A. L. E.

6) Sladká

Ahojte všichni! :D Doufám, že to ještě někdo čtete. :D Velmi se omlouvám za mou spisovatelskou neaktivitu. Nebyl čas - znáte to, škola - požírač veškerého času a pohody. Díky tomu nebyla nálada na psaní a když už byla, tak by to asi žádná postava příběhu nepřežila (a matikářka, která se tam asi zatím neobjevila, by šla první xD). Takže, radši jsem nepsala, než abych všechny zabila a pak toho litovala :) (i když tenhle vraždící scénář mám líp vymyšlenej xD)
Moc vám děkuji za hlasy, přečtení, komenty - vždy mě to moc potěší. Tak a teď už nebudu kecat a nechám vás si užít další kapitolu, je trošku sladší, i když nálada byla přesně opačná. Snad se bude líbit ;)

PS: Mezerky pořád zlobí :/ A v médiích máte Johnnieho, na kterým teď ujíždím xD

Večeři jsme přežili v rozpačitém tichu, občas přerušeném otázkou mé mamky. Jednou to bylo, jestli máme dost pití, pak jídla, nakonec se zkusila zeptat i na nás. Bylo mi strašně trapně. Něco málo jsem snědl a rozpačitě mlčel. Za to Adam se snažil být přátelský a mamce odpovídal. Dokonce snědl celou večeři a pomohl mi odnést talíře.

Dali jsme nádobí do myčky. Pohladil jsem Axela po zádech a ruku nechal na jeho bedrech. Bok po boku jsme šli ke schodům. ,,Axí? Co tě trápí?"zeptal jsem se ho tiše. Zvedl ke mně utrápený pohled. ,,Já-já, já nevím." povzdechl si. ,,Nechápu to." ,,Co nechápeš?" ,,Vždyť, nedávno se mi líbily holky a najednou... Prostě, přijdeš ty a já mám najednou přítele místo přítelkyně." zašeptal zoufale, chudáček můj. ,,Dál nechápu mámu. Jak to mohla vzít takhle v klidu?!" hroutil se mi dál. Mezitím jsme vyšli schody a mířili jsme k němu do pokoje. Sedli jsme si na postel a Axel se o mě opřel. ,,Já to fakt nechápu." zakňoural. ,,Nad vším moc přemýšlíš." Jemně jsem ho na uklidněnou stisknul a naklonil se k němu a spojil naše rty. Axel mi obmotal ruce kolem krku a polibek opětoval.

Adam se ke mně naklonil a něžně mě začal líbat, ale já chtěl zkusit víc. Opatrně jsem mu přejel jazykem po rtech. Pochopil a pootevřel ústa. V tu chvíli mě veškerá odvaha opustila.
Překvapilo mě, že Axel mě ,,poprosil" o povolení na vstup do mých úst. Vyhověl jsem mu a pootevřel ústa. Jenže Axel nepokračoval. ,,Copak?" zašeptal jsem mu jemně na rty.
,,N-nic." zašeptal jsem stydlivě, sklopil hlavu a svěsil ruce.
Byl roztomilý, když se styděl. Vzal jsem jeho bradu mezi prsty a jemně ji zvedl a políbil jsem ho, tentokrát vášnivěji. Polibek mi hladově opětoval. Ani jsem ho nemusel žádat a on pootevřel pusu a já se vydal svým jazykem na průzkum. Axel se za chviličku také opatrně vydal prozkoumat moje ústa.
Nejistě jsem vplul jazykem do jeho úst a zabořil jsem mu prsty do jeho krásných černých vlasů. Jakmile jsem to udělal, už nikdy jsem je nechtěl svými prsty opustit. *Asi jsem se podruhé zamiloval.* Jemně jsem mu zatahal za vlasy a víc se ponořil do polibku.
Po nějaké chvíli jsme se od sebe udýchaně odtrhli a oba se usmívali. Adam se usmíval ještě víc a pohladil mě prsty po tváři. Někdo zaklepal. Otevřely se dveře a v nich mamka ,,Adame, budeš tu dnes chtít přespat?" ,,Eh, no, když to nebude vadit." podrbal se trošku nervózně na zátylku.,,Ono už je docela pozdě. Ale ještě zavolám domů. Děkuji paní Evannsová." usmál se na moji mamku a vytáhl mobil.,,Dobře, tak pak dejte vědět." a odešla.
,,Ahoj mami,"pozdravil jsem mamku, když zvedla telefon. ,,Ahoj Adame, co se děje? Kde jsi?" ,,No, já jsem u Axela a bylo mi nabídnuto, abych přespal. Můžu? Ať se teď neplahočím domů." ,,Jistě, že můžeš. Už je pozdě. Akorát bych se o tebe bála. Mám tě ráda. Pozdravuj a poděkuj Axelovi a jeho rodičům. A nedělejte blbosti a tamto jen s ochranou, jasné?" Trošku jsem se začervenal a doufal, že to Axel neslyšel. ,,Jasně mami, děkuju a ahoj.",,Pa." odpověděla mi a zavěsila. Axel na mě s očekáváním koukl, tak jsem se usmál a odpověděl na jeho nevyřčenou otázku.,,Tak tady můžu spát. Mám poděkovat, pozdravovat a nemáme dělat blbosti a ..." rozhodl jsem se nakonec ho trošku poškádlit, šibalsky jsem se ušklíbl. ,,...A při sexu máme použít kondom." řekl jsem už s vážným výrazem, který mi ale dlouho nevydržel. Vyprskl jsem smíchy nad Axelovým vyděšeným obličejem. Byl sladkej.

