STALKER|| •Larry Stylinson•

Nine

Společně se svými sestrami a mamkou sním snídani, která byla mimochodem jako vždy výborná a vydám se do školy. K mému neštěstí jsem se u snídaně zdržel více než jsem chtěl, a mám tak trochu zpoždění.

Jelikož opravdu nestíhám, tak si cestu rozhodnu zkrátit jednou uličkou. Je to taková dlouhá tmavá a hlavně strašidelná ulička. Moc se mi jí jít nechce, ale jelikož nestíhám, tak nemám moc na vybranou. Jednou jsem jí jako malý šel, a potom jsem tak rok odmítal kolem ní jen projít.

Pomalými kroky se rozejdu. Tvář stočím do znechucené grymasy. Neskutečně to tu smrdí a vypadá to tu jak nějaká skládka.
Ujdu pár dalších kroků, když v tom za sebou uslyším nějaký zvuk. Rychle se otočím, nikoho ani nic za sebou ale neuvidím. Úlevně vydechnu a otočím se. Vyděšeně vykulím oči. Jen pár metrů přede mnou stojí Calum a za ním jako vždy stojí jeho parta. C-co mám dělat? Mám jít zpátky nebo-?

,,Proboha, co to máš na hlavě?" uchechtne se Calum a přejde ke mě. Rozcuchá mi můj účes. ,,Nech toho" zavrčím tiše a vlasy si snažím upravit, hned toho ale zalituju. Na tváři mi přistane facka. Mám pocit jako by se mi hlava otočila o 180°. Další rána přistane na mém nosu, ze kterého ihned začne vytékat pramínek krve. Bolestně zakňučím a začnu od něj couvat. Po pár krocích ale narazím do zdi. Ztěžka polknu. To není dobrý, to není vůbec dobrý.

Rány na mě začnou lítat ze všech stran a já mám pocit, že každou chvíli asi umřu. Byla to neskutečná bolest. Přistane mi poslední bolestivá rána  na mém břiše, když v tom uslyším bolestný výkřik. Ten ale v žádném případě nepatřil mě.

I přes všechnu tu bolest se podívam před sebe a vykulím oči. Nějaký muž rozdává těm čtyřem jednu ránu za druhou. Zády se svezu po zdi a přes zaslzené oči sleduju ty čtyři zbabělce jak utíkají pryč.

Sleduju onoho muže jak jde rychlým krokem ke mě. Se zájmem ho pozoruji, ale po chvilce mi v tom zabrání má těžká víčka. Naposled pohlédnu do jeho pohledné tváře a upadnu do bezvědomí.