Enigma

6. Kapitola

Poslední dny mu proklouzly pod rukama jako voda. Kvůli oslabení a nehorázné bolesti v hlavě nevnímal čas a všechno dění se mu slívalo dohromady. Jediný, koho si pamatoval, byl Tom. Vnímal jeho hlas vždy, když k němu mluvil anebo když bylo na čase si vzít prášek. Jak se ale zdálo, Tomova domácí medicína vůbec nepomáhala.
Sherlockovi bylo každý den hůř a hůř.
„Je mi to líto, ale budeš potřebovat doktora." Prohlásil jednoho dne, když se snažil studeným obkladem snížit Sherlockovu horečku. Kdyby věděl, že se jeho stav až takhle zhorší, zavolal by doktora dříve, ale prvně to vypadalo na pouhou nevolnost po pití.
„V pořádku," jeho hlas byl slabý a zněl, jakoby se každou chvíli měl vytratit. „Snažil ses." Mluvil po kouscích, neboť nebyl dost silný na to, aby poskládal dlouhou a rozumnou větu.

***

Když doktor po dlouhých hodinách vyšel ze dveří, Tom se na něho okamžitě podíval tázavým pohledem a vstal ze židle. „Tak, co mu je?" zeptal se energicky, ale po lítostném pohledu doktora se mu všechna energie ztratila. „Doktore?"
„Obávám se, že se někdo Vašeho kamaráda pokusil otrávit."
„Cože?!" najednou cítil, jak s ním tahle zpráva otřásla. Proč by to někdo dělal a hlavně, kdy to mohl stihnout? „Jak je to možné, doktore?!" snažil se sám přijít na chvíli, kdy Sherlocka nechal samotného, ale nic ho nenapadalo. Žádný okamžik, kdy se to mohlo stát.
„Říkal jste, že jste ho léčil svými prášky?"
„No ano, ale obyčejně je užívám i já, když mi není dobře."
„Mohl bych je vidět?"
Tom prvně jen němě přikývl hlavou, neboť se stále vracel do minulosti a hledal ten šílený zvrat. „Samozřejmě, hned je přinesu." Vstupem do pokoje si všiml, že na něho Sherlock upírá své slabé světlé oči. „Co mi je?" ptal se, ale Tom mu ještě nedokázal odpovědět.
„Vše ti řeknu, až doktor odejde. Slibuji," usmál se, sebral prášky, které celou dobu Sherlockovi dával a zmizel z pokoje.
„Vypadají jako obyčejné prášky proti bolesti." Konstatoval lékař, když si prohlížel pláto a jeden prášek z něho vyjmul pro prostudování. „Vezmu si jeden s sebou do laboratoře, abych Vám dal přesnější informace, a zbytek předám policii."
„Prosím?!" Tom měl skoro zástavu srdce. „Vy si snad myslíte, že jsem kamaráda otrávil já?!"
„Nerad to říkám, už jen kvůli tomu, že jste můj dobrý pacient, ale jste očividně jediný, kdo s ním tráví čas. Nyní mě omluvte, mám ještě spoustu práce. Na shledanou."
Až když doktor odešel, Tom se složil na nejbližší křeslo, hlavu si zachytil dlaní a přemýšlel, co se stalo. Byl právě nyní obviněn z otravy člověka? Co bude s jeho kariérou, jestli se to rozkřikne?

