Myslela jsem si, že mě ta pipina zabije, ale já se pobavila a nebyla jsem jediná. ,,Tak ta je vyřízená." smál se Robin, když konečně odešla. ,,Já vím. Ať se jde bodnout. Takových jako ona jsem už zažila." smála jsem se. ,,Ty máš přítele?" ,,Ano." ,,Nedivím se." ,,Jak to myslíš?" ,,Ty dobře víš." ,,Vím, ale chci to slyšet nahlas." ušklíbla jsem se.
...
,,Mám práci tady v kavárně!" Vykřikla jsem na celý byt, když jsem přišla domů. ,,To je skvělý. Jsem to věděla." radovala se Luci. ,,Tam za tebou někdy přijdem." řekl David. ,,Proč ty nic neříkáš?" obrátila jsem se na Brada. ,,Protože vím, čí ta kavárna je." řekl poněkud znepokojeně. ,,To mi připomíná, že mě ještě dneska pozval na drink." ,,A?" ,,Nemohla jsem odmítnout." ,,Super." ,,Tak já půjdu. Za chvilku tam mám být. Ahoj." ,,Počkej. A kam jdete?" ozvala se Luci. ,,Do toho novýho baru jak tu udělali, víš kterej myslím?" ,,Jo jo. Tak papa." ,,Já už taky půjdu. Musím doma udělat ještě nějakou práci." řekl David. ,,Tak pojď se mnou kousek." nabídla jsem mu. ,,Ty jsi tu ještě?" ,,Nejdou mi nazout boty." ,,Já jdu taky." přidal se Brad. ,,Fajn. Tak já tu budu sama." zasmála se Luci a přitulila se k Davidovi. ,,Si můžeš pokecat s Ham." rejpl si do ní. ,,Ty jseš fakt." šťouchla do něj. David mě tam hodil autem a společně s Bradem odjeli domů. Před barem už na mě Gabriel čekal. ,,Sluší ti to." ,,Jsem říkala, že jsem rajda." mrkla jsem na něj. Podržel mi dveře a objednal cosi namodralého. Nejsem zrovna znalec alkoholu, ale barvy zvládám. Čas letěl hodně rychle, protože, když jsem se koukla na hodinky, byla půlnoc. Chtěla jsem už jít, ale on mě nechtěl nechat odejít. ,,Je pozdě. Doma na mě čeká kamarádka." snažila jsem se nějak dostat pryč. ,,Ona to bez tebe jednou zvládne." ,,Ne. Fakt už musím jít. Ahoj v práci." zvedla jsem se a namířila si to rovnou k východu, když mě někdo zezadu něčím polil. ,,Hej! Co to...?" otočila jsem se. ,,Ale ale. Laurinka." ,,Proboha Lili. Jak to vypadáš?" ,,Jak jako?Normálně." ,,Jsi úplně nalitá." ,,Si jenom myslíš." zavrávorala. ,,S kým tu jsi?" ,,Co je ti po tom?" ,,Nebuď aspoň jednou jedovatá a řekni mi to." Než stačila ukázat na stůl, kde seděla, svalila se na zem. ,,Lili! Vstávej." křičela jsem na ni a v hlavě mi běželo, proč jí vlastně pomáhám. Asi proto, že nechci do kriminálu za neposkytnutí první pomoci? Maybe. Zasmála jsem se v duchu své genialitě. ,,Co se tu děje?" Přiběhl Gabriel. ,,Pomoz mi s ní domů.'' ,,A kde bydlí? A vůbec, kdo to je?" ,,Jedna známá. A ne k ní domů, ale ke mně." Co jsem to právě řekla? ,,Dobře, tak na tři jí zvednem." zavelel. ,,Jedna, dva, tři." Naštěstí se probrala a aspoň trošku stála na nohou.
Když jsme dorazili k nám, Luci nevěřila svým očím. ,,Co to je?" ,,To ti vysvětlím pak. Pomoz mi s ní na gauč." Když jsme ji konečně uložili, představila jsem jí Gabriela a všechno vysvětlila. ,,Dobře. Všechno chápu, ale nemůžu uvěřit, že jsi jí po tom všem ještě pomáhala." ,,Víš. Mně jí je vlastně líto." ,,Líto?" ,,Jo. Jak smutná asi musí být, když je pořád tak zlá." ,, To asi jo no." ,,Necháme jí tu a půjdem taky spát." ,,Já razím holky. Ahoj v práci." ,,Ahoj a děkuju za pomoc." ,,Za málo." usmál se na nás.
