Sbírka

Lucius Malfoy/Severus Snape

Každý druhý víkend v měsíci se stává mým nejoblíbenějším. Proč? Vždycky jsem se svým nejlepším, možná vlastně jediným přítelem; Luciusem Malfoyem. Ano, přesně tak. Lucius Malfoy je můj nejlepší přítel už celé tři roky.

Je mi tento rok už čtrnáct a každý rok, co Lucius není na škole prožívám krutou agónii posměchů a bití. Nenávidím to tam. Ale když jsem s Luciusem, mohu být sám sebou, mohu být šťastný alespoň na ten den a půl. Ale dnešek jsem nikdy nečekal, že se stane...

Zrovna jsme zhasli všechna světla a ulehli ke spánku. Před spaním mám ve zvyku koukat se ven z okna. Ležel jsem k němu zády jen v krátkém tričku, stejně tak on. Nikdy mi nepřipadalo divné s ním spát v jedné posteli, ale od doby, co je mi třináct jsem se začal cítit nejistý a nervózní, když se mě dotýkal, tak jsem mu jednou řekl, že jsem z toho našeho tulení asi vyrostl. Být to kdokoliv jiný, zneužil by mě, asi, ale Lucius je moc hodný, chápavý, rozumný a do ničeho mě nenutil. I tak, chybí mi to. To tulení, ta něha...

Jen jsem tak ležel a zíral na hvězdy z jeho obrovského okna, když jsem najednou ucítil nějaký dotek. Došlo mi, že jsou to prsty na mých vlasech. "Luciusi..?" otočil jsem se k němu přes rameno. "Co blbneš?" všiml jsem si toho. Toho jak škádlivě se usmíval. Nelíbilo se mi to. "Notak, Severusi...tohle jsme dělávali pořád." začervenal jsem se. "Už před rokem jsem ti řekl, že jsem na to velký." Odfrkl si, stále mě hladíc ve vlasech. Tiše se uchechtl. "Nejsi, Sevy...je ti čtrnáct, jsi ještě dítě...nic na tom není, notak." Přestal a rozevřel náruč. Protočil jsem oči a jako před léty jsem si k němu lehl čelem, ucítil jsem jeho ruce kolem svého pasu a přitulil se k němu. Vždycky se mi líbilo, jak mě hřál a hladil před spaním. "Luci..." zašeptal jsem spokojeně a pousmál se. "Sevy...řekni...když už jsi tak velký, možná, že nechceš míň...ale víc..." všiml jsem si v tom hlase jakého si podtónu vrnění. Zachvěl jsem se. "Co...tím myslíš?" zvedl jsem nechápavě hlavu k němu, když mě pohladil po čelisti a přes tvář mi přejel palcem. "Můžu...ti dát pusinku?" zavrněl škádlivě a pohodil obočím, což se mnou zachvělo znovu. "Já...uh...proč?" naklonil hlavu do strany a tiše se zasmál, jako bych řekl nějakou hloupost. "Mám tě přeci rád...tak?" zamyslel jsem se, ten nápad nebyl tak moc k zahození, ale i tak jsem byl nervózní. "Já první..." řekl jsem najednou, a hned na to mi nastavil tvář a zavřel oči, jemně se usmívajíc. Nejistě jsem se k němu naklonil a jemně ho políbil na lícní kost. Když jsem se oddálil, uchechtl se. "Tomu říkáš pusa? Počkej, ukážu ti to..." zavrněl škádlivě a než jsem něco řekl, udělal mi to samé, až na to, že hodně mokře a otevřeně, dokonce jsem cítil, jako by mi ji malinko ocucal. Znechuceně jsem se oddálil. "Neslitej po mně," odfrkl jsem si, on se mi jen zasmál a opřel si čelo o mé.

Po nějaké chvilce mě zase začal hladit, tentokrát pod ušima, zachvělo to se mnou. "Aww, Severusi...znervózňuju tě?" zavrněl a pohodil obočím. Měl sice pravdu, ale snad mám ještě nějakou důstojnost. Zavrtěl jsem rozhodně hlavou. Pak jsem ale ucítil jeho dech na mých rtech a jeho prsty mi pohladily mou šíji, zachvěl jsem se znovu. "Ani teď...?" "Luciusi, přestaň," špitl jsem syčivě, opravdu mě znervózňoval. Ale než jsem se  otočil, políbil mě na rty, stejně mokře a cucavě jako na mou tvář, ale krátce. "Luci...co...co to..." než jsem to dořekl, začal s jednou rukou sjíždět níž.

Přejel mi před hruď na mé břicho. Nepamatuji si, že by mě někdy hladil takhle. "L-Luciusi...to...ah..." nevěděl jsem co říkat, bylo to celkem příjemné, ale začal jsem cítit zvláštní chvění v podbříšku, nějaký tlak. Nebyl jsem hloupý, věděl jsem, že lidé mohou být sexuálně vzrušení, ale nikdy jsem nezažil, jaké to je, si na to vzrušení sahat. To pominulo, jelikož jsem ucítil jeho prsty na mém podbříšku, zastavil se tam. "Ale, ale..."