Jsem Megan, třiadvacetiletá novinářka žijící na volné noze v Manhattanu. Mám sice svojí vysněnou práci, celkem hezký byt, černé kotě a mí rodiče jsou spolu šťastní už skoro třicet let, ale stále cítím, že mi něco chybí. Postupem času zjišťuji, že t...
Chtěly jsme vyjít z budovy ven, můj šéf si však na něco vzpomněl a zaklepal mi na rameno. ''Megan, musím ti ještě něco říct, bude to jen chvilka.'' - ''Dobře.'' odpověděla jsem. Chloe mi naznačila, že na mě bude čekat na stejném místě, jako já čekala na ní. Se šéfem jsem opět přišli do jeho kanceláře. ''Posaď se'' řekl a já se usadila na kolečkové křeslo které stálo u protější strany stolu, než si sedl on. ''Mám dobré zprávy.'' Neměla jsem ani ponětí, o co by se mohlo jednat. ''Poslouchám.'' - ''Podíváš se do Evropy spolu s Ronem a Nicky. Jste nejlepší lidi, co tady mám, a jedná se o celkem důležité reportáže, takže tam pošlu právě vás. Letíte za dva týdny.'' - ''Páni, to je skvělá příležitost. Na jak dlouho to bude?'' - ''Všechny detaily zatím nevím, pošlu ti je do týdne na email, ale určitě to budou minimálně dva měsíce'' zarazila jsem se. ''Já vím, že je to hloupá otázka, ale Chloe nejspíš nepojede, že?'' zasmál se. ''To myslíš vážně?'' podíval se na mě a pochopil, že to myslím sakra vážně. Zřejmě počítal s tím, že budu nadšená o něco více. Já bych možná i byla, kdyby to bylo v tu dobu, co jsem ještě neznala Chloe. ''Ne, nepojede. Jen vy tři a tlumočnice. Jestli nechceš jet, nemusíš, ale byla by to škoda a musel by tě někdo nahradit. Dám ti nějaký čas na rozmyšlenou, pak se tu zastav nebo mi napiš.'' - ''Dobře. Díky pane Richardsone. Nashledanou'' zavřela jsem za sebou dveře od jeho kanceláře a Chloe stála hned přede mnou. ''O co šlo?'' zeptala se. ''Půjdeme si někam sednout a všechno ti povím'' přikývla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Usadily jsme se ke stolu s výhledem na ulici. Z té restaurace vyzařovala pozitivní energie a příjemná atmosféra. Na stole ležely svíčky a vedle nich stál průhledný květináč s rostlinou. Ráda bych vám sem napsala, co to vlastně bylo za květinu, ale pomalu nerozeznám ani růži od slunečnice, takže vám mohu s jistotou říci jen to, že byla žlutá. Dřevěný stůl byl překrytý světle fialovým ubrusem s tmavým kostkovaným vzorem. Chloe si objednala černý čaj a já kávu, kterou jsem již nutně potřebovala k tomu, abych po zbytek dne fungovala. ''Takže.. co ti vlastně chtěl?'' Pevně jsem stiskla šálek s kávou a ona musela poznat, že jsem nervózní. ''Šéf mi nabídl.. že můžu jet do Evropy.'' - ''Vždyť to je skvělá zpráva'' usmála se. ''Jo.. jenže by to prý bylo na dva měsíce, ne-li déle..'' její úsměv jí z tváře okamžitě zmizel. ''Odjíždí se za dva týdny. Dal mi na vybranou a já nevím, jestli té možnosti mám využít nebo tu raději zůstat s tebou.'' Chvíli bylo ticho a Chloe jakoby sledovala papírový ubrousek, který ležel vedle jejího hrnku s čajem. ''Musíš jet Megan'' věnovala jsem jí překvapený pohled. ''Tuhle možnost už znovu dostat nemusíš. Měla bys ji využít, nějak to zvládneme. A až se vrátíš, veškerý ten čas si vynahradíme.'' pousmála jsem se, ale i přesto se mi od ní tak daleko nechtělo. Jsem v takovém stádiu, kdy už bych si nedokázala představit ani malou chvíli bez ní. Bude nás dělit nekonečná dálka a já se bojím, že to nezvládnu a ovlivní to i mé pracovní výsledky...
Jelikož se výrazně oteplilo, zašly jsme se domů převléknout a rozhodly jsme se, že navštívíme budovu, ve které jsme spolu byly hned první den, co jsme se poznaly. Bylo to sídlo již neexistujicí firmy, jenž teď slouží lidem, kteří si občas prostě potřebují vyčistit hlavu nebo si zavzpomínat na staré časy. Tentokrát jsme však nešly až na střechu, ale shodly jsme se na tom, že zůstaneme v třetím patře, které bylo z těch všech asi v nejlepším stavu. Chloe si sedla k oknu, jak to má v oblibě. Chvíli jsem si prohlížela dokumenty se jmény bývalých klientů a skříně, které se už pomalu, ale jistě, rozkládaly. Po chvíli jsem k ní po okraji okna doslova přišla po čtyřech a dala jsem jí pusu. Byla stále trošičku mimo z toho, že dostala tu práci. Proto jsem ji vysvětlovala, co bude mít za úkol a ujišťovala ji, že se nemá vůbec čeho bát, jelikož tam pracují milí a ochotní lidé, kteří ji se vším rádi pomohou. Sama jsem ale moc dobře věděla, že mé začátky byly podobné a vlastně jsem se její nervozitě vůbec nedivila.
Přišly jsme domů a obě jsme hned hodily své tašky do kouta. Byly jsme po jídle, takže náš plán byl jasný - postel a seriály. Docela by mě zajímalo, jestli z toho někdy vyrosteme, ale zatím mi to, abych byla upřímná, celkem vyhovuje. Hned, jak jsem si opláchla obličej v koupelně a vlasy jsem si svázala do drdolu, šla jsem za Chloe. Nezdržovala jsem se převlékáním a hned jsem si k ní lehla do postele, už tu na mě totiž čekala. Luna si lehla vedle nás a než jsem se stihla natáhnout pro notebook, Chloe mě zezadu objala a já ji začala hladit ve vlasech. Věděla jsem, že si musím vážit každé chvilky s ní a uvnitř mě se stále tvořily větší a větší obavy, že to bez ní nevydržím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
