Stála jsem jako opařená a totálně nadržená. Koho by nerajcovalo šeptání do ucha. Všiml si mého výrazu a přitiskl mě ke skříňce. Cítila jsem, jak se na mě namáčkl. Chytil mě za boky a já myslela už jen na jedno. Otočila jsem se a upřeně hleděla do jeho kaštanově hnědých očí. Chtěl mě políbit, ale celé naše intimčo vyrušil jakýsi student, který potřeboval poradit s referátem. Chudák kluk nevěděl kam koukat, když nás uviděl. ,,Lauro, musím jít, ale nezapomeň v devět v kavárně.'' usmál se a já jen přikývla.
Doma na mě čekala Luci a David. ,,Nějak jsi se u nás zabydlel.'' ušklíbla jsem se na něj. Neodpověděl a úšklebek mi s chutí vrátil. ,,Jak bylo ve škole?'' optala se Luci, aby odlehčila situaci. ,,Jo, pohoda. Ředitelka je milá a studenti také. Co víc si přát.'' ,,Lauro, jsi v pořádku? Mluvíš nějak divně'' smála se. ,,Proč bych neměla?'' uraženě jsem na ni hleděla. ,,Tak promiň. Co kolegové?'' Chvilku jsem stála a přemýšlela nad odpovědí. ,,Neeeeee. Tenhle pohled znám. Tak ven s tím. Kdo tam je?'' vykřikla na mě a úplně jí zářily oči zvědavostí. ,,Víš, jak jsem ti vyprávěla o tom Bradovi, jak si s ním píšu?'',, Ano poslouchám.'' tentokrát zbystřel i David. ,,Tak on na té škole učí.'',,KECÁŠ!'' vykřikla tak nahlas, že i Ham se lekla. ,,Vážně.'' šibalsky jsem se usmála. ,,Jak ten Brad vypadá? Má hnědý vlasy?'' zeptal se David. ,,Jo, má. Znáš ho?'' ,,Musím už jít, mám nějakou práci ještě.'' políbil Luci a odešel. ,,On mi neodpověděl.'' vykřikla jsem na ni. ,,Klid. Nehroť to tak. Spíš mi řekni, jak teda vypadá.'',, Je fakt hezkej, milej a sexy.'' ,,Myslím vzhled Lauro.'' ,,Jasný. Tak má hustý hnědý vlasy a hnědý oči. O jeho úsměvu ani nemluvím.'' ,,Oooo, takže pan dokonalý.'' smála se. ,,Hele, já to myslím vážně, neprovokuj.'' vyplázla jsem jazyk. ,,Dobře, dobře a co bude k večeři? Umírám hlady. ,,Objednej si pizzu.'' ,,A ty jíst nebudeš nebo co?'' ,,Já mám v devět rande.'',,S Bradem? Přijde pro tebe?'' ,,Ne, v devět máme sraz před kavárnou.'' ,,Tak to abys šla. Máš patnáct minut.'' Úplně jsem zapomněla na čas. Rychle jsem zaběhla do koupelny, kde jsem se v rychlosti upravila. ,, Tak já letím. Papa.'' ,,Papa.''
...
Když jsem se blížila ke kavárně, už tam čekal a v ruce držel rudou růži, která mi dokonale ladila ke rtěnce. Nádherně se usmíval, když mi ji předával. V tu chvíli jsem si uvědomila, že takový život jaký mám nechci. Nechci život nymfomanky. ,,Děkuji ti. Je nádherná.'' ,,Jako ty.'' a znovu se usmál.
Podržel mi židli u stolu a číšník nám donesl nápojové lístky. ,,Jakou si dáš?'' zeptal se. ,,To nechám ne tobě.'' Po chvilce se číšník vrátil. ,,Máte vybráno?'' ,,Dvě cappuccina.'' ,,Hned to bude.'' Aby nestála řeč, zeptala jsem se, proč mi neřekl, že je učitel. ,,Nechtěl jsem s tím okolí nijak otravovat.'' ,,Jak jako otravovat?'' ,,Táta je úspěšný podnikatel a většina lidi si myslí, že mi diplom zařídil právě on.'' ,,Aha. Ale tak hlavně,že to tak není.'' ,,No, není.'' Bylo vidět, že ho to opravdu mrzí. ,,Dvě cappuccina.'' ,,Děkujeme.'' ,,A teď ty. Řekni mi něco o sobě.'' ,,Nemám moc co říct. Stále studuji a bydlím se svojí nejlepší kamarádkou v pronajatém bytě a kočkou Ham.'' ,,Ham? Originální.'' zasmál se. ,,Tobě je 26, že?'' ,,Ano, proč se ptáš?'' ,,Taky ses ptal.'' ušklíbla jsem se.
Po hodině vzájemného poznávání mě pozval k sobě do bytu. Nemohla a vlastně jsem ani nechtěla odmítnout. Měl ho krásně zařízený. Obývák byl celý do černobíla s obrovským oknem a výhledem na město. Koupelna do béžové, ale mě zajímala nejvíce ložnice. Ta byla do černočervené.
