Cínový vojáček

3.

"Haló! Šípková Růženko!! Budíček!", uslyšel jsem Tara a uvědomil si, že sedí na mě, obkročmo. Rychle jsem ho od sebe odstrčil a instinktivně se od něj odtáhl a natlačil se na zeď. "Co je?", zeptal se starostlivě, když jsem se schoulil do klubíčka. "No tak! Odpověz mi!", křikl. Do pokoje vtrhl muž ve středním věku. "Taro!! Okamžitě ke mně! Nestrácej s tím čas!", upřel na mě smrtelný pohled a otočil se na Tara. "A-ano otče.", vykoktal a usmál se na mě. Muž mu dal facku. Bolestně sykl a ruku si položil na poraněnou tvář. "Nejradši bych ho na místě zabil! Vždyť ani není od nás!", zařval a vrazil mu další. "Nechte ho být!", vyjekl jsem. Otočil se na mě. "Tak když veličenstvo nechce, tak já přestanu.", řekl sarkasticky a kopl Tara do břicha. Klesl na zem. Vystrašeně jsem se na to díval. Ten chlap, který nejspíš byl Tarův otec, vzal Tara za límeček a táhl ho za sebou. Zavřel jsem oči a zaposlouchal se do sněhu ťukajícího do okna. To kvůli mě má Taro potíže. Jsem hrozný. Musím zmizet! Ale ještě pořád jsem vysílený. Jak už jsem tady asi dlouho? Kolikátého asi je? Zamyslím se a přestanu přemýšlet o čase. "Ahoj, Hachiro. Jak se máš?", proč kašle má konci vět? Oči má opuchlé od slz a sotva chodí. "Co se ti stalo?!", vyjekl jsem. "Ale nic.", s těží se usmál. "Kde vlastně spíš?" "Od tvého příchodu jsem nespal.", už se to lepší. "Proč?", objal jsem ho, protože to potřeboval. Jeho roztřesené ruce se ocitly v mých vlasech. "Protože mám moc práce.", řekl a na konci zakašlal. "A navíc nemám kde.", zděšeně jsem se na něho podíval. On mi dal svojí postel? Svalil jsem ho do postele vedle sebe a nepřestávál ho objímat. "Proč jsi se ode mě odtrhl? Ty víš kdy.", a jo vlastně. "O tom nechci mluvit." "Prosiiim. Uleví se ti!" "No spíš tobě. Jsi zvědavý, jako moje mamka.", to je pravda, ale mamka už dávno nežije, stejně jako otec a sestra. A teď vlastně už i Anne. Oddechl jsem si a zhluboka se nadechl. "Den po tom, co mamka, táta a sestra zemřeli mi bylo teprve třináct. Nevěděl jsem, co mám dělat a procházel jsem se po svém novém domově, což byla ulice. Dva chlapi mi nabídli, že mi pomůžou a já souhlasil. To jsem ale neměl, protože mě zavřeli do sklepa a každou hodinu mě šli znásilnit. Po dvou dnech utrpení mě nevlékli do autfitu školačky a říkali, že když jim budu sloužit, tak mě budou znásilňovat jenom za tři hodiny. Samozřejmě, že jsem souhlasil, ale ono to bylo ještě horší, protože do mě strkal nejen jeden, ale dva, tři a někdy  čtyři chlapi. Po dvou týdnech dům našli policisti a dostali mě do nemocnice, kde jsem strávil ještě na psychiatrické léčebně dohromady rok. Pak mě poslali do pěstounské péče, kde jsem potkal Anne.", vyhekal jsem ze sebe a on se na mě zděšeně díval. "Jak ti něco takového mohli udělat? Už tě chápu.", natiskl mi hlavu na čelo a stiskl mě ještě víc. Nebylo to nepříjemné. Tedy až do doby, než se tam objevil zase Tarův otec. Hodil Tara na zem. "Tobě to nestačilo?!", Taro si zakryl obličej a schoulil se do klubka. Zvedl jsem se, co nejrychleji jsem dokázal a doplazil se k němu. "Tak já si vezmu tebe, když mi ho nedáš!!", zařval a vzal mě za košili. Zastavil se mi dech. Taro se snažil otce zastavit, ale on mě nesl někam pryč. Hodil mě do tmavé místnosti a zamkl. "Už jsi to někdy dělal?", zeptal se mě a já se natiskl na zem. "H-hai.", vykoktal jsem. Přišel ke mně a nastavil si mě na polohu tak, že jsem na něj doslova vystrkoval holou prdel. "Prosím, ne!", zašeptal jsem. "Pozdě.", řekl mi do ucha a vrazil do mě svůj snad půlmetrovej hasící přístroj. Vyjekl jsem. Strašně to bolelo. Někdo začal bušit na dveře. Začal do mě přirážet ještě víc a já jen cítil tekutinu tekoucí po mých nohách. Smíchanina jeho sperma s mojí krví. Taro vyrazil dveře a skočil po mě. "Nech ho!!", zařval a kopl ho do rozkroku. Vzal mě do náruče a nesl do pokoje. Všichni sluhové se na nás otáčeli. Věděli, co se stalo. Šeptali si něco... Taro otevřel dveře do známého pokoje a položil mě na postel. Začal si prohlížet moje tělo. Moje nahé tělo. Tohle už jaksi nepříjemné bylo.