America in trouble /ff Avengers/

**18. - "The end.."**

"My pomoc nepotřebujeme Tony. To náš děda se zase dostal do průšvihu a myslím, že plánuje něco hodně špatnýho." ozve se mi Clint.
"F.R.I.D.A.Y. zprávy o kapitánovi." Přede mnou začnou vyskakovat fotky a videa. Většinu jsem už viděl, ale při záběru, kdy k zemi padá Bucky mi před očima probleskne ta bolest. Ta neutuchající bolest v jeho očích, když ztratil svého přítele. Ta jeho zuřivost a emoce, kterou jsem v jeho očích doté doby neměl možnost vidět. Pomstychtivost.
V tu chvíli se z něj stal někdo jiný, jakobych našel temnou stránku jeho podstaty. Do té doby, jakoby se zdálo, že zlo v jeho těle nemá ani kousek místa, ale teď už to chápu. Cosi se v něm zlomilo. Sérum supervojáka podporuje všechny stránky jeho osobnosti a znásobuje je 6x víc, to znamená, že i jeho zloba je 6x větší. Ten na těch záběrech není on. To není Steve, a proto mám strach. Je zraněný. Zraněný uvnitř sebe. Musím mu pomoct než udělá blbost, a že ji určitě udělá pokud ho nezastavím.
Moje myšlenky najednou přeruší šum v příjmači.
"T-n--!-...-os-ta-...--..vš-c-ny--p--č..-.dos---..-le--ř--y!!"
Nic není srozumitelné, ale ten hlas poznám.
"Steve?! Kde jsi?! Letím za tebou!"
"NE!! Ř-kám..do--aň.-..-še-h--..-ryč.. z..--sahu elektřiny!! Slyšíš mě?!"
'Spojení se podařilo sladit, pane.' ohlásí F.R.I.D.A.Y. dokončenou opravu spojení.
"Dostaň všechny pryč z dosahu elektřiny. Tony, musíš je všechny dostat pryč!!" ozve se už zřetelně Stevův hlas.
"Pro-. Ne! Steve, co si sakra myslíš, že uděláš?! Řekli jsme, že-" začnu mu okamžitě rozmlouvat, když mi dojde co má v plánu. Nařídím F.R.I.D.A.Y. ať se snaží najít kde Steve je.
"V-....." Mojí větu zarazí začátek jeho slova, ale poté ho opět nahradí ten děsný šum, ale naštěstí se F.R.I.D.A.Y. podařilo najít jeho polohu. Je jen pár ulic odtud.

"Nahlaste okamžitou evakuaci celého města! Všechny shromážděte, co nejdále od jakýchkoliv budov a halvně jakéhokoliv zdroje elektřiny!"

**Stevův pohled**

Oddechnu si, konečně se mi podařilo omráčit a zneškodnit tak Whispera. Rychle dojdu k pilotní kabině a vypnu autopilota, začnu zvedat helikoptéru do větší výšky, mezitím se snažím přeladit vysílač na Tonyho. Po několika pokusech se mi to konečně podaří, sice je spojení velmi slabé, ale doufám, že mi bude rozumět. Vím, že se mnou nebude souhlasit, ale jiná možnost není, neohrozím další životy. Už kvůli mě umřelo dost lidí.

"Tony! Tony, slyšíš mě?!" zkouším spojení, ale žádná odpověď.
Musím helikoptéru dostat do výšky 2 kilometrů, tak aby energetická vlna neohrozila lidi, ale jen ty, co požili sérum neviditelnosti a ti jeho roboti. Kdybych nebyl ve správné výšce, vypadne celé centrum New Yorku, elektřina by mohla zabít hodně lidí a energetická vlna by ohrozila správný chod srdce jakékoliv žijící bytosti.
Zaslechnu zašumění v příjmači. Zaženu své myšlenky a řeknu Tonymu, co potřebuji, aby pro ochranu udělal. Není možné vyloučit, že to nezvládnu a i tak vypadne polovina New Yorku.
""Tony! Dostaň všechny pryč z dosahu elektřiny!!"
"Steve?! Kd- j—?! Letím z-..—b-u!" konečně zaslechnu nějakou odpověď. Nepochopil mě nebo spíš neslyšel.
"Ne!! Říkám, dostaň všechny pryč z dosahu elektřiny! Slyšíš mě?!" neslyším žádnou odpověď. Nemáme moc času..
"Dostaň všechny pryč z dosahu elektřiny! Tony, musíš všechny dostat pryč!!" zkusím to znova a tentokrát se mi konečně dostane odpovědi.
"Pro-. Ne! St-ve! Co si sakra myslíš, že děláš?! Řekli jsme, že-" uslyším tonyho naštvaný hlas, když mu dojde co mám v plánu.

Otevřu pusu a chci mu odpovědět "V-" moje slova přeruší ostří nože zajíždějící do mého boku. Bolestí sebou trhnu a ruka mi tak sjede z vysílače, tímpádem se přeruší spojení. Syknu bolestí, když kdosi trhnutím vytáhne ostří meče z mého těla. Kolena se mi málem podlomí, ale přidržím se pilotního pultu. Můj už tak dost zníčený oblek se začne ještě víc zbarvovat do ruda. Jednou rukou se chytnu za ránu a druhou se přidržuji. Stále mám nedostatek krve a tak je pro mne každé zranění nebezpečné života.

