STALKER|| •Larry Stylinson•

Ten

Harry's view:

Sedím na posteli a sleduju ono roztomilé stvoření ležící na mé posteli. I takhle pomlácený je neskutečně roztomilý.

Myslím si, že Lou může být v tuhle chvíli rád, že doprovázím každý jeho krok. Protože si myslím, že kdybych se tam neobjevil, tak by skončil o hodně hůř.

Když dostal první facku, tak jsem si myslel, že to u ní i zůstane. Jako vždy. Když ho ti čtyři začali ale mlátit, tak se mi zatmělo před oči. V hlavě jsem Mle jen jednu myšlenku. Mého maličkého nebude nikdo mlátit! Na nic jsem nečekal a rozeběhl jsem za nima. Stačilo jim dát pár ran a oni zbaběle utekli.

Když utekli, tak jsem na nic nečekal a rozešel se za ním. V ten moment jsem vůbec nepřemýšlel. Myslel jsem jen na to, jestli bude Louis v pořádku. Na ničem jiném mi v té chvíli nezáleželo.

Teď začínám být ale celkem nervózní. Až mě uvidí, tak bude všechno v háji. Ano, nikdy mě ještě neviděl (pokud nepočítám tu noc u hřbitova), ale i tak.

Co bude dál? Co mám Louisovi říct? Nechat hot u v žádném případě nemůžu, ještě by tady něco viděl. Třeba jeden z mých pokojů vytapetovaný jeho fotkami.

10 část je tady!

Příběh se už pomalu začíná rozvíjet, a tak bych se vás chtěla na něco zeptat.   

        Baví vás tenhle příběh?

     Má cenu s ním pokračovat?