STALKER|| •Larry Stylinson•

Twenty-five

Harry's view:

Sledoval jsem Louise a jeho kamaráda Nialla až k domu, kde se má konat ona párty. Právě se zdržuju blízko toho domu a čekám než Louis půjde domů.

Čekám už několik hodin a Louis pořád nikde. Upřímně mám celkem strach. Co když se mu něco stalo? Moc dobře vím jak lidé na střední můžou být krutí. Poznal jsem to na vlastní kůži. Možná, že i to je důvodem proč mám potřebu Louiho chránit a starat se o něj.

Už jsem se chtěl jít podívat dovnitř, když v tom někdo vyšel z domu. Trochu jsem se přiblížil, abych zjistil kdo to je. Je to Louis! A sakra. Jsou s ním ti čtyři. Když přejdu ještě o něco blíž, tak uvidím jak Louise přidržují, protože sotva jde. Co mu sakra udělali?!

Když už jsou nebezpečně blízko mě, tak se rychle schovám za nejbližší křoví.

,,Tak co s ním uděláme?" uslyším hlas jednoho z nich doprovázený hlasitým smíchem. ,,Nevím, odnesem ho do parku a pak uvidíme" zasměje se druhý. Co mají sakra s Louisem v plánu?! A kde je Niall?

Sleduju je až do parku, kde Louise položí na nějakou lavičku. Přiblížím co se nejblíž k nim a schovám se za nejbližší strom.

,,Svlékneme ho do naha a necháme ho tady" zasměje se redhead a ostatní se smíchem souhlasí.

V momentě kdy Louimu začnou svlékat triko vyjdu ze svého úkrytu a rychlými kroky se vydám za nimi.

,,Do háje, někdo sem jde!" vykřikne jeden z nich.

,,Jste vážně tak blbí nebo to jenom děláte?" zavrčím naštvaně. Takhle mě už dlouho nikdo nevytočil.

Poté se to seběhlo všechno neskutečně rychle. Obkročmo jsem seděl na tom blonďákovi a dával mu jednu ránu za druhou. Zastavila mě až něčí rána na mém obličeji. Tentokrát kudrnáč seděl na mě obdarovával mě ránami pěstí.

Skopl jsem ho ze mě a udělal pár kroků od nich. ,,Vypadněte odtud a už mi nelezte na oči! Jinak vás už vážně zabiju!" zařval jsem naštvaně a rychlými kroky se vydal k černovlasému, který se na mě díval se strachem v očích.

Když jsem byl pár kroků od nich, tak se dali na útěk.

Na nic jsem nečekal a rychle se vydal za Louisem. Páni. Ten je luxusně zlitý. Pokroutil jsem nad nim hlavou a vzal ho do náruče. Takhle domů nemůže, nezbývá mi nic jiného než ho vzít k sobě. Ne že by mi to vadilo, to spíš naopak.