Otočím se právě v čas, abych zabránil další ráně. Pravou rukou celou od krve zablokuji Whisperovi ruku s nožem a uhnu na stranu jen tak tak, když se Whisper znehmotní a těsně vedle mě se zasekne do pilotní desky nůž.
Ze stěny vytrhnu hasící přístroj a hodím ho po Whisperovi, ten však uhne a hasící přístroj tak přistane na pilotní desce, tím se vypne autopilot a helikoptéra pomalu začne klesat k zemi. Oba dva spadneme na zem a jen tak tak se něčeho držíme.
Najednou uslyším zapraskání v příjmači.
"Steve?! Slyšíš mě??" ozve se opět Tonyho hlas. 
Snažím se dostat, co nejrychleji k příjmači, ale v padající helikoptéře s člověkem co vás chce zabít, to je těžké. Natáhnu ruku a přisunu se k nějaké tyči, když mě Whisper chytne za nohu.
"Letím za tebou nahoru!" znovu uslyším jeho hlas. Sakra! Musím ho zastavit. Rychle odkopnu Whispera na stranu ten ale na poslední chvíli vytáhne nůž a zaryje ho do mé nohy. Sjede s ním však po mé kůži až se pustí. Přestože mé tělo probodává ostrá bolest nezastaví mě to a přitáhnu se k pilotní desce a zmáčknu tlačítko na příjmači.
"Ne! Neleť sem!" vykřiknu, co nejrychleji. Rychle nastavím pilota na manuál. Vezmu hasící přístroj a nastavím ho na to, aby držel zaseklou páku na stoupání. Helikoptéra tak opět začne stoupat. Otočím se směrem, kde ležel Whisper. Není tam.
"Pozdravuj své přátele!" Uslyším za sebou jeho chraplavý hlas.
Svět okolo mě se zpomalí. Cítím tlukot svého srdce, cítím velice rychlý, ale uspořádaný chod myšlenek. Můj dech se naprosto uklidnil do pravidelného rytmu. Věděl jsem, co přijde. Kousek ode mne jsem zahlédl malou nevinnou krabičku s nepatrným tlačítkem. Tak malá věc, co dokáže tak neuveřitelné věci. Mé myšlenky se zaměřily jen na jediné.
Odplata.
Tok času se rychlostí světla vrátil do normálu a má natažená ruka, sahající na přístroj, klesla pod neuvěřitelnou bolestí, která mnou projela pod náhlým proniknutím ostré tyče mým břichem. Opět jsem klesl na kolena. S třesoucíma rukama jsem zmáčkl tlačítko na přijímači.
"Postarej se o tým." pošeptám chraplavým hlasem. Pevně sevřu malou krabičku v mých rukou s myslí upřenou na tvář mého věrného přítele Buckyho. Jsem odhodlaný to udělat. Vzpomenu si na ty, koho opouštím a steče mi slza po líci. Naposledy zašeptám "Sbohem příteli.." a stisknu.

**Tonyho pohled**

Helikoptéra, která se před necelými 10 sekundami řítila volným pádem k zemi opět nabrala výšku a začala prudce stoupat k nebi.
Zapnul jsem trysky na 100%. Vložil jsem do nich všechnu energii, abych se dostal ke Stevovi včas. Všichni Avengers s agenty S.H.I.E.L.D.u byli shromážděni na jedno místo.Whisperovi muži a roboti našli náš úkryt. Všichni jsou obklíčeni.
"Postarej se o tým." uslyším jeho šeptavý, ale přesto stále pevný hlas.
"Sbohem příteli.." uslyším jeho poslední slova, která se mi navždy vryjí do paměti.
Ozve se ohlušující výbuch.
"NEEE!!!" zakřičím ze všech sil. Energetická vlna zasáhla můj oblek.
'Pane, systémy selhá-' ozve se F.R.I.D.A.Y., která je následně přerušena a mé trysky se okamžitě vypnou. Začnu se řítit k zemi volným pádem. Něco do mě narazí a pomalu snese k zemi.
Okamžitě se dostanu ven z obleku. Všude kolem padají podléhající těla Whisperovy armády, když v tom všichni spozorujeme řítící se tělo z oblohy. Kapitán Amerika padá z 3 kilometrové výšky neuvěřitelnou rychlostí. Ten kdo mě zachránil se rozeběhne a vyskočí.
Hulk.
Hulk?!
Chytne Kapitána a s hlasitou ránou dopadnou na zem, okamžitě se k nim všichni rozeběhneme. Hulk Steva opatrně položí na zem a skloní hlavu. Když se k němu dostanu a spatřím Steva. Dojde mi to. Přede mnou leží bezvládné zakrvácené tělo nejlepšího vojáka, stratéga, vůdce a hlavně nejlepšího člověka a přítele.

Je
konec..

Ano, přesně tak. Tohle je opravdu konec. Děkuji moc všem, kteří tuto knihu četli až do konce a kteří mou knihu votovali. Už mám v plánu dvě další knihy, které by měly vyjít již v dalším roce a jedna z nich je opět fanfikce na Avengers.
Chtěla bych ovšem podotknout, že JE JEN NA VÁS, JESTLI BUDE DALŠÍ DÍL! Pokud vás zajímá, co se bude dít po smrti kapitána a kdo všechno nový se tam objeví a co tam vlastně dělá Hulk? Rozhodně nezapomeňte napsat komentář, že chcete další díl.

Váš Kaktus ❤️😊