde žijí příběhy. Začni objevovat