,,A koho přesně?" ,,Svoji mámu. Vždycky mi byla oporou." ,,Let je rezervovaný jen pro tebe. Musela by si sehnat letenku sama." ,,Děkuju. Ještě zavolám." Běžela jsem z pokoje rychle za ní. ,,Mamiii, poleť se mnou. Je to na měsíc." Soucitně se na mě podívala. ,,Moc ráda bych letěla zlatíčko, ale nemůžu si na tak dlouho vzít dovolenou a co táta?Ten by se sám měsíc zbláznil." ,,Měsíc?"podíval se na mě Brad se šokem v očích. ,,Já...víte..." Nevěděla jsem jak začít. ,,Chápu,že jste na mě naštvaní. I mně vadí,že je to tak narychlo, ale vždycky jsem chtěla v životě něčeho dosáhnout. Ve škole mi to nevyšlo a teď se mi naskytla taková příležitost. Myslím,že bych to měla zkusit. Měla bych do toho jít." Rozhlédla jsem se po místnosti. Nikdo nevypadal,že by chtěl cokoliv namítat. Odebrala jsem se proto do pokoje a začala balit.
Do odletu už jsem s nikým nepromluvila. Když mě večer, předtím než odešel, chtěl Brad navštívit, dělala jsem že spím. Nemohla jsem se mu podívat do očí. Vlastně nikomu z nich. Brala jsem to od sebe jako podraz. Měla jsem jim to říct jinak. Opatrněji,jemněji...
S těmito myšlenkami jsem usínala.
...
Vstávala jsem brzo. Dřív než bylo třeba. Už jsem chtěla být pryč. Bylo by to tak snazší. Mnohem snazší, jenže Luci mě zastihla při odchodu. ,,Opatruj se." stiskla mi ruku. V tom už jsem to nezvládla a rozbrečela se z představy,že je tak dlouho neuvidím. Obzvlášť Brada. ,,Je to jen měsíc. My to tady zvládneme, Lauro." ,,Jo. Vždyť já vím. Já vím. Zbytečně to přeháním." otřela jsem si oči a z hluboka se nadechla. ,,Stejně už bych měla jít. Dřív než vzbudím úplně všechny." usmála jsem se na ni a vykročila vpřed ke svému cíli.
Cestou na letiště jsem psala Robinovi, aby mě v práci omluvil. Přes všechno to balení jsem úplně zapomněla vzít si dovolenou. Ovšem nejsem si tak úplně jistá,jestli se tomu dá říkat dovolená nebo jinými slovy výpověď, ale aspoň mám klid na duši,že jsem prostě jen tak nezmizela.
...
Let byl poměrně náročný, ale vše proběhlo podle plánu. Když jsem celá rozlámaná dorazila na miamské letiště, Tom už na mě celý natěšený čekal s cedulkou na které zřetelným písmem stálo mé jméno. Musela jsem se nad tím pousmát. ,,Tady!" zamávala jsem na něj. ,,Připravená stát se hvězdou?" dodal s lišáckým úsměvem. ,,Málem bych zapomněl. Tohle je můj kamarád Lucas." ukázal na vysokého svalnatého kluka. Byl nádherný. ,,Ahoj." potřásl mi rukou a krásně se na mě usmál. Jeho bílé rovné zuby dokonale kontrastovaly s jeho kratkými blond vlasy a modrýma očima. ,,A..a..ahoj." vykoktala jsem ze sebe s poťouchlým úsměvem. Myslím si,že jsem možná i trochu zrudla a on si toho všiml. ,,Venku už čeká taxi, hodí nás do hotelu."
...
Můj pokoj byl nádherný. Celý sladěný do černé a bílé s krásnou dvojlůžkovou postelí. Já mám hosta? pomyslela jsem si. To už jsem ale vcházela do koupelny, kde mi doslova spadla brada. Ta vana. Vešlo by se do ní snad šest lidí. Vždyť to už nebyla vana, ale soukromý bazén. Na nic jsem nečekala a rovnou si připravila lázeň. Moje páteř to po té cestě potřebovala jako sůl.
