Enigma

9. Kapitola

„Nemůžu uvěřit, že by Victor byl něčeho takového schopen. Vypadal jako malé škvrně vytržené z maminčiny náruče." Podotkl Tom, když ho Sherlock se vším důležitým obeznámil. O to více se nemohl dočkat, až uvidí skoro funkční stroj.
„Očividně takhle chtěl působit, aby ho nikdo nepodezříval. Kdo by si to taky myslel o malém ustrašeném muži s brýlemi, že?" těsně před dveřmi do stodoly se zastavil a sklopil hlavu dolů. Co řekne Victorovi, jestli tam bude, ohledně Toma? Že ho pustili? Nebo že ho dostal z vězení on sám, jen aby mu měl kdo pomoci? Hold, bude muset přemýšlet za pochodu.
Otevřel dveře do stodoly a naskytl se mu pohled na Victora, který se snažil porozumět navrženému stroji na plánku a dalšímu postupu. „Victore?"
Oslovený okamžitě zvedl hlavu. Zrak mu prvně padl na Sherlocka, poté se až podíval na muže, který ho doprovázel a zamyšlený výraz mu nahradil překvapený. „Tom? Takže oni ho nakonec doopravdy pustili? Jak jsi to dokázal?!" zajímal se nadšeně a na tváři se mu rozlil úsměv. „Celou dobu jsi byl zavřený tady, neříkej, že když jsi šel spát, tak jsi vlastně dělal na případu!"
Sherlock přemýšlel, jak by mohl Victora nachytat a ujistit se, že on je tím neutrálním špiónem. Avšak netrvalo dlouho a naskytla se mu jasná stopa. „Co to máš v kapse?" zajímal se ne moc příjemným hlasem.
„Kapesník, nic víc." Victor najednou znervózněl. Hlas se mu třásl a on si schoval údajný kapesník hlouběji do kapsy. Když však k němu Sherlock začal přicházet, on začal ustupovat. „N-Ne, vážně to je jen kapesník!" bránil se, dokud nenarazil na roh stolu, který mu znemožnil uniknout.
„Když je to jen kapesník, tak ho vytáhni." Procedil Sherlock mezi zuby, když se přiblížil na pár centimetrů a kdyby chtěl, mohl mu kapesník vyndat sám.
„Tak dobře. Jen trošku ustup, ať mám prostor-" a když sahal po kapesníku a Sherlock z něj nespouštěl oči, ozval se tichý výstřel.
Sherlock nyní hleděl do vyhasínajících očí svého bývalého spolupracovníka, jenž měl být špiónem, který by mu tak jednoduše dokázal zničit život. Kolena se mu podlomila a než se stihl vzpamatovat, mrtvé tělo leželo na zemi a z hlavy vytékala rudá tekutina.
Otočil se za sebe, odkud výstřel přišel, ale v další chvíli měl hlaveň zbraně u hlavy a Tom ho rukou držel okolo krku. „Jaké to je vidět, že jsi někde udělal chybu, Sherlocku Holmesi?" šeptal mu s úsměvem do ucha hlasem plným nenávisti a zloby. „Víš, jaké to bylo v tom vězení? Každý věděl, že jsem tam kvůli údajným homosexuálním sklonům. Víš vůbec, jak se ke mně potom chovali?! Jak vězni, tak dozorci?!"
„Tome,"
„Sh!" zasyčel na něj. „Je škoda, že jsem tě nedokázal v posteli zadržet déle. Mohl bych se o tobě ledacos dozvědět a pozastavit tvou výrobu stroje ještě na chvíli." Jindy milý a přátelský hlas, který Sherlock znal, na něho momentálně syčel a zněl, jakoby na něj chtěl hodit všechnu špínu, kterou lidstvo za celou svou existenci, vytvořilo.
„Chci vědět jen jediné." Snažil se uchovat chladnou hlavu. „Proč Victor?"
„Byl to můj spojenec, ale v téhle práci nemůžeš na nikoho spoléhat." Odpověděl mu, avšak ho nakonec pustil, ale nepouštěl z něj oči. „Víš Sherlocku, Angličané jsou tupým národem. Neocení tvůj dokonalý stroj proti Enigmě. Jen ho využijí, ale pak se na něj zapomene. Rusové by za tohle dali více. Obdivovali by tě! I když, vůči tvé homosexualitě by se asi stavěli zády."
