STALKER|| •Larry Stylinson•

Eighteen

,,Co to s tebou je Lou?" zeptal se mě uprostřed filmu starostlivě Niall. ,,Hm?" tázavě jsem se na něj podíval. Co by se mnou jako mělo být? Je pravda, že celou dobu co je film puštěný a Niall má ke každé scéně nějaké poznámky, tak vůbec nevnímám. Pořád musím myslet na Harryho. Neberte to špatně, myslím to, jak se vždy objeví v tu pravou chvíli. Je to až nemožné.

,,Celý den jsi mimo" zamračí se. Povzdychnu si a prohrábnu vlasy.
,,J-já vím, promiň. Jen je mi celý den nějak divně" řeknu popravdě. Opravdu mi je celý den nějak divně. Ne špatně, jen divně.

,,Je ti špatně?" opět se zamračí a sjede mě pohledem.

,,Ne. Jen mám pocit jako by se mělo něco špatného stát" povzdechnu si. ,,Ale snad se jen mýlím" dodám hned. Pokroutím nad svýma myšlenkama hlavou a začnu se věnovat filmu. Příšerky s.r.o, vážně? Pousměju je Niallovu výběru filmu a do pusy si narvu hrst popcornu. Mňam!

Když film dokoukáme, tak se rozhodneme jít spát. Jsem už celkem unavený. Taky už je 1 hodna ráno no.

,,Dobrou Ni" zašeptam do tmy a více se zachumlám do peřiny.

,,Dobrou Lou" odpoví nazpět. Zavřu oči a pomalu začnu upadat do říše snů. V mém případě spíše nočních můr.

,,Grh" probudím se uprostřed noci. Důvod byl ten, že mi vyschlo z krku. Opatrně vstanu a potichu se proplížím z pokoje, abych neprobudil Nialla nebo jeho rodiče.
V kuchyni si napustím sklenici vody a na ex ji celou vypiju. Úlevně vydechnu a skleničku schovám do myčky.

Už chci jít zpátky k Niallovi do pokoje, když v tom si ale všimnu něčeho v okně. Nebo spíše někoho! Vyděšeně vykulím oči a rychlostí blesku se rozeběhnu za Ninim.

,,Nialle! Ni vstávej!" začmu rychle budit Nialla za neustálého rozhlížení se kolem sebe. ,,Lou, jak to že nespíš" zamumlá rozespale a za doprovodu hlasitého zývnutí se posadí.
,,J-já měl jsem obrovskou žízeň, tak jsem se šel napít do kuchyně. A když jsem chtěl jít zpět do pokoje, tak jsem si všiml, že někdo stojí za oknem a sleduje mě!" vykřikl jsem vyděšeně a skočil po Niallovi, kterého jsem následně pevně objal.

,,Neboj Louisi. To se ti určitě něco zdálo. Nemusíš mít strach" snažil se mě uklidnit, ale i v jeho hlase šel slyšet jistý strach. Oba jsme prostě strašpytlové no.

Když se Niallovi podařilo mě asi po půl hodině uklidnit, tak jsme si každý lehli na svojí stranu postele a snažili se usnout. Po nějaké chvíli se mi to naštěstí povedlo.