3. Kapitola

38 2 1
                                    


Uplynulo několik týdnů, kdy neustále dostával dopisy od Johna, ve kterých stálo, že byl v pořádku. Nejenže to Sherlocka uklidňovalo, ale dokonce mu to dávalo naději, že svého milého i brzy uvidí. John se v jednom ze svých dopisů totiž zmínil o konci války, protože Němci postupně hladověli a přicházeli o síly, zatímco oni se spojenci je utlačovali zpátky na jejich území.
Jednoho dne si byl ale na poště vyzvednout telegram. Zneklidňovalo ho jméno odesílatele, jelikož měl stejné příjmení jako on sám.
Ano, Mycroft Holmes si žádal návštěvu svého mladšího bratra v kanceláři.
Sherlock nevěděl, co by mohl od bratra očekávat. Nikdy spolu žádné problémy neřešili a jediný čas, kdy se shledávali, byly Vánoce, protože je rodiče hodlali slavit společně. Ani jeden z nich to však nebral jako radostnou událost. Spíše to viděli jako příležitost si z toho druhého utahovat.
Vešel do kanceláře lemované ebenovým dřevem, kdy přímo proti dveřím stálo dvoukřídlové okno tyčící se od podlahy ke stropu. Před ním stál masivní pracovní stůl, uspořádané křesla a muž sedící za ním.
„Sherlocku," oslovil ho, aniž by spustil oči z papírování.
„Mycrofte," vrátil mu oslovení. Zavřel za sebou dveře, přešel ke stolu a na jednom z křesel si udělal pohodlí. „Proč jsi mě chtěl vidět?" otázkou mířil rovnou k věci. Jestli se jeho bratr chtěl domluvit na společném vánočním dárku pro rodiče, vybral si nevhodnou příležitost a chvíli.
Tehdy muž odložil pero a zvedl oči ke svému mladšímu bratru. Z jeho pohledu bylo patrné, že má na srdci něco vážnějšího než ledabylý dárek. „Našim špiónům se podařilo propašovat z Berlína Enigmu." Stačila tato slova a Sherlockovy oči se rozzářily jako dvě jasné hvězdy.
„Takže ty a tvůj tým potřebujete mou pomoct?"
„Kéž by k tomu nemuselo dojít, ale ano." Zavrčel si pod nosem Mycroft a sepjal ruce pod bradou. „Náš složený tým už obsahuje různé kryptoanalytiky, profesory i jiné užitečné lidi, co se hádankami zabývají a jde jim to s nimi až prestižně. Samozřejmě znám tvé schopnosti, milý bratře, a proto bych uvítal, kdyby ses k nim přidal."
„Víš, že pracuju hlavně sám." Upozornil ho Sherlock, když si podezřívavě prohlížel muže sedícího za stolem.
„Je mi jedno, jestli budeš spolupracovat nebo ne. Hlavní je, abyste přišli na kód Enigmy a tím zrychlili průběh války. Společně s ostatními úředníky se obáváme, že se Němci chystají obrátit na jižní frontu, aby nás odřízli od zásob."
Sherlocka najednou ta slova probrala z myšlenek. Němci se chystali na jižní frontu? Podle všech těch dopisů, co dostal od Johna, si zřetelně pamatoval, že zrovna on byl zařazen do jižní fronty.
Srdce v něm poskočilo, div na chvíli nepřestalo bít. Pokud by pracoval dostatečně rychle, mohl by zvrátit německý útok a tím zachránit Johnovi život, aniž by o tom věděl.
Nyní však musel zůstat klidný a zachovat si chladnou hlavu. Pokud by jeho bratr pojal podezření, určitě by na něj nasadil nějakého laického špióna a tím mu zničil všechno soukromí, které kdy měl. „A když řeknu ne?" zajímal se jen tak, aby nadhodil svou starou tvář bratrovi.
Ten se však jen zasmál. „Nezkoušej to na mě Sherlocku. Moc dobře vím, že na jižní frontě slouží tvůj dobrý přítel John Watson. Určitě tuto informaci znáš i ty, takže tady ze sebe nedělej necitu. Je mi jasné, že bys nechtěl ztratit svého jediného dobrého přítele, který tě nikdy nepovažoval za nestvůru." S vítězným úsměvem se zadíval svému mladšímu bratrovi do tváře, jestli nenajde známku znepokojení.
Bohužel se ale nestalo. Sherlockova tvář byla stejně klidná jako předtím, i když se mu na chvíli zastavilo srdce. Při myšlence, že by TO jeho bratr věděl, mu naskočila husí kůže. Co by se s nimi stalo do budoucna, kdyby to kdokoliv zjistil? „Dobře, ale nedělám to pro tebe."
Mycroftův úsměv z tváře nemizel. „Nemusíš, hlavně že budeš nápomocný." Odpověděl mu nadřazeným hlasem, přičemž vytáhl ze šuplíků tenkou bílou obálku. „Máš tam všechny informace o místě, kde se máš hlásit."
„Doufám, že mi tam nebudeš stát za zadkem." Upozornil ho Sherlock, když si přebíral obálku a schoval si ji do vnitřní kapsy kabátu.
„Někdy se na tebe přijdu podívat."

EnigmaKde žijí příběhy. Začni objevovat