***

Dalšídny se Sherlocku Holmesovi zdravotní stav rapidně zlepšil a Tom se obával, žeza jeho neschopnost, horečky a migrény opravdu mohl on. Stále mu všaknepověděl, co doktor zjistil a obával se, kdy pravda sama vyjde najevo.
Bohužel pro něj se tak stalo následující den.
„Jsem rád, že je ti konečně lépe." Povzdychl si, když odkládal misku s polívkou na noční stolek.
„To jsme na stejné vlně."Přikývl mu Sherlock s úsměvem. „Za těch posledních pár dní jsem si opravdu připadal, jako bych měl projít peklem a za chvíli zemřít. Hlava mi třeštila,skoro jsem propadal zoufalství z té nudy, ale naštěstí už je po-"
Než stihl doříct větu,dveře do pokoje se prudce otevřeli a v nich stáli příslušníci policie,vepředu zejména inspektor Lestrade. „Tom Elesow? Zatýkám Vás za podezření z otravy." Při dalším pohledu se mu ale zatajil dech. „Sherlocku?" oslovil muže ležícího v posteli.
„Lestrade?" nechápal, co se děje, vyjeveně se díval z jednoho muže na druhého. „Jaká otrava? Co Tom udělal?!" když se chystal vstát a zeptat se na vše, co se okolo něho dělo,zamotalo se mu po slabosti v hlavě a upadl zpátky do peřin. „Co se děje?!"
„Tom Elesow je zatčen z důvodu otravy, tvojí otravy."
„Cože?! Ne, Tom by nic takového-"
„Našli se u něj prášky se silným jedem místo normální přísady." V tu chvíli nasazoval tmavovlasému muži pouta a předával jej do rukou ostatních členů svého týmu. Před svými kolegy se snažil znít tvrdě a přesvědčivě, avšak hluboko v sobě by si se Sherlockem rád sedl a všechno mu dočista vysvětlil, než aby se choval takhle hrubě.
„Sherlocku, přísahám,nemůžu za to!"
„Odveďte ho!"
„Lestrade!" než ale cokoliv stačil udělat, byl zachycen inspektorem a mohl jen sledovat, jak jeho přítele odvádí v želízkách na policejní stanici. „Lestrade přísahám, že Tom by toho nebyl schopný!"
„Sherlocku," vydechl muž a odstoupil od svého dlouholetého známého dál. „Rád bych tomu věřil, ale ty důkazy říkají něco jiného. Navíc doktor, který tě prohlížel, sám řekl, že jsi byl otráven zrovna těmihle prášky."
„A co to bylo za doktora?Tom mohl mít nepřátelé, mohl to jen-"
„Byl to jeho rodinný doktor, mám dojem, že by neudával své pacienty jen tak." Povzdychl si a pak se unavenýma očima podíval na toho, koho jindy tolik obdivoval, ale dnes si přál,aby s ním už ukončil diskuzi. „Navíc Sherlocku, to co jsme dnes viděli...Mohli bychom to považovat za porušení zákona."
Muž se ale jenom zoufale zasmál. „Lestrade, to snad nemyslíš vážně." Podle výrazu inspektora mu úsměv z tváře zmizel rychle. „Proboha, Tom se o mě staral, když mi bylo špatně! Nic víc!"
„Prozatím, tohle budu přehlížet." Přikývl a nasadil si na hlavu svůj tmavý klobouk. „Ale jestli se to stane ještě jednou, budu tě muset nahlásit."
„Opravdu mezi námi nic nebylo!" i když se mohl snažit, jak chtěl, Lestrade a ostatní od policie viděli svou pravdu. Pokaždé, když se muž k muži přiblížil, bylo to něco hrozného.Teď viděli dva muže, jeden ležel polonahý v posteli, druhý se nad ním skláněl a opravdu to nepůsobilo dvakrát nejlépe.
Sherlock se plácl do čela a v duchu si hlasitě nadával. Pokud udělá ještě jednu sebemenší chybu,několik lidí toho využije a určitě to odnese.
A když se tak stane,nebude schopný pomoct Johnovi se rychle dostat z války pryč. Nebude mít už možnost ho někdy vidět a odcestovat s ním pryč, jak před válkou plánovali.To jeho srdce snad bolelo nejvíce, že by nemohl dopřát Johnovi klidný a důstojný život.
Nyní ale uznal, že není vhodný čas na sebelítost. Nejenže byl pozadu se svým dešifrovacím strojem, aletaké musel prokázat Tomovu nevinu. Sherlock Holmes totiž vždy splácel svoje dluhy a Tom mu pomohl už tolikrát, že mu to prostě musel vrátit. A nejen to,ale taky byl jeho společníkem v práci, který chápal jeho postupy, aniž by se hloupě ptal nebo si z něj utahoval.