Zlodějka ve světě titánů 2 (OPRAVUJE SE!)

17.Kapitola (!OPRAVENO!)

Co si budeme nalhávat, probudit se v náručí Leviho bylo kouzelné. Jenže kdo by chtěl číst, jak jsme se dva dny připravovali, dohadovali nebo dělali naschvály. Pár lidí by se možná našlo, ale příběh vyprávím já, takže se držte, protože se řítíme na ten den D.

Dlouhé vlasy mi v copanu vlají větrem. S nečitelným výrazem přecházím kolem brány, do očí mám naraženou kapuci pláště, dneska se bude rozhodovat o všem. Svoji výzbroj mám připravenou a plně vybavenou mimo vakcíny, to by asi bylo moc podezřelé. Hlavně to musí vypadat, že jsme takhle všichni rozmístění po městě, aby je nenapadlo koukat na hradby. Za sebou uslyším zasvištění pohyb, ušklíbnu se, znamená to totiž, že skočili na návnadu.

Vyhýbám se první ráně a doslova schválně si nevšímám ostatních vojáků, kteří se nenápadně snaží přibližovat ke mně. Svého protivníka bez větší námahy složím k zemi a tisknu mu meč ke krku. Rána do zátylku mi na moment rozostří vidění a naruší rovnováhu, zaklopýtám dozadu. Do zad mě někdo strčí a já spadnu na všechny čtyři. Z hlavy mi strhnou kapuci. Okolo sebe uslyším nejméně třikrát cvaknutí kohoutku střelné zbraně. Ahoj, Vojenská policie, dlouho jsme se neviděli.

„Vojenská policie? To už jsi tak na dně?" uchechtnu se, na odpověď mi hned přijde pažba zbraně mezi lopatkami.

„Právě naopak, víc nikdy není na škodu." Dvě boty se mi objevili v zorném poli. Opatrně si sednu na paty. „Předpokládám, že jsi se přišla dobrovolně vzdát a přijmout to, co je nevyhnutelné?"

„Přijde na to, spíš jsem chtěla apelovat na tvůj zdravý rozum." Zpříma se mi podívám do očí. „Stále můžeš všechno ukončit."

Rozesměje se. Tenhle smích tě poleje jako ledová voda, nepůsobí zrovna hřejivě. „Celou dobu jsi věděla, že chci dostat tebe. Přesto si nakráčíš sem a chceš na mě apelovat." Pohled stočí na někoho za mnou. „Začněte prohledávat obvod města, pak postupujte dovnitř."

„Musí to být hodně frustrující, když tě položí na lopatky krysa z podzemí a přetáhne na svoji stranu tvého nejlepšího vojáka, že?" přistane mi facka. „Přesto mám pro tebe vzkaz. Pokud se vzdáš a tohle okamžitě ukončíš, Levi si tě zastane u soudu, a dokonce se uvolil, že legii můžete vést společně."

V momentu je u mě, chytne mě za límec a vytáhne mě na špičky. Z očí mu šlehají blesky. „Nikdy. Průzkumná legie je moje a ty budeš viset." Hodí se mnou o zem a já se hned snažím vyhrabat na nohy.

„Takže ty toho nenecháš? My si ceníme tvých zkušeností a schopností. Očividně jsi si však vybral a já ti řeknu jedno. Vojáky jsi poslal špatným směrem." Zpoza košile vytáhnu dýmovnici s červeným nábojem. V momentu, kdy mířím k nebi se ozve rána a v rameni se mi rozhoří bolest a upustím zbraň.

„Asi to ukončíme hned teď. Poslední slova?" Reálně bych asi i souhlasila, kdybych tu byla sama, což nejsem a jemu to došlo. Jeho držení těla se změnilo, nepůsobil na mě tak sebevědomě, jako předtím. Kleknu si a jednou rukou držím krvácející rameno. Kulka neprošla ven, při každým pohybu cítím, jak se zařezává hlouběji. Zvednu k němu hlavu, jeho „armáda" vypadá jistě působivě, ale já má taky pár es v rukávě. „Nic neukončíme, teprve to odstartujeme." Hbitě se natáhnu po dýmovnici a konečně jí vystřelím.

