A. L. E.

7) Změna je život

Ahojte čtenáři! Vy jste úžasní!!! Tolik přečtení, votů a komentů? Já se zblázním štěstím! 

Udivujete mě, protože, když jsem to sem dávala, očekávala jsem, že to budou číst max. 3 lidi a z toho bude 1 moje kámoška :D A vy tohle! :O Wow! Díky moc!

Možná jste si všimli, že jsem v úvodu přidala větu o věnování, kdyby ne, tak zní takhle: ,,Věnováno všem šikanovaným, osamělým a trápícím se duším." 

Protože několik lidí mi napsalo, že šikanu zažili. Nejsou sami a mě mrzí (a štve!), že lidi jsou takový svině (pardón prasátka), že ubližují jiným. Nechápu, proč to dělají, co mají za důvod?! To, že jsme někteří jiní? Že se s nimi nechceme ,,bavit" tak, že se zhulíme, opijeme, apod.?! Proč?! My si nechceme kazit zdraví, ať si ho kazí sami! Ale to už jsem odbočila. Prostě, někteří jsme jiní, tak ať nás tolerují nebo nás nechaj být. My to bez nich přežijeme. Dokonce 1000x líp, než s nima. Každý jsme jiný, každý je originál, tak proč ze sebe dělat jednu z dalších nablblých kopií?! Ať si nás nevšímaj, my si jich taky nevšímáme!
Buďte silní! Zbožňuji vás! :) A přeji hezké počtení! :)
PS: Velmi se omlouvám za pozdní přidávání. Není moc čas a hlavně nálada, jsem teď totiž tak trochu mimo :( + nestíhám ve škole :(.

Tento díl je věnován: OtakuLuka, leila_basgunova, Tatsumitchii, Kajik_2000
Díky moc za komentáře :) Potěší a podpoří ;)

Axel se o mě opíral zády a tiskl se ke mně. Držel jsem ho jemně, jako porcelánovou panenku, abych ho nerozmáčknul. Cítil jsem, jak se uvolňuje. Po chvilce začal tak trošku těžknout. ,,Axíí? Broučku, neusínej." Lehce jsem s ním zatřásl. ,,Hmm," zamručel, otočil se, obtočil mi ruce kolem pasu a obličej mi zabořil do hrudě. Pak se neochotně odtáhl a chytl mě za ruku. ,,Adame, půjdeme spinkat?" zeptal se mě sladce a vzhlédl ke mně skrz řasy. 

Nemohl jsem odolat a jemně jsem ho políbil na jeho sladké rtíky. ,,Mňauvrr," vyrušila nás Ginger, která přiťapkala za námi do koupelny. ,,Ginger, copak chceš?" zeptal se jí Axel s úsměvem. Ale s jiným úsměvem, než který věnuje mně. 
Začínám na tu kočku žárlit... Ne, dělám si srandu, jsem rád, že se mu líbí. :)

,,Asi chce nažrat nebo na záchod. Počkej, dole jsou pro ní věci, co jsem přinesl." odběhl jsem s úsměvem  na tváři.

Udiveně jsem za ním zíral s Ginger v náručí. On má pro ní i věci jako žrádlo a kočičí záchod? Wow! Budu mu to muset nějak oplatit. Je moc laskavý. A hodný. A... a Miluju ho! ,,Ááááá!" trošičku jsem zamilovaně zapištěl, jak nějaká puberťačka a lehce jsem Ginger zmáčknul v náručí a víc si jí přitulil k sobě. To se jí asi moc nelíbilo, protože mi zaryla drápky do ruky. ,,Au! Promiň, promiň, promiň." omlouval jsem se jí a povolil stisk. Naštěstí nevyskočila, jen se lépe uvelebila na mé ruce a když jsem ji začal hladit a drbat, tak začala i vrnět. 
Přiběhl Adam s taškou věcí a vytáhl z ní misky, granule, pelíšek a kočičí záchod. ,,Jak já se ti odvděčím?" ,,Zůstaň se mnou." odvětí mi s lehkým úsměvem a sype granule do misky. ,,To bych měl říkat spíš já, ne?" povídám, když mi Ginnie vyskakuje z náručí a žene se ke granulím. 
Pohladil jsem Ginger a narovnal se, rozhlédl jsem se po koupelně a přemýšlel, jak rozmístit věci pro Ginger. ,,Misky dáme sem" vytáhl jsem modrou misku z tašky, natočil do ní vodu a položil ji ke zdi, kde Gin žrala. ,,Záchod půjde semhle" mumlal jsem si dál a danou věc přemístil na své místo. Axel na mě koukal, jak kdybych spadl z Marsu. ,,Ty jsi zlatej! Já nevím, co bych bez tebe dělal." skočil mi kolem krku. ,,Ale teď, když už má Ginger všechno, by jsme mohli jít spinkat, co myslíš?" Zamumlal mi do ramene a pak vzhlédl s roztomile ospalým kukučem. ,,Ale jistě," usmál jsem se na něj ,,jen mi prosím ukaž, kde mám spát já. Vzal jsem ho za ruku a táhl ho k sobě do pokoje. Zastavil jsem se před mou postelí, vzhlédl jsem k němu, ukázal na postel a zamumlal: ,,Budeš spinkat se mnou? Ploosím." sklopil jsem pohled. ,,Opravdu?" zeptal se mě nevěřícně. Bál jsem se vzhlédnout. Připadal jsem si jako ufňukanec. Nakonec jsem se odvážil, podívat se mu do očí a kývnout na souhlas.  ,,Já-já přeji si to." zašeptal jsem a uhnul pohledem, nakonec i hlavou.
,,Když si to tak přeješ, tak jsem jenom rád. " s úsměvem jsem si ho jemně přitáhl za bradu a políbil ho. ,,Tak a teď šup spát! Vidím, jak jsi unavený." On mě uposlechl hned, jen co se probral z omámení z polibku a zahrabal se pod peřinu. Já si mezitím sundal kalhoty a přemýšlel jsem i nad tričkem, ale zatím si ho nechám.
Snažil jsem se nedívat, jak se vysvléká, i tak mi ale bylo trapně. Adam nadzvedl peřinu a ulehl vedle mě. Podíval se mi do očí, otočil se na bok a obmotal kolem mě své svalnaté paže v pevném, ale příjemném objetí. ,,Hezké sny a miluju tě." zašeptal mi do ouška. ,,T-tobě taky a t-ak-ky tě miluju-u." vykoktal jsem ze sebe, přitulil se mu na hruď a do minuty spal jako zabitý.
Och, on je tak roztomilý, když spinká. Líbnul jsem ho do vlasů a naposledy se na něj podíval, než jsem zavřel oči a také usnul.