A. L. E.

15) RANDE?

Ahojky,
omlouvám se, že jsem zase dlouho nepřidala, ale bylo těžší období ve škole(testyyyyy všude), tak jsem neměla pořádně čas a náladu to dopsat. No, radši už se přestanu vymlouvat a slibovat, že příště budu rychlejší.
Přeji hezké počtení a ještě hezčí prázdniny :)

,Dobré ráno lásko, nechceš strávit víkend u nás? Mohl bych tě konečně vzít do útulku mezi čičiny :-)' pípla mi smska v sobotu ráno chvíli poté, co jsem se probudil. ,Moc rád :-) Doufám, že mě mamka pustí, ale neměl by to být problém :-) Už se těším.' Sešel jsem dolů na snídani. „Dobré ráno mami, dobré tati," pozdravil jsem a usedl ke stolu. „Jak bylo v Německu?" „Ahoj Axeli, šlo to, ale bylo moc práce, tak jsem si to tam pořádně ani neprohlédl," odpověděl mi trošku posmutněle a napil se kávy. „A jak dlouho budeš doma?" „Za týden jedu zpátky do Německa, musím zaskočit za kolegu, který právě onemocněl," zachmuřil se. „To je škoda. Díky mami a dobrou chuť," poděkoval jsem mamce za snídani, kterou před nás položila. „Mami? Mohl bych jít na víkend k Adamovi?" zeptal jsem se, když jsem pomáhal s nádobím. „No, asi jo, zeptej se táty, jestli nemá jiné plány," odpověděla mi mile. „Tatii? Mohl bych na víkend být u Adama?" zašel jsem za taťkou, který se přesunul do obýváku. „Co tam chceš dělat?" zeptal se mě a snažil se zakrýt strohý tón. Ach jo, ještě se nesmířil s tím, že mám přítele. „Adam mě chce vzít do kočičího útulku k jeho tetě. Mohl bych tam pomoct," usmál jsem se nad tím super plánem. „A co tvoje noha? Nebolí tě ještě? Měl bys odpočívat," stále nechtěl souhlasit. „No, když ji mám staženou, tak je to dobrý. A neboj, Adam mě tam bere jako návštěvu, ne jako pracovní sílu." „Jen aby," zamumlal si pod fousy. „No, dobře, ale... budeš tam spát?" „Jo, to je v plánu, proč?" zeptal jsem se podezřívavě. „A ty budeš spát kde?" Chtěl jsem říct, že Adam má postel velkou dost, ale včas jsem si uvědomil, že by mě pak asi nepustil. „E-e, asi na gauči u Adama v pokoji." Táta se zamračil. „Nemají gauč v obýváku? Nebo pokoj pro hosty? Zavolám paní Lambertové, ať si toho svýho povedenýho synka přes noc pohlídá, aby se k tobě nepřiblížil a pak tam můžeš s touhle podmínkou jít," odpověděl mi nakonec. V duchu jsem zaúpěl a chtěl protestovat, ale radši jsem to nechal být, ještě by jel se mnou, aby na to dohlédl.

„Ahoj lásko! Co to mělo znamenat s tvým otcem? To mi nevěří, že tě nepřefiknu, když mi budeš v noci chrupkat v postýlce? Ne, že by to nebylo lákavý, ale ty si to nepřeješ, takže tě budu respektovat, ale spíš u mě!" přivítal mě Adam objetím a polibkem, když jsem k nim odpoledne přijel. „S tím počítám, ale musel jsem taťku nějak uchlácholit, aby mě sem vůbec pustil," mrkl jsem na něj a dal mu pusu na špičku nosu. „Pojď, odlož si věci a jdem do útulku!" popadl mě za ruku a odtáhl do jejich domu.

„Projdem se nebo chceš odvézt?" „Vždyť nemáš řidičák, anebo nás někdo odveze z tvých rodičů?" „Ne, myslel jsem, že bych tě svezl na motorce," prohodil v klidu. „Cože??!!" vyjekl jsem. „To teda ne! Já na takovým smrtelným stroji nepojedu! Ses zbláznil, ne? Chceš mě zabít?" „Nejanči, prosím tě, jseš jak ženská, co má krámy. Vždyť je to jen motorka-" „Jen motorka?! Ne, jdem pěšky!" skočil jsem mu do řeči. „Dobře princezno, jak si přejete," pokrčil rameny, přehodil si mě přes jedno a vyšel z předsíňky. „Co to děláš?!" vyjekl jsem se smíchem. „Nic nezákonného," ušklíbl se a plácl mě po zadku. „Jen si odnáším svou princeznu s výhledem na tvůj krásný zadek." „Já ti dám!" natáhl jsem se a plácl ho taky po zadku. „Princezna zlobí," štípl mě. „Jau! To ty jseš ten zlej! Pusť mě!" bouchl jsem ho do zad. „Jak si přejete," s rošťáckými jiskřičkami v očích mě opatrně postavil na zem, ale chytil mě za zadek a políbil. „Tak co? Už nebudeš protestovat?" zeptal se mě tiše poté, co se odtáhnul. „Hmm, asi ne," protáhl jsem líně, ještě ztracený z polibku. „Ale už pojď! Těším se na čičmundy!" se smíchem jsem ho chytil za ruku a začal táhnout nějakým směrem. „Ehm, lásko? Nechci ti tvé nadšení kazit, ale... No, jdeš špatným směrem," vybuchl v záchvat smíchu. „Tak promiň no! Doveď mě tam a přestaň se smát!" urazil jsem se naoko.