Jmenuji se Laura Martenová. Je mi 25 let a jsem závislá na sexu. Bydlím v malém bytě se svojí nejlepší kamarádkou Luci a kočkou jménem Ham. Ano, je to šunka v překladu. Celkem se k ní hodí, protože co jiného bych měla dát ke zvířeti, které je něco mezi kočkou a malým prasetem. Chlupatá, tlustá a líná potovora to je, ale zato se na ní krásně spí....když má teda dobrou náladu.
S Luci jsme kamarádky už od základní školy. Seděly jsme spolu v lavici a byly pořád mimo dění okolního světa, ale hlavní bylo, že spolu. Já studuji vysokou školu pedagogickou a Luci pracuje v cestovní kanceláři. Pořád mi slibuje, že nám zařídí skvělou dovolenou, ale momentálně ji zajímá jen pan David, její nadřízený. Podle vyprávění se jeví jako milý a slušný člověk, takže by z toho mohlo i něco byt. Já ovšem takové štěstí na lásku nemám. Kluci po mně pokukují, píšou a zvou na schůzky, ale já se do toho moc nehrnu. Vždy, když mě někdo pozve na schůzku, myslím jen na sex. Nikdy jsem po vztahu netoužila. Jsou to jen samé povinnosti a sex mi za to nestojí.
Nedávno mi začal psát jakýsi Brad. Jeví se celkem mile, ale taky se umí pěkně rozjet a to je to, co hledám. To, po čem toužím.
Brad0: Ahoj. Nechceš někam zajít? Vypadáš sypmaticky :)
Lau69: Ahoj. Klidně, ale nebudeš to se mnou mít jednoduchý ;)
Brad0: Já si tě zkrotím :* Když už jsi s tím začala, řekni mi co máš ráda? 3:)
Lau69: Jseš nějakej zvědavej, ale tak nejsem obzvlášť náročná...jen chtivá.
Brad0: Představ si, jak ti sjíždím prsty od brady až tam. Pomalinku do tebe proniku jedním prstem, pak druhým a jemně s nimi pohybuji sem a tam.
Lau69: To zní skvěle, ale na to, že mě vůbec neznáš máš celkem odvahu.
Brad0: Tak mě poznáš. Kdy máš čas? Už se tě ptám podruhé. To není mým zvykem.
Lau69: Já nevím. Mám hodně učení a zkoušky. Nevím jak budu stíhat.
Brad0: Dobře, ale ozveš se, když budeš mít volno doufám?
Lau69: Samozřejmě.
Druhý den ráno mě Luci brutálně vzbudila mokrým hadrem přes obličej. ,,Vstávej Lauro! Musíš do školy a ještě k tomu máš praxe.'' ,,Ježiši!'' vykřikla jsem a vyběhla z postele. Rychle jsem si vyčistila zuby, učesala vlasy, nějak udělala linky na očích a vyběhla z bytu. Na snídani nebyl čas.
Dorazila jsem jen tak tak. Pan profesor Vinston už na mě naštvaně hleděl. Dobře jsem věděla proč. ,,Tak třído. Školy, které navštívíte Vám byly přiděleny, takže mi nezbývá než Vám popřát hodně štěstí.'' domluvil a třída se rozešla, ale mě si zavolal k sobě. ,,Milá Lauro'' spustil a já čekala, že mi vyčte můj pozdní příchod, ale kéž by. ,,Uvědomte si prosím, že vás z této školy mohu také vyloučit.'' Zvážněl. ,,Prosím? Nějak Vám nerozumím.'' znervózněla jsem. Dlouho nic neříkal a jen si mě prohlížel. Nebylo mi to dvakrát příjemné. ,,Doslechl jsem se, že jste měla jakési pletky s jistým mladíkem na nějaké párty minulý týden. Je to pravda? Toto je prestižní škola a nic takového nebudeme tolerovat.'' Neměla jsem slov. Jak se to dozvěděl? Kdo mu to řekl?...Lili. Ta mrcha Lili. Co ta všechno nevykecá. Jak já jí nesnáším, luckerku jednu. ,,Mlčení beru jako souhlas.'',,Ne to ne.'' vykřikla jsem. ,,Byla jsem tam, to přiznávám, a také jsem toho hodně vypila a jaksi si nic moc nepamatuji. Prosím, slibuji, že už se to nebude opakovat. Hlavně nevolejte rodičům. Byli by neskutečně zklamaní.'',,Tak jedna možnost by tu byla. Jste krásná a chytrá slečna.'' ,,Co tím chcete říct?'' optala jsem se, ale v hloubi duše jsem dobře věděla. ,,Prosím následujte mě do mého kabinetu.'' Hrklo ve mně. Cestou jsem se přemýšlela, co budu dělat, jak se z toho vykroutím, ale když si u stolu začal rozepínat košili, věděla jsem, že není cesta zpět.
