Cínový vojáček

9.

Když jsem se probudil, tak Hachiro spal na židli vedle mě. Pohladil jsem ho po vlasech a usmál se. "Pane, nechtěli jsme ublížit vašemu snoubenci.", omlouvali se tak, že se mi skoro klaněli. Měli by, protože jsem princ. Měli by si mě vážit. Ale nevím proč nazývají Hachira snoubencem. To bude asi jeho tajný plán. Líbí se mi. "Ano, musím vás potrestat. Tento týden budete pracovat přes časy a zadarmo." "H-hai, pane.", trochu je mi jich líto. Ne! To, co udělali Hachirovi se neodpouští. Ať si zvyknou, kdo je tady pánem. "Taro? Proč jsi na ně tak hnusný? Vždyť za nic nemůžou.", kde se tady vzal? Vždyť před chvílí ještě spal. Nebo ne? "Hachiro!", zase jsem ho objal. "Taky tě mám rád, ale odpověď." "To, co ti udělali se neodpouští." "Někdy se musí odpustit.", to je pravda. "Tak budete pracovat jenom zadarmo, ale ne v noci. To stačí ne?", přikývl. "Miluju tě.", zašeptal mi do ucha a já ho s úsměvem políbil. Je mi jedno,jak se tvářili. Jsem provokatér, hehe. Svalil jsem si ho na postel. Takže teď je nade mnou na čtyřech a se zavřenýma očima mě dokonale líbá. Chytnu ho za zadek. Prohne se v zádech a ruce si zaboří do mých vlasů. Rukama zajedu pod jeho tričko. Dá mi facku a sedne si vedle mě. "Proč ne?" " Teď ne.", řekl úplně klidně. Oběma je nám jedno, že tam jsou ti doktoři. "Pusťte se do práce! Flákači!!" Začínám se chovat jako správnej velitel. "Miluju tě Taro. Je mi jedno, že jsme teplý. Chci s tebou strávit zbytek života a adoptovat dítě...", začali jsme brečet. "Já taky.", objal jsem ho a vyplkal se do jeho ramena. Uslyšel jsem ironický potlesk. "Krásné divadélko hoši. Tohle si odskáčeš!" "Vy jste vůbec ještě schopnej chodit? Tvl! Nejste normální! Nechte nás být! To nemáte rád svého syna? Vy nechcete pro něj to nejlepší? Aby se cítil dobře?!", vyjel na něj Hachiro. Bojím se. Bojím se o Hachira. Vrazím do něho, aby sklapnul, ale on mě ignoruje. "Tak si to vyřídím nejdřív s ním.", řekl otec a napřáhl se. Nemám jinou možnost. Skočil jsem před Hachira a tím mu nejspíš zachránil život. Rána dopadla na moje čelo. Otec se nejspíš nechal unést, protože jakmile to udělal, tak jsem ztratil vědomí.

"Má otřes mozku!!! Kurva!! Vy pitomej idiote, vždyť jste možná zabil vašeho syna!!!", kurňa, co je tohle za otce?! Vypařil se. Hned jsem jim řekl, co se stalo. Vyhodili mě ze sálu a já musel čekat. Čekám. Čekám..... Jestli umře, tak se zabiju! Vždyť je jediný na tomhle světě, kdo mě má rád a já jeho!! "Můžete vstoupit.", vtrhnu do pokoje.

Moc se omlouvám, ale jedu na týden na chatu a tam jaksi není WiFi, takže ahoj v za týden v neděli.😉😂😍