Pondělí
Poslední dobou se probouzím jako první. To se mi nestává. Vždycky jsem byla ta poslední. Nevím, co budou chtít dělat, ale já chci na pláž. Jednoznačně na pláž. ,,Luci vstávej už!'' převalila se. ,,Jak ,,už''? Je devět.'' ,,Však je to akorát.'' ,,Nějaká hyperaktivní jseš. Kluci už vstali?'' ,,Jak to mám vědět?'' ,,Já nevim, jestli ses třeba nerozhodla budit i je.'' ,,Tak promiň no.''
Z ničeho nic se ozval křik z vedlejší místnosti. Tedy z pokoje kluků. Hned jsme tam vběhly. ,,Co se děje?! Vykřikla jsem.'' David se na mě podíval s hrůzou v očích a řekl:,,V koupelně je had.'' chvilku bylo ticho, když jsem dostala záchvat smíchu. ,,Vážně řveš na celej hotel kvůli hadovi?'' ,,Co když je jedovatej? To nemůžeš nikdy vědět.'' ohradil se. ,,Zavolám někoho, aby ho odstranil a ty si konečně došel na záchod.'' ,,Jak můžeš vědět,že se mi chce na záchod?'' ,,Se na sebe podívej. Sotva stojíš.'' Celý zčervenal. Vyšla jsem ven z pokoje, sešla dolů po schodech, kde šel proti mně, jako na zavolanou, ten sexy týpek z recepce. Zastavila jsem ho. ,,Promiňte, ale na pokoji č.666 je v koupelně had a nevíme, zda je jedovatý či ne. Odstranil byste ho nějak?'' ,,Samozřejmě, ale nemůžu úplně hned. Počkala byste prosím tak cca půl hodinky?'' nahodil psí oči. ,,Já ano, nevím, jak ostatní.'' zasmála jsem se. ,,Vím, že je to mimo, ale jste opravdu krásná.'' Zaraženě jsem na něj hleděla. ,,Děkuji.'' ,,Tak já letím, ať jsem u vás co nejdříve.'' usmál se a odešel. Půl hodiny. To David umře. Říkala jsem si pro sebe. Vrátila jsem se na pokoj, kde už byli všichni připravení jít na pláž. Absolutně nechápu, jak to za takovou chvilku stihli. ,,Jste nějaký rychlý. Vždyť to nebylo ani deset minut, co jsem odešla.'' ,,Jsme prostě dokonalí.'' mrknul na mě Brad. ,,Nezdržuj a pojď. Vlny čekají.'' popadla mě Luci. ,,Já ale musím čekat na toho týpka. Říkal, že přijde cca za půl hodiny.'' ,,Toho hada už jsme vyhodili.'' řekl David. ,,A proč jste mi to neřekli?Teď tu budu muset tvrdnout.'' ,,Tu počkáme s tebou.'' ,,Ne to ne. Klidně běžte, já za vámi pak přijdu.'' ,,Tak dobře. Budem hned támhle. Vidíš tam z okna.'' usmála se Luci. ,,Co je Brade, že se tak mračíš?.'' optala jsem se. ,,Nelíbí se mi to. Viděl jsem, jak na tebe předtím koukal. Nechci, aby jsi tu s ním byla sama. Počkám tu taky.'' ,,To nemusíš. Zvládnu to.'' ,,Já se odtud nehnu.'' ,,Dobře, tak tu buď.'' ,,My ale razíme.'' řekl David. ,, Jo jo, sejdem se tam.''
Jen co odešli, vešel do pokoje ten týpek. ,,Tak, kde ho máte?'' promnul si ruce. ,,Já se moc omlouvám, ale kamarádi ho už vyhodili.'' ,,To je v pořádku. Aspoň mám míň práce.'' ,, Tak a můžem jít.'' zvedl se Brad. ,,Mimochodem já jsem Kevin.'' podal mu ruku. ,,Brad. Těší mě.'' a křečovitě se usmál. ,,Já Laura. Taky mě těší.'' Všimla jsem si, jak byl Brad protivný. To mu tak strašně vadí, když mluvím s jinými kluky? Chvilku jsme si ještě všichni povídali nebo spíš já si povídala on jen mrzutě čekal.
...
,,Proč jsi byl tak protivný?'' ,,Prostě mi vadí jak na tebe pořád čumí.'' švihl po mně pohledem. ,,Když se mnou mluví, je to celkem logický.'' ,,Ty dobře víš, jak to myslím.''
Tohle byla naše první hádka. Nemám z toho moc dobrý pocit. Nebylo to nic strašného, ale stejně. Mrzí mě to.
