STALKER|| •Larry Stylinson•

Twenty-one

Harry's view:

Už toho mám vážně dost! To Louise nemůžou ti čtyři idioti nechat na pokoji? Někdo by jim to měl vysvětlit. A jak to tak vypadá, ten někdo jsem já.

Nakoukl jsem do pokoje, kde spal Louis. Musel jsem se pousmát. Je tak roztomilý když spí. Vše je na něm roztomilé, jeho rozcuchané vlásky překrývající půlku obličeje, jeho třepotající se řasy, pootevřené ústa nadzvednutá do lehkého úsměvu. Naposled ho přejedu z pokoje a zavřu za sebou dveře.

Než se probudí, tak budu zpět.

No jo, ale kde je mám hledat?
Vydal jsem se do parku, kde se mládež jejich věku nejvíce zdržuje. K mému štěstí tam opravdu byli.

Rychlým krokem jsem se k nim vydal. Když si mě všimli, tak si vyměnili vyděšené pohledy.

,,Co tu chceš?" zeptal se mě odhodlaně redhead, přesto šel v jeho hlase slyšet strach. Uchechtl jsem se a udělal krok k němu. ,,Přišel jsem si s vámi něco vyjasnit" zavrčel jsem.

,,Dnes to bylo naposled co jste si k Louisovi něco dovolili. Už na něho nešáhnete ani se na něho křivě nepodívate. Pokud ano, tak budete mít problém se mnou a věřte mi, že to nechcete. Rozumíte mi?" všechny jsem přejel chladným pohledem.

,,A co bys nám zrovna ty udělal?" zeptal se kudrnáč se šátkem ve vlasech.

S úšklebkem jsem k němu přešel, chytil ho za krk a přitlačil ho na nejbližší strom. ,,Tak ti zmaluju tu tvoji tvářičku" zavrčel jsem a stisk na jeho krku zesílil. ,,Už rozumíš?" ušklíbl jsem se a sledoval jak vyděšeně přikývl.

,,To platí pro všechny" řekl jsem a s tím odešel.

Když jsem přišel, tak Louis už byl vzhůru.