Zlodějka ve světě titánů 2 (OPRAVUJE SE!)

4.Kapitola (!OPRAVENO!)

Překvapivě se řešil výcvik, ale na to jsem vás musela už upozornit předtím. Je fajn slyšet, jak to má někdo pěkně naplánované, rozdělení na určitá stanoviště a jeden garant. Problém hned započal v tom, že i já mám mít svůj úsek výcviku, nic méně moje zranění mi to znemožňuje. Což si Levi musel uvědomit hned, jak jsem se objevila v kanceláři. Nemyslete, že vám hned vykecám, kdo co má! Hezky si počkáte, až bude zítra ranní nástup.

Po poradě jsem si zašla do jídelny na jídlo a poté hned k pokoji. Ruka bolí a já už nemám náladu na nic jiného, než je postel. Chodbou se pomalu šourám vpřed a tím stále zřetelněji slyším hádku. Z hrdla se mi vydral zmučené zavrčení. Zrychlím a naskytne se mi pohled na dvojici kluků, jenž se perou a dívku, která se na to nešťastně dívá. Asi bych měla zasáhnout.

„A dost!" zařvu na celou chodbu. „Co se tady sakra děje, máte být na pokojích a při nejlepším spát. Fyzického kontaktu budete mít zítra až dost."

Levou rukou, ta zdravá, jednoho z nich odtáhnu dál. „Dotkněte se teď sebe a skončíte na koberečku u velitele a ten vám garantuju, nebude tak milý jako já." Zavrčím.

„Slečno kapitánko, já se omlouvám." Pípne. Silou vůle se udržím, abych neprotočila oči.

„Tak?" zvednu obočí.

„Říkal lži. Říkal, že jí miluju." Křikne jeden z mladíků. Teď jsem ty oči už protočila.

„No a co? Tak jí miluješ, za to se hlava netrhá. Teď padejte do pokojů a jestli se ke mně donese, že se zase perete, tak zařídím, aby vás velitel přivázal ke kýblu a hadru."

Všichni tři zmizeli jako pára nad hrncem. Celá jejich situace mi připadala naprosto absurdní a dědinská. To se stále pere za to, že někdo řekne o druhým, že miluje nějakou holku? Asi jsem moc stará a v tomhle zaostalá. Zavrtím hlavou a několika kroky se i já ocitnu ve svém pokoji.

Na stole leží pár papírů z toho dne, kdy jsme odjížděli. Zmačkám je do koše, jsou staré a nepotřebné. V koupelně ze sebe shodím oblečení a opatrně se umyju. Je vážně sranda, když si ruku nemůžu moc namočit. A nakonec s hlasitým výdechem padnu do postele a zachumlám se pod peřinu.

Ráno mě přivítalo s pěkně zataženou oblohou. Nechtělo se mi vůbec nic dělat, ale povinnosti volaly a kdybych je přehlížela, asi by to nebylo moc dobré pro moji maličkost. V rychlosti hodím na sebe uniformu. Vlasy si učešu do culíku. A můj prázdný žaludek se právě hlásí ke slovu, takže bych řekla, že je i nejvyšší čas jít na snídani.

V jídelně bylo živo víc než obvykle. Celá Průzkumná legie je na nohou a potřebuje energii do nového dne. Po pěkné chvíli ve frontě už usedám k obvyklému stolu, kam postupně přijde i zbytek mých přátel. Eren a Jean se začali opět pošťuchovat. Mikasa tomu tiše přihlížela a do toho jedla svojí porci snídaně. Já začala hlasitě zívat, pro Sašu to byl povel, aby spustila další její příhodu ve snu. Tentokrát to bylo o tom, jak jí honila obrovská vepřová šunka. Pobaveně nad tím zavrtím hlavou, všechno je, jak má být.

Celá legie se pak přesunula na nádvoří, nováčci se seřadili do zástupu. Starší vojáci stáli zrcadlově k nim. Tvořili takovou uličku, na jejímž začátku stálo hlavní vedení a kapitáni jednotek. Levi se zvolna rozešel do uličky a bedlivě si prohlížel nové tváře.

„Vítám vás. Nejprve chci každému poděkovat, že jste si zvolila nás ve své vojenské kariéře." Nadechl se. „Nebudu vám nic nalhávat, nemáme dobrou pověst ze dvou prostých důvodů. Svržení Erwina Smitha a nadprůměrné ztráty členů oproti ostatním vojenským složkám." Uchechtla jsem se. Zapomněl totiž na tu aférku s těmi nejmenovaným lidmi. Levi po mě střelil pohledem, ušklíbnul se a lehce zavrtěl hlavou, pak znovu pokračoval: „Dnes je to pro vás první den, co jste oficiálně vojáky Průzkumné legie. Čeká vás náročný výcvik, abyste přežili, bojovali a bohužel i zabíjeli. Teď se rozděl do třech skupin."