Zlodějka ve světě titánů 2 (OPRAVUJE SE!)

16. Kapitola (!OPRAVENO!)

„Jmenuji se Casey." Představila se dívka za mnou, když jsem se přehrabovala v krabicích a bednách, zatím co ona jen tak nesměle stála u dveří. S mírným úsměvem na tváři, snaží se prolomit ledy, jsem k ní přišla s hromádkou oblečení.

„Arai Rake." Představím se mírnou úklonou hlavy. „Zalez si za nějaké bedny a převlékni se."

Sama se vrátím ke krabici, kde jsem našla pro Casey oblečení, musím to tu poklidit, aby nevznikl zmatek, až se sem bude dávat nový materiál. Pod ruce se mi dostane docela známé kusy oblečení a mě polije vlna nostalgie plná vzpomínek. Sama si svoji hromádku odnesu a rychle se převléknu. Vlasy si po hodně dlouhé době rozpustím a lehce pročísnu. Takhle je to dokonalé.

V jídelně mě čekalo překvapení. Měla jsem jim chuť dát do huby, a to všem do jednoho. Místo toho jsem se dojetím k nim rozběhla a doslova po nich skočila. Měla jsem o ně neskutečný strach a o to víc mě potěšilo, když je vidím tady v pořádku.

„Ty brečíš?" ozve se z jedné strany.

„Ne." Zatáhnu zpět jednu slzu.

„Když myslíš, já ti to vyvracet nebudu."

„Kazíš to Jeane." Zamumlám.

„Ani se mi to tak nezdá." Opáčil mi.

Jemně je ze sebe odstrčím. Otřu si mokré tváře. S úšklebkem přejdu Jeanův spokojený úsměv. Mírně poodstoupím tak, abych na ně viděla. Spokojeně jsem začala kývat hlavou. Erwin mě chce? Dobře, já přijdu, ale bude to jeho definitivní konec.

„Máme tu nejlepší kadety ze 104. ročníku. Získali jsme zpět nejlepší velitele a kapitány, které Průzkumná legie, kdy měla. Už mě nebaví se schovávat v podzemí jak krysa. Chce mě, má mě mít a bude to stát za to." Vynesu na povrch můj drzý úsměv.

„Využijme svých silných stránek." Promluví Levi. „Vypálíme mu rybník, ale teď musíme všechno připravit."

Jako na povel se všichni rozprchli ven. Bylo hodně práce. Musí se opravit veškeré výzbroje a doplnit jim plyn s čepelemi. Je jisté, že se setkáme opět s Temnou legií, takže se připraví nové náboje s vakcínou. Každý by též mohl obdržet pár nábojů navíc, protože tohle nebude stejně cílená akce, jako ta předchozí, kde jsme šli na věc přímo. Hanji si vzala pochopitelně na starosti vše okolo léků, ošetřovala zraněné a též určovala, kdo půjde s námi.

S hlasitým povzdechem si roztáhnu na stůl mapu, ještě by to chtělo vymyslet aspoň hrubou kostru plánu. Už jsem unavená, cítím, jak mám napnuté svaly, jako bych měla očekávat znovu útok. Na chvilku zavřu oči a zavrtím hlavou, za dnešek mám moc přehlcený mozek.

„Já upřímně nevím, co mám dělat." Hlesnu nešťastně. Poprvé dám průchod svým pocitům, které jsem od momentu, kdy jsem slyšela, že tohle vše je kvůli mně.

„První část jsi udělala."

„A to jako co?" neodtrhnu pohled z mapy města, která se mi najednou zdá až moc velká.

„Motivovala jsi je." Jemně mě pohladí po rameni.

„Jenže to není totéž. Já nejsem velitel, já nevymýšlím pravidla, já je porušuju." Rozhodím rukama. „A jak je má někdo jako já vést do boje, vždy jsem vedla skupinku, když jsme šli proti Temný legii, ale to není totéž. Jejich životy budou na mě a-"

V ten moment mi na ústech přistála dlaň. Zmateně se koukám na černovláska před sebou. Měla jsem silné nutkání ho olíznout, bezpečně totiž vím, že to nenávidí a já bych si pak mohla vést svou dál. Zamračím se na něj.