Sherlocka zarazila jeho poslední slova. Jak o tom mohl vědět? Nic mu přeci neřekl! Nebo ano? Řekl mu něco, když měl mdloby a nevěděl, co je sen a co realita?
„Nebo bych to taky mohl říct Angličanům! Tvé výkresy a návrhy bych dal Rusům tak stejně jako součástky tvého stroje! A ty bys s tím nic nemohl dělat, protože by tě zavřeli za tvou orientaci."
Sherlock přemýšlel, jak by se mohl bránit, nebo jak by Toma mohl zastavit. Musel jednat, protože zbraň v Tomových rukou nevypadala zrovna dvakrát bezpečně a jak si myslel, určitě by se ho nebál zabít. Šel přeci jen po stroji, nebo mu chtěl i zničit život? Zbláznil se snad z těch pár dnů ve vězení? Nenápadně se rozhlížel kolem sebe vždy, když Tom nedával pozor a přednášel mu o tom, co se vším udělá. Bohužel k jeho smůle nebylo zde nic, čím by se mohl bránit nebo Tomovi odhodit zbraň z ruky.
Bude muset použít své holé ruce a doufat, že po něm Tom nevystřelí.
„A víš, co bude nejlepší? Vyvrcholení! Velké finále!" Tom rozhazoval rukama jako šílený, ba se tak i smál. „Až přijdeš na to, proč si tě najali. Proč jim tady pomáháš jak idiot." Smál se.
„O čem to mluvíš?" Sherlock si byl jistý, že se jeho bývalý přítel zbláznil už úplně. Využíval jeho nepozornosti, jeho šílenství a pomalu se k němu přibližoval, aby mu mohl zbraň bezpečně zabavit.
„Jsi snad tak hloupý?" uklidnil svůj smích, ale úsměv mu stále nemizel. „Ty nevíš, proč to udělali? Proč tě sem přivedli? Tvůj bratr ti nic neřekl?"
V další chvíli se rozrazili dveře do stodoly a dovnitř naběhli vojáci se zbraněmi, kteří oba dva muže obklíčili. „Dejte tu zbraň pryč!"
„Odhoď zbraň!"
Tom se jen usmál a svůj pohled věnoval Sherlockovi. „Oni se to dozví a ty, budeš trpět." Po svých slovech si nakonec přiložil zbraň ke své hlavě. Než ho ale kdokoliv stihl zastavit nebo mu vzít zbraň z ruky, kulka mu projela hlavou a za pár vteřin se další mrtvé tělo skácelo k zemi.
Sherlock přemýšlel, co se to okolo něj dělo. Jakoby se snad všechno zbláznilo!
„Pane, jste v pořádku?"
Když se otočil, na chvíli spatřil tvář svého Johna. Naději mu vzalo ale pouhé mrknutí, po kterém ten nádherný a hlavně milý obličej byl pryč a nahradil jej úplně cizí. Všechna ta láska a něha se najednou vytratila neznámo kam. „A-Ano jsem." Dostal ze sebe, když se trošku vzpamatoval.
„Dobře, sedněte si. Mezitím přivedeme Vašeho bratra-" další slova už Sherlock neposlouchal. Byl ztracen ve své mysli a snažil se najít správnou cestu k vysvětlení, proč se tohle všechno stalo tak, jak se stalo. Nemohl najít žádnou čistou nit, za kterou by se chytil a mohl si vše dokonale vysvětlit. Nic nedávalo smysl.
„Ty nevíš, proč to udělali? Proč tě sem přivedli? Tvůj bratr ti nic neřekl?"
Ta slova mu stále zněla v uších. Slyšel je tak reálně, jakoby Tom stál vedle něj a neustále mu to opakoval dokolečka. Jak do toho všeho zapadal jeho bratr? Co tím Tom doopravdy myslel?
„Jsi snad tak hloupý?"
Hlavu nechal klesnout do dlaní. „Ticho," říkal si sám pro sebe a zavřel oči. Jenomže ta slova se opakovala znovu a znovu.
Stále dokola.