,,Dáš si něco k jídlu?"Bolela mě záda a trochu i hlava. Promnula jsem si oči a podívala se před sebe. Ležela jsem na koberci opřená o gauč, hned naproti Lucasovi. ,,Jenom jogurt....prosím." Hned se zvedl a došel mi pro něj do ledničky. Když mi ho podával, zeptala jsem se:,,Usla jsem tu?" Usmál se na mě. ,,Jako miminko. Mimochodem, ta nová barva ti sluší. Opravdová svůdnice." odmlčel se, a pak dodal:,,Nebo spíš divoška?" ,,Ha ha ha, fakt vtipný." Co by si o mně teď Brad pomyslel? Že jsem stejná děvka, jako Linda? Ne to ne. Vždyť já s ním nespala. Bylo to jen na fotku.Nejsem. Nemůžu být. Už ne. Nehodlám se vracet ke své minulosti. ,,Máš přítelkyni?" vyhrkla jsem najednou. Podíval se na mě s ústy plnými jídla. ,,Ne, nemám." ukázal směrem k posteli. ,,Proč se ptáš?" Lauro, ty idiote. Vždyť ti to už vysvětloval. ,,Jen tak, aby nestála řeč." řekla jsem nakonec a doufala,že se v tom nebude dál šťourat. Chyba. ,,A ty máš přítele?" Dala jsem si s odpovědí docela načas. Je dobré v téhle branži něco takového vykládat? ,,Ne, nemám." odpověděla jsem nakonec co možná nejklidnějším hlasem. Promiň Brade. Promiň promiň promiň. ,,To bych nečekal." usmál se na mě.
...
,,VYLEZ UŽ. JÁ TAM TAKY POTŘEBUJU!" bouchala jsem na dveře od koupelny. ,,Já mám ale taky své potřeby." ,,Už jsi tam straně dlouho. Jsi přece kluk." Ale Bárbína kluk, pomyslela jsem si. Najednou se dveře otevřely a Lucas konečně vyšel ven. ,,Haleluja." smráskla jsem ruce. ,,Ty jsi tam taky vždycky tejden." mrkl na mě a cvrnkl mě do nosu." Neměla jsem slov. Ten parchant.
...
Ve studiu už na nás všichni čekali a nevypadali zrovna nadšeně. První se ozval Marcus:,,Řeklo se, každé ráno v 7:30 tady v hale a teď je 8:30. Čemu jste nerozuměli? Polkla jsem. Co teď bude? Vyhodí mě? ,,Já jsem byl včera ještě v baru....no a nějak se mi nechtělo vstávat. Laura za nic nemůže." ,,Lucasi, vždyť..." ,,Laura už dávno spala,když jsem se vrátil." Marcus si nás měřil přísným pohledem. Po chvilce ukázal na Kristin s Marií, ať nás připraví na dnešní den. ,,Musí vypadat dokonale. Přijede prezident naší společnosti. Přeje si vás dva osobně poznat." Podívali jsme se s Lucasem na sebe. Tohle bude náročný den. Otočil se na patě a šel směrem k sobě do kanceláře. Pak se ale zastavil a dodal:,,Kdyby vás to zajímalo, vaši fotografii už jsem odeslal a zítra ji budou tiskat. Do týdne budete na billboardech." Teď už tedy doopravdy odešel. Představa,že budu na billboardech ani nevím kde pořádně mě celkem děsila. Všichni mě uvidí polonahou s cizím klukem po boku a pořádně zmalovanou. Neměla jsem na to kývnout. Měla jsem zůstat doma s Luci a chodit si pro útěchu a lásku k Bradovi. Ham na mě určitě čeká u dveří a doufá,že se v nich objevím a pohladím ji jemně po čumáčku, jako jsem to vždycky dělávala,když jsem přišla ze školy nebo z práce. Najednou se mi nahrnuly slzy do očí. ,,Lauro, musíme už začít." volala na mě Kristin. Zamrkala jsem, abych slzy zahnala a rozběhla se směrem k ní.
Lucas už byl hotový a teď mě pozoroval. ,,A co tvůj přítel?" zeptal se mě a opřel se zády o stěnu. ,,Co by bylo? Vždyť žádného nemám. ,,No já jen,že jsem si všiml, že nějak často kontroluješ telefon." pousmál se. Zpražila jsem ho pohledem. ,,Do toho ti nic není." ,,Teď moc nemluv, ať ti nerozmažu rtěnku." napomenula mě Kristin a začervenala se,když po očku pohlédla na Lucase, který ovšem pozoroval mě. Je to už dlouho, co se mi Brad neozval. Zapomněl na mě? ,,Proč jsi Marcusovi lhal? V žádném baru jsi nebyl." vyhrkla jsem najednou.