Axel
,,...A při sexu máme použít kondom." Chtěl jsem mu říct, že nemá proč děkovat a že děkujeme za pozdrav, ale tahle věta mě odrovnala. Vyděsila. Vytřeštil jsem na něj oči a šokem se mi pootevřela pusa. „T-ty, ty-y, ty..." začal jsem koktat, když si vzduch zase našel cestu do mých plic. ,,Ty-y, t-to ch-chceeš d-dneska dě-dělat?" zrudl jsem a vyděšeně sklopil pohled.

*Áááá, to se nedá!! On je tak rozkošný!!!* ,,A-a-alej-já s-se na-na t-to ještě n-necítím." mumlal koktavě dál. „Ty jsi táák kawaii!! když se stydíš."rozplýval jsem se nad ním. „Neboj, nic dělat nebudem, dokud nebudeš chtít. Pojď ke mně." otevřel jsem náruč se smíchem.

Připadal jsem si trapně. Hodně trapně. Stydlivě jsem se k němu přesunul a nesměle obtočil ruce kolem jeho boků. Zavrtal jsem hlavu do jeho hrudě, abych skryl svůj rozpačitý obličej a nadechnul se jeho vůně.
*Mmmm, skořicová.* ,,Adame?" zeptal jsem se nesměle. ,,Hmm?" dostalo se mi odpovědi do mých vlasů.,,Ja-jakej používáš deodorant?" zeptal jsem se ho tiše. ,,Proč tě to zajímá?" zeptal se mě se smíchem.
Nechápal jsem, proč se mě ptá na můj deáč, ale okey, odpovím mu. ,,Skořicové Axe Gold. Když tě to tak zajímá." uchechtl jsem se. Nemohl jsem neodpovědět, když udělal tak kawaii rudý ksichtík. ,,Hej! To mám někde taky, ale takhle úžasně to nevoní! Počkej vteřinu!"  vykřikl, vyhrabal se mi z náruče a utíkal do koupelny. Chvíli jsem se za ním jen zmateně koukal, ale nakonec jsem se zvedl a pomalu za ním došel do koupelny. Našel jsem Axela před vyházenou skříňkou sedícího mezi různými lahvičkami a krabičkami.
,,Mám to!" vykřikl vítězoslavně a mával s deodorantem v ruce. Pak si ho trošku stříkl na zápěstí a přičichl si. ,,Na tobě to fakt voní jinak. Líp" zase zčervenal. Pak přišel ke mně a obmotal ruce kolem mého pasu a zase zabořil nos do mé hrudě. Zhluboka se nadechl a pak nesměle, ale s jiskřičkami v očích vzhlédl a řekl: ,,Ty voníš mnohem lépe." a nasadil lehce zdrogovaný výraz. ,,Axeli? Jsi  v pořádku?" zeptal jsem se ho opatrně.

,,Ne, nejsem. Jsem závislý. Na tobě. Tvé vůni. Tvé blízkosti. Tvých vlasech." zase jsem se usmál úsměvem zfetovaného blázna a vrátil jsem se ke své čichací činnosti.
Trošku vykuleně jsem na něj koukal. *To ,,Nevdechujte výpary" by měli hodně zvýraznit. Vypadá to, že to hodně a hlavně rychle poškozuje mozek, když z toho Axelovi tak rychle hráblo. Nebo je to jen jeho divný způsob, jak mi říct ,,Miluju tě." Taky možnost.* Přitiskl jsem si ho víc k sobě a líbnul ho do vlásků. ,,Miluju tě, ty můj blázínku." zašeptal jsem.

,,Já tebe taky." zašeptal jsem mu nazpátek a hlavu schoval do jeho ramene. Cítil jsem se tak  bezpečně a zvláštně šťastně. A nebyla mi už taková zima. Dalo by se říct, že mi je krásně teplo. Zevnitř teplo. Už neútočil ten hnusný vnitřní chlad, který se objevuje, i když je vedro k zalknutí.

Najednou jsem se z křečovitého tisknutí se k Adamovi uvolnil a jen se o něj opřel a zavřel oči s blaženým výrazem na tváři.
♥♥♥

Tak, co si o tom myslíte? Napište ;)