Jak být kůl || Teen slovník

THE SQUAD IS BACK || NEW GENERATION

"Doreliová, nešňupej tam tu voňavku!"
Zpoza šedé šatní skříňky vykoukla dívka s lesklou kaštanovou hřívou a s větou "ale notak" v očích, se zadívala na nově příchozího. 
"Já se tě prostě nezbavím," povzdechla si a rty s růžovou rtěnkou se jí roztáhly do velikého úsměvu.
"Pojď sem!" potřásla hlavou a rozevřela náruč, a Patrik, teď už o hlavu a půl větší než ona, ji rozpačitě objal.
Měl její vlasy úplně všude, ale nějak mu to ani nevadilo. Ne potom, co si celý dva měsíce nepřál nic jinýho.
"To je mi lásky najednou," ozvalo se za nimi, a jen co Amanda opustila objetí a otočila se po hlasu, spatřila, jak se k nim blíží Jou T. Greenová v černém croptopu, dlouhé vzorované sukni a s úšklebkem na rtech.
"Nazdar kočko," mlaskl Patrik a Jou si ho odměřila pohledem přičemž, pokynula hlavou.
"Patriku." 
"Změnila ses."
"Ty ne."
"Jsem furt stejně pěknej?"
"Právě naopak."
"Jsem nervózní," otřásla se Amanda a pokradmu pozorovala studenty, co se zdravili na chodbě, výskali a až přehnaně moc bouchali s učebnicemi do šatních skříněk.
"Určitě tu jsou holky, co nám udělaj ze života peklo."
"A co mi děláme s holkama, který nám dělaj ze života peklo?"
Všichni tři se otočili.
Amanda nadšeně vykřikla a rozeběhla se k blondýnce v květovaných šatech a skoro ji povalila na zem, když se jí vrhla do náruče.
"Jou, Jou! Řekni jí, ať mě pustí! Jsou vyžehlený!" pištěla Lisi a snažila se vymanit své kamarádce z objetí.
Jen co ji od sebe odstrčila a uhladila si spodek šatů, už ji mačkala Jou a křičela: ,,No, vylejváme na ně svěcený mlíko přece!"
"Patriku, ať mě pustí! Jsou VY-ŽE-HLE-NÝ!"
"Jou, prej jí máš zvednout sukni nebo co."
"Tak dost! DOST!"
Někteří studenti se otáčeli za povykem, ale většina měla nosy zabořené v rozpisech učeben a hledala. Prváci.
Zbytek už seděl ve třídách a nadával nad rozvrhem.
"Jdu najít učebnu chemie, mám tam první hodinu," oznámil jim Patrik a ještě před úprkem chodbou se na Jou, mučící Lisi, a Amandu, přehrabující se v kabelce, otočil.
"Adios, bitches."
Jou pustila Lisi a s hihňáním se na ni a Amandu dlouze zadívala.
"Lidi, my jsme tady."
Amanda se podívala na hodiny visící v chodbě a s jiskřičkami v očích, láskou v srdci a narůstajícím nadšením pokývala hlavou. Ještě deset minut. A všechno to začne.
"To teda jo. Squad je zpátky."
"Kdo?" naklonila hlavu na stranu blondýnka.
"LISI!" vykřikly obě dvě zároveň a Lisi se rozesmála.
"Já vím, já vím! Dělala jsem si legraci!"
Objaly se a Lisi zašeptala:
,,Squad je zpět."

___
Jestli jste tohle nečekali, tak si můžem plácnout. High five!
Já taky ne.
Oživuju slovník. Vytahuju ho ze skříně, ometám prachovkou a zahazuju ho do matroše.
Jsem zpět!

Se slovníkem jsem skončila z několika důvodů. Neměla jsem nápady. Nebavilo mě to. Chtěla jsem psát jinej žár. Potřebovala jsem pauzu.
A tak jsem psala. A psala a psala a napsala jsem spoustu věcí, spousta dobrejch a špatnejch věcí, směšnejch i srdceryvnejch. A pak jsem, po opravdu hodně dlouhý době, zavítala sem.
Vyprávěla jsem o vás kamarádům.
Jak jsem vás tady nechala.
Se slibama.
Nedokončeným příběhem.
V propasti nových slovních trendů.
Jednoho dne jsem šla ze školy a říkám: ,,Na něco jsem zapomněla."
A kámoš se na mě podívá skrze brýle a rýpne si: ,,Na těch 60 000 lidí?"
,,To byly přečtení, tyvole, ne lidi, vždyť...NO DOPRDELE!"

A pak už byla jen otázka času, kdy se sem vrátím. Začali mi chybět vaše povídky a komunita. Začala mi chybět Lisi a její neschopnost, Amanda a její módní výstřelky a vždy pohotová Jou.
A tak jsem to tu otevřela.
Upozornění mi zasekali počítač. Čekala jsem smutné zprávy, nenávistné komentáře, propad v žebříčku na úplně dno.
A vy ne, vy jste četli.
Dál nadšeně četli.
SEDMDESÁT TISÍC.

Změnila jsem se. Vyrostla. Vypsala se na novou úroveň.
Ale co se nezměnilo, je moje vděčnost a láska k Wattpadu a Vám tady všem.
DĚKUJU. DĚKUJU.
DĚKUJU.

Nevím, jak vám dostatečně poděkovat. Nevím, jak vám poděkovat za tu podporu a krásný komentáře a hlasy a záchvaty smíchu a reakce a...

...teda měla bych nápad.

Co takhle...
další díly?

S láskou 
Vaše Meribelka.