America in trouble /ff Avengers/

**9.**

Vypálí po mě znovu. Jen tak tak uhnu. Střela narazí do baráku za mnou, kde se rozsype sklo z výlohy. Snažím se vymyslet způsob, jak neumřít, nezníčit město a zachránit obyvatele v něm. Myslím, že na nenápadnost už můžu zapomenout, protože šílenec střílející po týpkovi uprostřed města opravdu není nepřehlédnutelný. 

Schovám se za auto, abych získal trochu času. Najednou si něco uvědomím. Tony ty jsi vážně génius! Díky

Natáhnu svou pravou ruku do strany. Na chvíli vykouknu z poza auta a uvidím, jak nabíjí. Rychle se od auta vzdálím.

"Vylez ven, kapitánku. Nebo se mě snad bojíš?" začne na mě křičet a přitom se tak divně pochechtává. Uslyším výstřel. Auto se vymrští do vzduchu směrem ke mě, vzplane a začne se kutálet. Po pravé straně je budova a na levo taky, nemám kam utéct. Chvíli se dívám na auto a na konec se rozeběhnu přímo proti němu. V jednu chvíli se auto dostane do vzduchu. Vymrštím se vší silou a udělám salto přes hořící auto. Dopadnu na zem a pode mnou se v silnici utvoří menší praskliny. Díky saltu jsem se ochránil před plameny, tak mám jen lehce popálené oblečení. Bohužel mi spadla kapuca a tak mě někdo může spatřit. Nestihnu si jí nandat zpět, protože po mě začne Whsiper hned útočit. Rychle uhýbám a pomalu se dostávám blíž a blíž k němu. Ucítím zvláštní pocit a instinktivně natáhnu pravou ruku. Do ruky mi přistane můj štít. Právě v čas, už jsem si říkal, že ta Tonyho vychytávka nefunguje.. 

Rychle ho dám před sebe a tak se ubráním další střele. Konečně jsem se k němu dostal. Whsiper odhodí zbraň, protože mu dojde, že mu je momentálně prd platná. 

"Proč se nezneviditelníš, teď?" zeptám se ho mezitím, co jsem mu dal pěstí do tváře. Zaútočil na mě pravým křížem (druh přímého úderu v boxu). Rychle uhnu na stranu a chytnu mu jeho ruku. Zatlačím ji směrem za jeho záda a on se automaticky lehce předkloní a já ho levou nohou udeřím vší silou do hlavy. Odplivne si krev a podívá se na mě.

"Protože to u tebe nemá smysl." ušklíbne se. Jeho odpověď mě zarazí. Jak to může vědět, že ho dokážu vidět? Omylem přestanu dávat pozor a on se tak vyvlékne z mého sevření. 

"V souboji na tělo se mnou vyhrát nemůžeš." řeknu mu na konec a zaútočím na něj zvedákem (druh spodního úderu v boxu). Podaří se mi krásně zasáhnout jeho bradu a on se zřejmě kousne do jazyka a vyplivne další krev. 

"Ale já už vyhrál." usměje se na mě a najendou ucítím tupou bolest v zádech. Otočím se a najednou za sebou spatřím tři jeho poskoky. Jeden, který je ke mě nejblíže má v ruce nějaký obušek, kterým mě udeřil do zad. Whisper mezitím zmizí a nechá si tu ty svoje poskoky. Jeden vytáhne pistoli a začne po mě střílet. Několika střelám se úspěšně vyhnu, jenže se tak dostanu blízko k přihlížejícím lidem. Opět začne střílet, ale ne na mě, ale na nevinné lidi. Rychle před ně skočím se štítem a snažím se je od střel uchránit do té doby než se stihnou schovat v budově. 

Útočníkovi dojdou náboje a tak využiji chvilku nepozornosti a hodím po něm svůj štít, který ho skolí na zem. Chytím štít zpět do ruky a vyhnu se ráně od dalšího útočníka. Opět na mě zaútočí, ale tentokrát nohou. Stihnu mu zabránit v útoku tím, že mu nohu chytím a okrajem štítu ho udeřím do hlavy a on se skácí k zemi. Najednou ucítím ostrou bolest v pravém rameni. Třetí útočník mě lehce postřelil. Rozeběhl se proti mě. Uhnul jsem těsně před ním na stranu, ze zadu ho chytil za pas a skolil k zemi, kde jsem mu dal několik pěstí a on tak ztratil vědomí. Sebral jsem mu pistoli a rychle se otočil, protože ten první se už probral. Než ke mě stačil doběhnout prostřelil jsem mu hrudník přesně v místě srdce. 

Skloním zbraň k zemi. Pomalu uklidním dech do normálu a rozhlédnu se kolem sebe. Křižovatka je dost zničená a domy okolo taky. Horší na tom je, že všude kolem je stovky lidí a většina z nich má v ruce svůj mobil namířený přímo na mě a já mám odhalený obličej. Všichni na mě nadšeně křičí a tleskají mi. Najednou se z jedné ulice vyřítí policejní auta, která přede mnou zastaví a z nich začnou vybíhat policisté se zbraněmi namířenými na mě.

"Vzdejte se! Jste obklíčen kapitáne! Dejte ruce vzhůru, jste zatčen!" začne na mě křičet jeden z policajtů. 

"Dnes ne.." řeknu si spíš pro sebe a rychle před sebe dám štít. Hned po mě začnou střílet. Pomalu se dostanu za jeden dům. Jakmile zmizím z dostřelu vyšplhám po stěně domu nahoru na střechu, kde se ukryju. Uslyším zvuky běžících policajtů a to jak křičí, kde jsem a kam jsem zmizel. Po chvíli se rozeběhnu a přeskočím na střechu druhého domu a takhle uteču pryč z města. Za městem přeběhnu pole a zmizím v lese. Nesmím teď chvíli do základny, mohl bych ohrozit ostatní. Můžou mě totiž sledovat a já bych je mohl rovnou zavést do základny. 

Rozhodnu se v lese přečkat alespoň noc a pak se vrátím na základnu. Doufejme,  že se o tom moc lidí nedozví...
*jenže to jsem nevěděl co bude následovat..*

Takže čúús lidi! :D Moc se omlouvám, že teď nevycházely kapitoly, ale to bylo protože jsem byla týden v Anglii, tak jsem neměla čas na psaní :D. 

Určitě se těště na další kapitoly, protože právě jsem u 12. a neuvěřitelnou rychlostí se to blíží ke zlomovému bodu :D c:.

Díky, že čtete mou knížku a zatím čus! Cx u další kapitoly :DD