Nebe ozdobí výrazný červený kouř. Zpoza hradeb vyletěly moje posily. Mike a Levi se bezprostředně vrhli na Erwina, Hanji mě odtáhla do nejbližšího domu. Sundala ze mě košili, aby měla lepší výhled na ránu.

„Neprošla, musím jí vyndat. Promiň, ale bude to bolet." Soucitně se na mě koukne. Z kožené tašky u pasu vyndá pinzetu. Nemám čas se ptát, zda to aspoň vydezinfikovala, než mi jí zaryla do těla. Obličej se mi hned zkřivil bolestí, slzy vytryskly z očí a z úst vyletěly nepěkné nadávky. Jakmile byla kulka venku, oddechla jsem si. Hanji mi na ránu dala několik vatových polštářků a to vše pevně obvázala obvazem, na to mi v puse přistály prášky.

„Hanji, co to sakra je?" zamumlám přes její ruku.

„Nemluvit, polkni!" přísně si mě začala měřit, a tak jsem ji poslechla. Pomohla zpět do oblečení a do výzbroje. Povolení k boji se jí nevyslovovalo zrovna lehce.

Po nějaké době začínám pociťovat, že prášky už působí. Pěkně se mi točí hlava, takhle netrefím ani vrata od stodoly. Motám se jako káča a s neskutečným štěstím se zbavím dotírajícího protivníka. Cítím, jak se mi tvoří na těle pot, dech se mi plaší a vidění začíná zatemňovat. Zapřu se o dům v momentě, kdy mi vypoví nohy službu. Sjedu po zdi na zem. Nevím, co mi to dala, ale přetrhnu ji, jestli se probudím. Hlava mi padne na stranu, dál už nic nevidím.

Z hlasitým nádechem se posadím. Oči zprudka otevřu a zmateně koukám okolo sebe. Očekávala jsem známky boje, rachot zbraní, zraněná těla. Jenže nikde nic, místo toho sedím na posteli v pokoji, který je naprosto identický tomu mému na základně Průzkumné legie. Třeba jsme vyhráli! A vrátili se k normálnímu životu.

Opatrně se postavím na nohy, musela jsem ležet hodně dlouho. Nohy mám slabé, třese se mi na nich každý sval vypětím. Dojdu ke zrcadlu. Snažím se na sobě najít svoje rány, jenže ty tu také nebyly. Musela jsem být v bezvědomí hodně dlouho, když se stihly zahojit. A vůbec mi není divné, že ani jizvy nikde nemám. Prohrábnu si svoje vlhké vlasy, a znovu se zarazím. To mi někdo myl vlasy, nebo co to má znamenat.

Jsem oblečená ve volné košili a kalhotách. Cítím se, jako bych vyhrála celou válku já sama. Mátoživým krokem se dostanu na chodbu, kde mi každý, koho potkám, věnuje naprosto udivené pohledy. To vidí snad ducha?

Kroky mě dovedou až ke kanceláři komandéra legie. Nesměle zaklepám a odpovědí je mi protivné ano. Usměju se, protože poznám Leviho a já vím, že vše dopadlo v pořádku. Vejdu dovnitř a uvidím ho u stolu nad hromadou papírů.

„Doufám, že je to důležité. Vážně nemám čas řešit nějaké prkotiny." Křikne. Když se nic neozývá ode mě, vzhlédne. Pozoruje mě s naprostým úžasem. Zprudka se zvedne ze židle, která se za ní povalí na zem. Doslova se ke mně rozběhnu, vzal s sebou papíry ze stolů a pevně mě obejmul. Neměla jsem, co na to říct.

„Měl jsem o tebe takový strach!" hlesnul mi do ramene. Pak se odtáhne a dlouze mě políbí.

(Hloubková oprava 9. 1. 2022 ve 19:59)