STALKER|| •Larry Stylinson•

One

,,Lottie, vyřiď prosím mamce, že jdu ven s Niallem" obul jsem si boty a vyšel ven z domu. Více jsem si stáhl rukávy od bundy, jelikož venku začínala být čím dal tím větší zima.

Vydal jsem se k Niallovi domů. Cestu mi osvětlovaly pouliční lampy a  zářivý měsíc, sídlící na nebi mezi tisíci hvězdami kolem.

Cestou jsem se každou chvíli otáčel, jelikož jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. Nikoho jsem ale neviděl. Asi to byl jen pocit.

Pár metrů před Niallovým domem jsem běžel. Oddechl jsem si až, když mi Niall otevřel. Okamžitě jsem mu skočil do náruče a obmotal ruce kolem jeho pasu. ,,Lou" zasmál se a objetí mi opětoval. ,,Promiň" zčervenal jsem a odtáhl se od něho.

Odebrali jsme se k Ninimu do pokoje, kde Niall pustil nějaký film. No nějaký, spíše horor. Po celou dobu jsem se k Niallovi tiskl, moc dobře ví, že horory nesnáším.

Je asi 11 hodin a já odcházím od Nialla. Celou dobu mi říkal, že půjde se mnou, ale já ho pokaždé odmítl. Potom by šel on sám.
Cestu si rozhodnu zkrátit jednou tmavou uličkou. Sice je dost strašidelná, ale cestu mi o hodně zkrátí. A to mi za to stojí.

Prudce sebou trhnu dozadu, když za sebou uslyším nějaký zvuk. Vyděšeně se rozhlédnu kolem sebe, nic ale nevidím. Rychlejším krokem doprovázeným stálým otáčením se rozejdu dál.

Když za sebou uslyším další zvuk, tak se rozeběhnu směrem domů. Uklidním se až když se zavřu v pokoji a skončil do pokoje. Tak to bylo mega divné.

Převleču se do pyžama a ulehnu do postele. Už chci jít spát, ale upoutá mě papírek na nočním stolku vedle mě. Vezmu si ho do ruky a nechápavě si ho prohlédnu. Je na něm něco napsané.

Když se bojíš, tak jsi neskutečně roztomilý.

Co to sakra?! On mě někdo sledoval? Vyděšeně se rozhlédnu po pokoji. Vše tak jak má být.

S pocitem, že mě někdo pozoruje začnu upadat do říše snů.