America in trouble /ff Avengers/

**14.**

(Pusťte si songu k příběhu :33)

Tahle chvíle je jako věčnost. Připadám si jako ve zpomaleném záběru. Cítím svůj dech, jakoby se kolem mě celý svět zastavil a všichni zatajili dech. Jenže najednou se stane pravý opak. Jakoby čas letěl rychleji a já se šílenou rychlostí přibližuji ke stěně. V pravé ruce držím štít a těsně před tím než dopadnu na betonovou plochu ho dám před sebe tak, že když dopadnu, zaryje se do stěny. Po stěně sjedu ještě několik metrů níž než se zastavím, což ve stěně udělá obrovskou rýhu. Jakmile se úplně zastavím chytnu se nohou okraje okna a rukou za nějaký výstupek. Pomalu vylezu po stěně až nahoru. Když se dostanu nahoru přivolám si štít a chytnu ho do ruky. Přede mnou stojí Tony.

"Co si k**wa myslíš, že děláš?!" křikne na mě naštvaným hlasem.
"To co musím." odpovím chladným hlasem.
"Argh... To co na tobě nejvíc nenávidím je ta tvoje tvrdohlavost! Myslíš si, že ti to nějak pomůže?! Buckyho ti to nevrátí!"
"Měl bys přestat mluvit.." začíná se ve mě probouzet zvláštní pocit.. Chci projít kolem Tonyho, ale on mě zastaví.
"Vzpamatuj se už!! Chápeš, že nás tím ohrozíš a že ty na něj stejně nestačíš! Nemáš šanci ho zníčit. Chápu jaké to je, ublížil ti, ale-"
"Nechápeš nic! Víš jaké to je vidět nejlepšího přítele, jak za tebe schytá kulku a jak mu provrtá skrz na skrz tělo?! Víš jaké to je, když se ti vrah posmívá přímo do očí?!?! Nic nechápeš Tony! Protože to tvoje nabubřelý ego ti zaslepuje mysl!! Celé ty týdny! Celé měsíce jsem doufal, že za námi příjdeš, že se vzpamatuješ a kousek tvé lidskosti tě přemluví, abys přišel a odpustil nám. Ani po tom, co všechno jsem ti napsal jsi odmítal a teď?! Příjdeš si sem jako nějaká spása a z ničeho nic nám odpustíš. A teď.." nejdřív na něj křičím, ale postupně mi odchází hlas. Nakonec se zastavím, protože mi dojde, že Tony nijak nereaguje ani neodpovídá, žádná kousavá poznámka, nic. Zvednu hlavu a pohlédnu mu do očí. Má sundanou masku. 
"Máš pravdu.. Choval jsem se jako debil. Nedokázal jsem totiž odpustit. Ne tobě ani Buckymu, ale sobě za to, co jsem provedl. Nebýt mě spoustu věcí by se nestalo a moc dobře si toho jsem vědom, ale jediné co teď chci, je zachránit tyhle nevinné lidi před Whisperem." řekne už klidným hlasem. Podívám se na něj. Můj vztek pomalu ustupuje. Zrovna se chystám něco říct, když v tom se za mnou ozve.

"Jak dojemná chvíle. Nerad vás ruším, ale bohužel si něco musím vyřídit s Kapitánem Amerikou." rychle se otočím a spatřím zase ten jeho děsný a falešný úsměv.

"Nemám pocit, že by se mi někam chtělo." odvětím a podívám se mu odhodlaně do očí, protože je teď viditelný. 

"Taky se tě nikdo neptá." jakmile to dořekne, chytne mě několik z nich za ruce, ale já se začnu vzpouzet až se jim vysmeknu a skolím je k zemi.

"Myslíš, že mě odvedeš jen tak?!" křiknu na něj, ale on se jenom usměje.

"Ne nemyslím, jen jsem to chtěl po dobrém." luskne prsty a ze všech stran nás obklopí tisíce z nich. Podívám se na Tonyho. Jen mlčíme a stojíme naproti sobě. Otočím hlavu směrem k týmu. Jsme na tom dost špatně. Každý z nich bojuje z posledních sil. Sam má roztrhlá křídla, takže bojuje už jen z blízka. Clintovi právě došly šípy a je obklíčený. Wanda je postřelená a Vision u ní klečí a snaží se jí udržet při vědomí. Agenti z Shieldu se snaží držet lidi dál a Daisy, Mace a Yo-yo jsou na pokraji sil. Rhody má rozsáhlá poškození obleku. Ostatní na tom nejsou o moc lépe. Jediný, kdo je celkem v pohodě, jsem já a Tony. Teda zatím, protože si nemyslím, že by nás zrovna chtěli pustit. 

"Když půjdu s tebou necháš ostatní a nevinné lidi být?" zeptám se ho i když vím, že mi bude lhát.

"Jistě, stejně s nima už nemám nic v plánu." odpoví svým slizkým hlasem. Podívám se na Tonyho, který očividně nesouhlasí s tím, abych s ním šel.

