Cínový vojáček

4.

Zvedl mi nohy a každou zvlášť si položil na ramena. Začal si prohlížet moje.. uhm... vy víte co myslím. Zvedl jednu ruku a z pod postele vyndal onu krabičku, ve které měl minule tu lahvičku s prášky. Vyndal nějakou injekci a bez varování mi ji píchl do ramene. Nebolelo to. No vlastně teď už mě nic nebolelo. Jsem docela zvědav, co mi to do toho těla vlastně dal. Potom se soustředil jenom na můj penis a prdel. Utřel tu krev a nadzvedl mě. Potom mě otočil na břicho a začal mi přejíždět prstem po prdeli. Dobrý, měl na tom prstě mastičku, jinak by byl fakt úchyl. Ještě něco dělal a potom mi obvázal břicho. Asi si všiml těch mých odřenin a tak, které mám ještě z bitvy. Přinesl svoje oblečení. "Musí ti už být v tom teplém oblečení vedro." Začal mě oblékat do černých džínů, tmavě zeleného trička a kožené bundy s krásným zlatým odznakem. "D-děkuji. Děkuji ti za všechno. Ale myslím, že bych měl odejít. Dělám ti jenom problémy...", mračil se. "Co je?", zeptal jsem se ho. Pořád se mračil."Jsi ukecanej Hachiro, nebo prostě úplně blbej? Miluju tě, chápeš to?", zarazil jsem se. "C-cože!!?", potěšil mě, ale stejně... "Co je? Jak dlouho mi tady budeš ještě vykládat, že chceš odejít, když už jsem se ti i vyznal, ha?", takovýho ho neznám. "O-omlouvám se.", znova jsem se schoulil do klubíčka a nechal po tváři sjet pár slz. Na Tarově obličeji se vrátil ten ustaraný přihlouplý pohled a ještě víc přihlouplý úsměv. Takového ho znám a mám rád? Ne, beru ho jako kamaráda... Objal mě a já jeho. "Promiň, to jsem nechtěl.", vyhrkl a usmál se na mě. Taky jsem se usmál. Minule se mu můj úsměv líbil, tak teď snad taky. Utřel mi slzy a jemně položil na postel. Přikryl mě ke krku a políbil na čelo. Proč ne? Chci mu udělat radost. Rychlostí blesku se vrátil z kuchyně a přinesl mi čaj. Zase zelený s příchutí citrónu. Dal mi ho do ruky a zamkl dveře, okna, všechno, co se dalo. "Chci být sám. Jenom s tebou.", zašeptal do ticha a díval se na schody. Seběhl po nich dolů a zabouchl dveře. Asi patřili k pokoji jeho matky. Klíče hodil neznámo kam. Převlékl se do zelených tepláků a modrého trička. Najednou se objevil vedle mě. Objímal mě a hlavu si položil do mé hrudi. Ruce jsem mu obmotal okolo krku a hlavu zabořil do jeho krásných zrzavých vlasů. Ještě jsem slyšel jeho spokojené oddechování. Usnul a já chvilku po něm.