Ráno jsem byla úplně mrtvá. Když jsem vyšla z pokoje do koupelny, uslyšela jsem, jak si Luci s Lili povídají. Šla jsem za nimi. ,,Lauro! Luci mi řekla, co všechno jsi pro mě udělala. Moc děkuju." Zaskočila mě. ,,Ale nemáš zač." ,,Mám. Strašně se omlouvám. Za všechno." Vůbec jsem ji nepoznávala. ,,Dobře." snažila jsem se usmát. ,,Dáme snídani. Co vy na to?" snažila se Luci nějak přerušit to trapné ticho. ,,Já už bych měla asi jít. Ještě jednou za všechno děkuju." objala nás a odešla. ,,Vážně chce jít takhle zřízená přes město? Vždyť nemá ani druhou botu." řekla jsem se smíchem. ,,Očividně s tím nemá problém." zasmála se Luci.
V práci jsem to všechno převyprávěla Robinovi a Miranda jen se závistí, že byl Gabriel u mě doma, poslouchala. ,,Takže rozumím tomu dobře, že tvoje úhlavní nepřítelkyně je tvoje kamarádka?" nechápal ,,Už to tak asi vypadá." ,,Holky jsou divný." zasmál se. ,,To víš, že jo." ušklíbla jsem se na něj. ,,A co jste dělali pak?" optala se zvědavě Miranda. ,,Jak pak? Teď jsem to řekla. Odešel domů. Sám. Beze mě. Stačí?" odpověděla jsem poněkud naštvaně. ,,Jo jo. Jasně." a začala utírat stůl. ,,Mirando, podívej se mi do očí." otočila se směrem ke mně. ,,Já ti ho nevezmu. Miluju Brada." usmála jsem se na ni a ona mi to rázem s chutí oplatila. ,,Tak nebuď mrzutá a pojď mi pomoct s ubrusy." ,,Dobře."
Kolem jedenácté dopoledne začali chodit lidi a my měli pěkně napilno. Hned u vchodu jsem si všimla takovýho šampónka. Sedl si k oknu čelem ke mně. Šla jsem se ho zeptat co si dá. ,,Dobrý den. Tak co to bude?" ,, Jednu Vídeň." ,,A něco k tomu? Máme čerstvé pečivo." ,,To je všechno. Děkuji." Působil na mě zvláštně, ale měla jsem moc práce, než abych se tím nějak zatěžovala. ,,Hele. Čum na něj." šťouchl do mě Robin a ukázal na toho týpka. ,, Co je s ním?" ,,Vsaď se, že je teplej." ,,Ale no tak. Já bych třeba teplýho kamaráda chtěla." zamračila jsem se na něj. ,,Tak promiň." zasmál se. ,,Radši mi dej to kafe pro něj." Cestou k němu jsem myslela fakt jen na jeho orientaci. Díky Robine. ,,Tady to je." položila jsem tác a chtěla odejít. ,,Slečno, počkejte!" ,,Nějaký problém?" usmála jsem se. ,,Ne ne, jen.... posaďte se prosím. Jsem Tom. Modelingový agent. Hledám nové tváře a vy se mi líbíte. Neměla byste zájem stát se novou tváří různých značek?" Překvapeně jsem na něj hleděla. ,,Co prosím? Já a modelka? Podíval jste se pořádně?" ,,Myslím to vážně. Zvažte to. Dám vám na sebe kontakt." Položil přede mě papírek i s penězi za tu kávu. Přiběhla ke mně Miranda. ,,Co chtěl?" ,,Ale nic. Jen popovídat." ,,Popovídat jo?" Bylo vidět, že mi to nevěří, ale nějak jsem neměla potřebu jí dál odpovídat.
Po práci jsem nešla jako obvykle rovnou domů, ale k Bradovi. Všechno jsem mu řekla a jeho reakce mě překvapila. ,,Tak co na to říkáš? Mám to vzít?" ,,A ukážeš mi teď, jaká jsi modelka?" povolil si kravatu. ,,Ty vůbec nechápeš vážnost situace." řekla jsem znepokojeně. ,,Ale chápu." přitáhl si mě k sobě. ,,Takže bych..." utišil mě polibkem. Ten večer jsem zůstala u něj.
Další den jsme jeli opět ke mně. Luci s Davidem už měli sbaleno, Brad taky, takže jsem zbývala už jen já. ,,Hned to bude. Si máknu. Vydržte." Cca půl hoďky a mohli jsme vyrazit na chatu. Ham jsme nechali otevřený celý pytel s granulemi a mísu vody. ,,Myslíš,že to tu přežije?" nadzvihl obočí David. ,,Jo. Bude muset." řekla jsem hrdě.
