STALKER|| •Larry Stylinson•

Twelve

Jakmile se probudím, tak se kolem sebe rozhlédnu. Nebyl to sen, stále jsem tady v tomhle pokoji.
Proč jsem vlastně tady? Pustí mě domu? Ublíží mi? Takovéhle a mnohém další myšlenky se mi honily hlavou.

Po chvilce, kdy jsem jen tak seděl na posteli a koukal do zdi, se otevřely dveře. Dovnitř vešel on.

,,Jak se cítíš?" zeptal se mě stejně jako minule. ,,Líp" odpovím popravdě. Jen kývne a přejde ke mě blíž. Mám se ho zeptat nebo nemám?

,,Uhm, j-já. Mů-žu jít domů?" vykoktam téměř neslyšitelně. Bojím se jeho reakce. Bojím se, že na mě začne křičet, že mi něco udělá. Co když mi ublíží?

,,Samozřejmě" vřele se na mě usměje. Úsměv mu mile rád oplatím.

,,Uhm a H-harry?" ozvu se ještě. Bože, tohle je tak trapné!

,,Ano?"

,,M-mohl... Teda, p-půjčil by jsi mi nějaké triko prosím?" zeptám se nervózně a stydlivě sklopím zrak. Harry se smíchem přikývne a přejde ke skříni. Vytáhne z ní obyčejné černé tričko, které mi následně podá. ,,Děkuju" pípnu a triko si rychle obleču. Je mi sice trochu větší, ale to nevadí.

,,Teď se pojď nasnídat a odvezu tě domů" rukou mi pokyne ke dveřím.

Když jsme dojedli jídlo, které bylo mimochodem výborné, tak se Harry šel převléct a mohli jsme vyrazit.