Cínový vojáček

7.

Jeho ruka mi přejížděla po bradavce a mě to dělalo až moc dobře. Nahnul se k mému uchu a olízl ho. "Miluju tě.", zašeptal a na to mi ucho trošku skousl. "J-já te-be t-aky!", vyjekl jsem a přivřel oči. "Máš tak krásné rudé tvářičky.", řekl a pohladil mě po vlasech. Potom jeho ruka sjela k mým teplákům a cestou postupně přejížděla, po každém koutu mého těla. "Prej, že nejseš uke.", zamumlal si a při tom se zasmál. Asi bych zase něco namítal, ale Ten smích... je tak krásný. Kéž bych ho mohl slyšet častěji. Jeho smích mi připomíná moje dětství, moje hezké dětství, kdy ještě maminka byla v pohodě, táta taky a já, já ještě nebyl blázen. Konečně se dotkl mých kalhot a blesku rychle je sundal i s boxerkama dolů. "Ty už jsi to taky dělal, že?", zeptal se a já jenom přikývl. "Škoda, že nejsem tvůj první...", řekl do vzduchu a do pusy mi strčil tři prsty. Možná to bude bolet, protože jsem viděl, jak ho má velkýho. Mokrý prsty se mi dostaly do vstupu a já slastně vykřikl. Proč má pořád takovej chladnej a klidnej výraz?! Začal mi prozkoumávat každý koutek a já jenom vzdychal. Oběma se nám postavil. Pustil ruku na mém zápěstí a otočil si mě na jinou polohu. Vystrkuju na něho prdel. Sundá si pásek a sváže mi jím ruce nad hlavu. Začal mi po něm přejíždět nahoru a dolů a já jenom zatnul zuby. Konečně ze mě vyndal ty prsty a já se začal připravovat na něco mnohem, mnohem většího. "Pane! Jste v pořádku?!", Ježiši Kriste!! "Na-no! Ok-amžitě mě ne-chte bý-t s mý-m přít-ele-m o sa-mot-ě a přest-aňte se pl-ést do mý-ch vě-cí!! Jin-ak vám dá-m pad-áka!!!!", vyjekl jsem trochu s vyšším a roztřeseným hlasem. "H-hai." Proč vždycky přijde v tom nejlepším?! Hachiro už neměl košili. Když se otočil ke dveřím, tak vypadal tak hrozně sexy. Aww. Ruku mi položil na bradu a tu otočil směrem dolů. "Nedívej se na mě.", přikývl jsem a čekal. Už to trvá docela dlouho. Vyjeknu. Proč já?! "Neboj, budu jemný.", no jasně. Přiráží blesku rychle a hrozně to bolí. "N-ne!", vykřiknu, ale on pokračuje. Máme sundaný závěsy. Hehe. Ty lidi se tam na nás nemusí dívat. Začínám si zvykat. Hachiro se do mě udělal a já na moje břicho až na bradu. Otočil mě na záda a poslušně všechno slízal. "Chutnáš výborně.", zamumlal a hluboce mě políbil. Ruce jsem obmotal okolo jeho krku a tím pusu prohloubil. "Jsi na řadě.", škodolibě jsem se usmál a otočil ho pod sebe. Nečekal to. Hehe. Vyšukám z něho duši. Když si uvědomil, co ho čeká, tak ode mě odvrátil pohled. Chytil jsem ho za tváře a namířil si jeho pohled na moje oči.

"Nebreč. Proč brečíš?", why?!?! Do prdele!? Udělal jsem něco?! Hlavu zabořil do mojí hrudi a konečně mi pustil tváře. Už jsem si chtěl oddechnout, ale on si je zabodl do mých paží. Zavrčel jsem, ale on se do mě akorát ještě víc pustil. "Protože,  brečím protože...?", snažil jsem se mu připomenout mojí přítomnost. Najednou se zvedl a díval se na mě jako na ducha. "Zemřel.", vypustil ze svých rtů a nahnul se ke mně. "Kdo!?!", děsivý. "On.", ukázal na mě. Wtf!!! "O co ti jde!!? Vždyť jsem tady!!", nevnímal. Po chvilce se sesunul na zem a vypnul. Totálně. Oblékl jsem se a jeho taky. Objal jsem ho a položil tělo, jakoby bylo bez duše na postel. Sebral jsem klíče ze země a otevřel dveře. Před nimi stála ta žena. Nana? Asi. "Co se stalo pánovi?", vykřikli jsme oba najednou. "No já se právě chtěla zeptat vás..", začala si zamotávat vlasy mezi prsty. Nervozita, to značí jen jedno: Líbím se jí!! Eh! Sry, ale zrovna tahle? Ne, že bych si mohl vybírat ale... "Pojďte za mnou. Něco se mu stalo.", odpověděl jsem a dovedl ji k posteli. "No, proto jsem chtěla, aby měl otevřeno!! Vždyť ho to jednou zabije!" WTF!!! "Co to je!!?", neodpovídala, jenom zavolala lidi a ti ho vzali do náruče. Chtěl jsem jít za nimi, ale oni mě zachytili a táhli někam pryč. "Pusťte mě!!", řval jsem přes celej hrad. Potom už jsem jenom vypustil Tarovo jméno a nechal se odtáhnout.