Nikdo nás nevidí

25 0 0
                                    

Dvacátá kapitola
***

,,Nikdo." nasucho jsem polkl.

Haizaki mě ihned vyzvedl po zdi nahoru, přinutil mě obmotat své nohy okolo jeho boků, pod pohružkou, že spadnu a začal mě hladově líbat.

Bez jakých koliv slov mě začal ošahávat.
Nechápal jsem to, takové něžné a přitom dychtící doteky.

*Nebude v pořádku zvyknout si znova na ten pocit, být milován, že?*

*Chci aby přestal?* nehnutě jsem byl naplácnut na zdi obmotán své nohy na Haizakim.

*,,Tím jsem ti chtěla říct, že nic není nemožné."* vzpoměl jsem si na slova Haru, než položila hovor.
***

To všechno bylo přtíjemné a krásné, ale srdce mi stále svírala ona věta, kterou mi dříve řekl. *Nemiluji tě.*

,,P-proč to děláš?" začal jsem brečet.
,,Proč? Baví tě, mi ubližovat?" pokračoval jsem ,,Je to od tebe kruté." stále jsem ho objímal nohama.

,,Kruté?" z jeho hlasu bylo znát rozhořčení.
,,Nikdy jsem neudělal to, co teď udělám tobě..." položil mě nohama na zem a poodstoupil.

*Co zamýšlí?*

Chvíli mi koukal zarytě do očí a nakonec si klekl na zem, načež hlavu si položil čelem na zem.
*To je velice formální omluva.* vykulil jsem oči.

,,P-prosím v-vstaň." byl jsem v rozpacích.

,,Omlouvám se za to všechno co jsem ti způsobil. V tomto okamžiku si myslím, že ego jde stranou. Odpusť mi to." stále klečící Haizaki pronesl tyto slova.

Love without Limits(Cz)Kde žijí příběhy. Začni objevovat