Zlodějka ve světě titánů 2 (OPRAVUJE SE!)

13.Kapitola (!OPRAVENO!)

Proplouval mnou pocit spokojenosti. Ani nevíte, jak krásný pocit to je, když znovu stojíte se svojí rodinou, oblečeni ve staré dobré uniformě Rebelů a připraveni k boji. Jediné, co je smutné, že naši nepřátelé jsou i našimi přáteli, veliteli a možná i vzory, kteří neměli na vybranou a stalo se z nich tohle, čím jsou teď. Až tohle dokončíme, musíme zjistit ten, kdo tu věc, co dostává Temná legie, vymyslel, aby se to nestalo znovu. Musí se zničit vše, i zbyteček tekutiny by mohl všechno pokazit. Co my víme, kdy někomu zase může přeskočit. Armin zůstává zde, bude mít okolo sebe vojáky, kteří ho ochrání a budou bojovat po jeho boku, pokud by sem někdo vtrhnul.

„Připravena." Hlesnu a zkontroluji si veškeré přezky beltů.

„Kdy ty nejsi?" uchechtla si Ymir.

„Většinou nejsem a tvrdě improvizuju, to je moje kouzlo." Ušklíbnu se a pozvednu bradu nahoru. „Kdo velí?"

„Já." Křikne přicházející hlas Jeana. Mírně mě to překvapí a pak si řeknu, že je vlastně fajn, když to nemusím dělat já.

Každý víme, co máme dělat. Ono zase nic na vymýšlení nebylo. Na povrchu se rozletíme do všech možných stran a musíme doufat, že někoho najdeme a začneme rozšiřovat naše řady. Jean nás rozdělil do dvojic, podle toho, jak jsem silní a schopní, nám přiřadil cíl, který, pokud se objeví, máme vyřídit. A určitě se můžete představit, koho mám já, když jsem ve dvojici s Mikasou. No ano! To nejlepší přece, malý skrček a člověka, u kterého jsem málem provedla amputaci palce.

V rychlosti jsme si řekli, jak to uděláme, pokud na ně narazíme. Budu doufat, že neví nic o tom, jak jsem změnila opět stranu a budeme na to stavět plán. Návnady mi totiž jdou, že jo. Ukryjeme se na placaté střeše domu. Obě si lehneme na břicho, moje společnice vytáhla jednoduchý dalekohled, který si opře o škvírku v zídce vysoké tak patnáct centimetrů a hlídá ulici. Docela mě mrzí, že hned první den zlikviduju novou košili, protože někdo má násilnický sklony hned po ránu.

„Vidím je, jdou po ulici od toho kostela. Máme dost času se připravit." Šeptne a razně zaklapne dalekohled.

Trochu si povzdechnu: „Jak moc realistické to musí být?"

„No.." hlesne. Nemusí říkat nic víc, je mi to jasné.

„Tak mě aspoň nezabij." Řeknu a nechám jí dělat, co uzná za vhodné,

Mikasa vytáhne ze svého pouzdra nůž a začne mi přejíždět s ním přes kůži na rukou. Krev se z ran začne okamžitě linout, nechám si ji nakapat na oblečení. Snad to bude vypadat, že jsem si prošla peklem a oni na to skočí. Následně se nůž přesunul ke krk a výstřihu, kde to tedy bolelo celkem statečně. S křečovitě zavřenýma očima a zatnutými zuby se snažím nevykřiknou nebo nezačít nahlas brečet. Na čele mi rozřízla několik let starou jizvu na obočím. Oblečení trochu potrháme a nakonec mi sundá výzbroj.

„Děsí mě, jak jsi byla pečlivá s tímhle." Vydechnu. „Docela to bolí."

„Ale nevykrvácíš." Opanuje mi.

„Chcete sexy jizvu, zajděte za Mikasou." Zasměju se.

„Víš, co máš dělat?" zeptá se. S mírným úsměvem na ní kývnu a plácneme si.

Slézat z domu dolů na zem bylo docela těžké. Rány mě pálily a bolely, jak se kůže napínala a povolovala. Lehnu si ke straně ulice na bok, dám si záležet a rozmažu krev okolo sebe. Ujistím se, že jedna pistol s náboji není vidět. Nakonec zavřu oči a snažím se působit uvolněně. Za nedlouho uslyším jejich hlasy a taky dusot bot.

„Nevíme, kde je. Prostě se vypařila." Diskutoval jeden z nich. Rychle se nadechnu a zase vydechnu, teď nesmím zklamat.

„Najdeme ji." Tento hlas poznám, je to Mike.

„Nemusíme hledat dlouho." Levi se ozval už hodně blízko u mě. „Ty prozkoumej okolí." Štěkl.

