Enigma

5. Kapitola

„Promiň, myslel jsem, že by to mohlo fungovat." Tom se s povzdechnutím usadil na židli a hlavu zaklonil dozadu. „Byl jsem si tím tak jistý!"
„Nezoufej, tvůj plán je dobrý, jen potřebuje vychytat pár drobností!" Sherlock nikdy nebyl ten typ člověka, co by druhé povzbuzoval s nadějí v hlase. Jindy k tomu neměl důvod, ale poslední dny ho měl. Tak silný a důležitý, že musel dělat cokoliv, aby na něj dosáhl.
Muž se narovnal a zadíval se ke svému jedinému společníkovi, se kterým zde byli. Ostatní se nehonili dojít brzo nebo včas. „Jak to myslíš?"
Postupně a srozumitelně mu bylo vše vysvětleno. Průměr a váha nástrojů, které chtěl původně použít, by vše jen zpomalovala a možná by se stroj ani nerozjel. Ale kdyby nástroje zmenšily a ubrali by jim na váze s tím, že by jich tam pár přidali, stroj by tak měl větší a rychlejší zdroj energie. A i tehdy Tom uznal, že pracuje po boku šíleného génia.
„Teď už nám zbývá to jen sestavit!" vyhrkl nadšeně a ďábelsky se usmíval. Nemohl věřit tomu, že brzký úspěch zahrnoval i jeho osobu.
„Kéž by jen to," vydechl Sherlock a pozorně sledoval plánek stroje, který sestavili. „Budeme ještě potřebovat peníze. A to hromadu peněz. Ale nejsem si jistý, jestli nám vedení, ta banda tupců, vyhoví." Už v předchozích dnech jim vedení jasně ukázalo, jakou částku jsou ochotni zaplatit. Bohužel laťka byla tak nízká, že by se po ní ani slepý neotočil. A to Sherlocka nesmírně štvalo. Za bezpečí svého lidu, vojska a zbraní byli schopni dát tak velmi málo, až to bylo smutné.
„Sherlocku!" Tom ho vzal za rameno a šibalsky se usmál. „Včera se mi vyprávěl o jednom ne moc pohledném muži. Nazval jsi ho bratrem a podle toho, jak jsi o něm mluvil, mi došlo, že je jedním z vysoce postavených lidí v armádních věcech. Co kdybychom mu napsali žádost?! Možná by nám vyhověl!"
„Tome," vydechl a vyhledal jeho oči. „Očividně je tady další génius a stojí přímo přede mnou!" zvolal radostně, a kdyby si to sám dovolil, možná by ho i objal. Ale na to bylo ještě příliš brzo. „Ale lepší bude poslat telegram! Bude to rychlejší!"

***

Ještě to odpoledne, v pozdních hodinách, byli všichni svoláni do kanceláře důstojníka, který program Enigma nejen vedl, ale i financoval. Při příchodu Sherlocka a Toma se mu na tváři vykouzlil hřejivý a vítězný úsměv, neboť už byl seznámen s tím, že dokázali vyřešit daný problém.
„Pánové!" přivítal oba dva vřele, ostatním zanechal jen letmou poklonu hlavy. „Slyšel jsem, že jste konečně vyřešili náš problém?!" úsměv mu nemizel z tváře, avšak Sherlock věděl, že při jeho podmínkách, vůči stroji, zmizí okamžitě.
Všichni ostatní, krom Moriartyho, se na ně obrátili s tázavými a nechápavými výrazy ve tváři. Špitali si mezi sebou jako ptáčci a dohadovali se, jak to jen mohlo být možné. Také si špitali o vztahu mezi Tomem a Sherlockem. Jak mohlo být možné, že si ti dva rozuměli? Byli od sebe zcela odlišní a i přes to...
„Ano pane, přišli jsme na to, že pouhé lidské vědění, mysl a nezkrotný čas nám nijak nepomohou, abychom ty kódy rozluštili sami!" začal Tom bez hranic, dokonce si i předstoupil dopředu, aby to všechno lépe odrecitoval. Při malé pauze se ještě usmál a přikývl k Sherlockovi, že se pokusí o nejlepší přednášku v jeho životě. „Kombinací je příliš mnoho, na žádnou z nich jsme však neměli štěstí, abychom ji nějak rozluštili! Čas nás nesmírně tlačil a každý den byl pro nás iritující a ubíjející, když se ozval zvuk toho příšerného zvonku, který ohlašoval náš neúspěch! Přeci jen, v té válce bojují naší bratři, otcové, u některých synové nebo jen přátelé! Ale všichni jsou pro nás nesmírně důležití, nemám snad pravdu?" Sherlock ve svém novém známém nyní viděl toho největšího showmana a charismatického muže, který kdy existoval. Nikdo ho nemohl jen tak překonat. Kdyby nebylo období války, Tom by se určitě uchytil jako byznysmen s nějakým svým produktem. Nejenže si tuhle chvíli užíval, ale šlo vidět, jak moc ji prožíval a chtěl, aby se všichni vmísili do příšerné situace a na jejich nápad přitakali jednoduše hlavou, aby nemuseli vytahovat neúprosný dopis od Mycrofta, kde souhlasil s výše napsanou částkou, kterou ti dva budou potřebovat na vytvoření onoho geniálního stroje.
„A tak jsme vynalezli tohle!" opatrně si převzal všechny nákresy stroje, který se Sherlockem zatím jen naskicovali na papír, ale s přesnými popisy, které mohly pokračovat někdy i na druhé straně. Předložil je před důstojníka, aby si je řádně prohlédl.
„A jak to funguje?"