Holka jménem Choi Eun Won přestoupí na novou školu v Korei. Co se stane, když potká nejvíce egoistickou skupinu, která si říká BTS a bude jim muset dělat sluhu.
Zamiluje se?
Ahoj jmenuji se Choi Eun Won, ale říkejte mi prosím Choi. Bydlím v Soulu a zrovna přestupuji na novou školu. Jsem ve společnosti tichá a moc nemluvím, ale za to jsem dobrá na sporty. Už od malička zpívám a tančím.
Ptáte se mně proč jsem přestoupila? Ano byla jsem šikanovaná, lidi si ze mě dělali jenom srandu a s mámou se navíc stěhujeme dál od školy kvůli práci, tak proto.
Choi:
,,Choi vstávej už, nebo příjdeš pozdě do školy!" volala na mě máma z kuchyně ,,vždyť už vstávám" povzdychla jsem si. Už od včerejška mě bolí hlava a je mi špatně, ale to se mi stává vždy když jdu do nějaké nové školy.
Udělala jsem si ranní hygienu a vzala jsem si něco k světu na sebe. (viz.obrázek)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Ano vím, nebylo to nic krásného ale už teď jsem nestíhala a to do školy mám ještě hodně daleko.
Seběhla jsem schody a utíkala jsem do kuchyně si vzít alespoň jablko když se nestihnu nasnídat. ,,Už jdeš?" zeptala se mě moje máma, která právě dopíjela kávu. ,,Ano mami, už tak nestíhám" odpověděla jsem zpátky mámě a máma jen přikývla. ,,Tak se měj hezky. Ať se ti v nové škole daří" líbla mě na tvář. Vzala jsem si rychle tašku do školy a utíkala na autobus.
Autobus jsem stihla jen tak tak. Nastoupila jsem do něj a sedla si na jediné volné místo , které v autobuse bylo. Sedla jsem si vedle zvláštně vypadající holky s růžovými vlasy. Hned jak jsem si sedla, se se mnou dala do řeči. ,,Ahoj, jmenuji se Song Ha Kyo ale stačí mi říkat Ha. Asi jsi tu nová, že? Ještě jsem tě tu totiž neviděla." ,,Ano jsem tu nová, já jsem Choi Eun Won, ale stačí mi říkat Choi." představila jsem jí taky a ona se jen usmála. Celou cestu jsem potom mezi sebou nepromluvily ani slovo a jenom koukaly do prázdna. Když jsme vystoupily tak mi zase něco začala říkat.
,,Halo vnímala jsi co jsem teď řekla?" mávala mi rukou před obličejem. ,,Promiň, co jsi říkala?" ,,že ředitelna je v druhém patře u0prostřed. Jestli tam netrefíš tak ti ráda pomůžu" ,,né to je dobrý. Udělala jsi pro mě toho dost. Děkuji." Naposledy jsem jí zamávala než utekla do školy. Já jsem tam chvilku jen tak stála, ale potom jsem se rozhodla najít konečně tu ředitelnu.
Stála jsem u ředitelny. Chtěla jsem zaťukat, ale dveře se otevřely a já omylem ťukla do něčí hrudě. Zvedla jsem hlavu a zjistila jsem, že je to kluk. Byl pohledný, měl krásné břišáky a ty jeho oči. Asi jsem se zakoukala hodně, protože jsem si nevšimla ostatních kluků, kteří stáli za ním a jen se smáli.
Podívala jsem se tomu do kterého jsem omylem ťukla, měl tak zlí pohled až jsem z toho dostala husinu po celém těle. ,,Copak se neumíš ani omluvit huso?" ,,p-p-promiň já jsem si nevšiml o-o-omlouvám se." ,,Koukni na ní Rape, celá se třese" slyšela jsem nějakého kluka, který na něj promluvil. Jen jsem tam stála a třásla se jak osika. V duchu jsem si pořád říkala: ,,Neboj je to jen sen, nic se mi nestane." Ti kluci se jen smáli a začali odcházet. Jen Rap myslím, že se tak jmenoval mě chytl za předloktí a zašeptal mi do ucha: ,,Měla by jsi se omluvit a utéct než se ti něco stane. A to by byla škoda." oblízl si rty a šel za klukama.
Já tam jen tak koukala do prázdna. Cítila jsem svoje srdce jak mi bije jako o závod a přemýšlela jsem, co se právě teď stalo.
Takže ahoj, tohle je moje druhá kapitola. Snad se vám líbila. Budu ráda za každé komentáře a hvězdičky.