"Dobře, půjdu s tebou.." odpovím mu, když v tom na mě Tony rozčíleně vykřikne.

"Nikam s ním nejdeš Steve!! Vždyť tě zabije!!!" Chce se ke mě rozběhnout a zastavit mě v odchodu, ale Whisperovi poskoci ho zastaví tak, aby nemohl uleťet ani se ke mě nějak dostat. 

"Promiň.." podívám se jeho směrem. Zapnu spojení a potichu zašeptám, tak aby to nešlo skoro slyšet.

"Věř mi.."

Podívám se zpět k Whisperovi a ten jen kývne hlavou k nějakým jeho poskokům.

"Je to hotové.." ozve se mi Fitzův hlas.

"Ugh.. Myslím..že to asi budeme potřebovat." ozve se zadýchaný hlas Nat. Jeden z Whisperových lidí mě chytne za ruce, dá mi na ně pouta a vezme mi štít a zbraně. 

"Fitzi, máš 5 minut. Čtyřicátá druhá, Manhattan, 76. patro, pokoj 763. Pospěš si." snažím se říct co nejvíce potichu, ale protože u mě je ten chlap, tak radši mluvím švédsky. Zvolil bych němčinu, kterou Fitz umí, ale nemůžu riskovat, že tak umí i ten chlap. 

"Od kdy mluvíš švédsky?" zeptá se docela pobaveně Nat.

"Myslím, že je to teď docela jedno, protože máme jiný problém, Tas-" uslyším, jako posledního Tonyho ve sluchátku, protože pak mi ho ten chlap sebere a odvede mě k Whisperovi. Ten se na mě usměje.

"Víš, proč chci aby jsi šel se mnou? Protože máš něco, co mi patří." jeho laskavý úsměv se změní na vražedný a plný nenávisti. 

"Proč mě chceš? Nic nemám a nemám ti co dát!" řeknu mu do očí, ale on se jen začne smát. Hlasitě smát, až tak, že zase dostanu šílený vztek a vzpomenu si jak chladnokrevně prostřelil Buckyho.

"Ale máš. Chci tvou krev! Tvá krev obsahuje sérum super vojáka, jak jistě víš a to sérum má v sobě prvek, který je nesmírně vzácný. Ty máš v sobě poslední kousky tohoto prvku, který mimochodem odstraní mé poslední nedostatky neviditelného séra a tobě umožňuje mě vidět v neviditelném stavu, ale tobě to může být už úplně ukradený, protože budeme potřebovat všechnu tvou krev." odpoví mi chladnokrevně a slovo všechnu pořádně zdůrazní. Musím nějak získat čas! Jediné co mě napadne je strčit do jednoho z nich a hrát na to, že se snažím utéct. Proto jednomu z nich podkosím nohy a druhého uhodím kolenem do rozkroku. Rychle se rozeběhnu pryč a snažím se dostat, co nejdále, ale to už se mi jeden z nich postaví do cesty a další za mě. Všimnu si, že Tonyho někam odvedli. Rychle zneškodním jednoho z nich a snažím se dostat ke schodům. Rychle otevřu dveře od schodiště a zavřu za sebou. Hodím tam pár věcí, jako barikádu a tak získám trochu času. Rychle seběhnu schody a běžím chodbou. Slyším za sebou kroky a hlasy. Už se dostali skrz barikádu. Rychle zaběhnu do zatáčky a hledám dveře s číslem 763. Po zhruba 2 minutách se mi to podaří a rychle zaběhnu do pokoje. Mám štěstí. Rychle přiběhnu k otevřenému oknu. Na zemi leží taková docela malinkatá věc. Rychle jí seberu ze země a schovám těsně před tím než sem vtrhnou oni.

"Ha, to byl docela dost chabý útěk." začne se jeden z nich smát. Nakonec mě silně chytí za ruce tak, abych už nemohl utéct. Odvedou mě zpět, kde už je připravená helikoptéra. Postaví mě před Whispera, který je na mě očividně naštvaný.

"Chtěl jsem to po dobrém, ale když ty takhle..." dořekne a mávne rukou. Hned, jak to udělá, mi zmizí svět před očima a tak můžu jen tupě následovat toho, kdo mě drží. Nejspíše mě odvede do helikoptéry. Ucítím, jak zvlétneme a tak se rozhodnu vyndat tu malou věcičku pro kterou jsem riskoval život. Zrovna chci zmáčknout spínač, když někdo na mě něco zakřičí a já ucítím tupou bolest v hlavě. I ten malý kousek světla, který vidím přes látku se začíná rozostřovat až postupně zmizí a mé tělo se skácí k zemi.

Hahahahhahah C: Už jde do tuhýho co?? :"DDD

A to ještě není všechno!! xDD těšte se těšte, C: teď začínná pravá párty a myslím si, že budete doooooost překvapený, co našemu týmu udělám :"D.

Tak zatím Hastala vista bejby! :"D

Váš Kaktus :*