Pravděpodobně už jenom dvojice muže se ke mně rozběhne. Ucítím na sobě pár rukou, převalí mě na záda a začnou se mnou třást. Volají mé jméno. Když Levi pochopí, že to nezabírá, zkontroluje mi tep. Na krku cítím dva rozklepané prsty. Má o mě strach! Slyšitelně se oddechne, když ucítí pod prsty pulz. Párkrát se mnou ještě trhne, ale pak mi na tvářích začne přistávat jedna lehká facka za druhou. Uvolněnost začala být díky tomu těžší, též mě začaly rány neskutečně bolet, dostávala se do nich špína.

„Probuď se." Naléhal na mě černovlásek. Další jeho facka byla silnější a nepříjemně mě štípla, to už se neovládnu a zamračím se.

„Dej mi ještě jednu facku a uvidíš, co ti udělám, jakmile se mi rány zahojí." Řeknu ochraptělým hlasem.

„Polomrtvá, a přesto dokáže vyhrožovat." Trefí se do mě Mike.

Opatrně mě postaví na nohy. Bylo těžké se udržet na nohou, bolest mi to moc neusnadňovala, a proto jsem i ocenila, když mě ještě nějakou chvíli přidržovali. Odvedou mě na lavičku, kde mi začnou kontrolovat rány. Snaží se ze mě dostat odpovědi, furt záporně kroutím hlavou. Z očí mi začnou téct slzy, což není ani tak nahrané, začali mi čistit rány.

„Já-já nevím, já si nepamatuju. Měla jsem celou dobu na hlavě pytel a zavázanou pusu." Heknu. „Hlasy jsem neznala."

„Ty rány musíme pořádně neošetříme. Jinak se to zanítí." Mike pohledem uhne na Leviho. „Teď nenajdeš toho, kdo jí to udělal."

V Levim se to pere, je vzteky bez sebe. Normálně by mi to lichotilo, ale teď se hraje o něco jiného. Též jsem chtěla podotknout, že se to pěkně zatím odvíjí, jenže podle minulého času si můžete všimnout, že to už není pravda.

„Pane, našli jsme jednu od Rebelů." Voják před sebou strkal spoutanou Mikasu, která se na mě zoufale podívala.

Všichni tři se postavíme na nohy. Muži se postaví přede mně, jako by mě před něčím chránili. Mikase naznačím, ať je v klidu. Něco vymyslíme. Bedlivě sleduji Leviho, který se začal nebezpečně přibližovat k ní. Musí si myslet, že to ona mi to udělala, je to pravda, ale nemůžu mu dovolit, aby jí něco udělal. Pomalu dlaní obejmu za opaskem pistoli. Levi mezitím přitiskne dýku ke jejímu krku. Hrkne ne ve mně.

„Brzdi kamaráde!" syknu s namířenou pistolí před sebe. Oba muži se na mě otočili. „Jednou ji zabiju až já." Ušklíbnu se a stisknu spoušť, šipka se zabodne do Mika a ten se do několika vteřin sesune k zemi.

„Měl jsem to tušit." Zlostně zasyčel Levi.

„Možná měl." Zamumlám. „Ale slova o tom, že to dělám pro tebe nezabírají, takže to holt musí jít tou horší cestou."

„Koukni se na sebe, tvoje maskování ti to ještě ztížilo." Prohlédl si mě. „Vy Rebelové nic nechápete."

„Takhle bychom tu mohli stát do nekonečna, a já zrovna vážně nemám náladu, aby sem někdo znovu přišel a udělal ti tu radost." Hlesnu. „Jistě si pochopil, že v těch šipkách něco je, po tomhle budeš mluvit jinak." Namířím na něj zbraň a střelím. Levi se s látkou poměrně pere, ale i tak za chvilku omdlí a spadne k zemi.

Mikasa se během našeho rozhovoru poradila s vojákem, a i se svými pouty. Věci nešly podle plánu, ale nakonec to skončilo tak, jak jsme potřebovaly. Pro nás dvě by bylo poměrně těžké dostat naše chlapce do Podzemního města. Uschovali jsme se do nedalekého domku. Mikasa zastavila vchodový dveře menší skříní. Leviho a Mika jsme nechali ležet na zemi. Mikasa se rozhodla, že to co si nadrobila, tak také sní a proto se rozhodla, že mi rány aspoň zaváže, než se vrátíme domů. Rozpárala kus čisté látky a pečlivě začala obvazovat, nebo otírat rány na dekoltu. Doufám, že ta látka pomůže

(Hloubková oprava 2. 1. 2022 ve 23:01